- Inzerce -

Papir: 7

Kodaňské trio Papir nás již přes deset let oblažuje svým osobitým projevem na poli post- i krautrockové psychedelie. V polovině ledna vypustilo na svět své další pouze číslované album. Na své sedmičce prezentují zajímavý stylový a výrazový posun.

Desku zahajuje téměř dvacetiminutový opus o třech dějstvích, jen v prvním odpichovém groovu uslyšíme bicí Christoffera Brøchmanna, přibližně druhá polovina tracku se pak odehrává na úrovni zajímavě stavěných ambientních ploch a ostinátních linek, kytarového vypravěčství a hymnicky táhlých harmonických kadencí. Oproti dřívější produkci této kapely přešel baskytarista Christian Becher k mnohem úspornější, ještě basovější a vůbec velice účinné hře, kytara Nicklase Sørensena tak má možnost mnohem detailnější práce s čistším zvukem a s téměř až orchestrálními možnostmi delayů a looperů. Šťavnatý sound doplňují též syntezátory. Ohledně témbrového designu je toto album vyladěno velice precizně a umí si zachovat jistou syrovost i při moderních efektech či lyrických riffech. Stopáž kompozice tak posluchači uteče tak snadno, jako kdyby hleděl na příjemně se vlnící teplé moře.

Rychlých temp se na této kolekci nedočkáme vůbec. Skladba 7.2 si svých šest minut šine na klidnějším, pomalu se rozvíjejícím beatu, nad nímž kytary vytvářejí psychedelii až plážovou. 7.3 je pak nádherně vybudovaná osmiminutová ambientní vlna zase bez bicích, ovšem gradující dynamicky, harmonicky i aranžérsky. Závěrečná imprese 7.4 pak stojí na ostinátu bubnů znějících jakoby z vedlejší místnosti, nad ním se pak odehrává precizní strunný dialog, jenž nakonec vyústí v klenuté melodicko-harmonické téma na rozloučenou.

Přestože Papir oproti svým dosavadním standardům na sedmé studiovce výrazně zjemnili, dospěli přitom k mnohem soudržnějšímu projevu, jehož finesy je zábavné odhalovat a zkoumat i při mnoha opakovaných posleších, které německý label Stickman Records nabízí i z CD nebo ze dvou stoosmdesátigramových vinylů.

Papir: 7
Stickman Records (https://www.stickman-records.com)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.