Jednou z dvanácti světových premiér letošního ročníku Ostravských dnů byl klavírní koncert Movis skladatele Michala Rataje. Jeho provedení bylo součástí prvního orchestrálního koncertu festivalu, na klavír hrál Daan Vandewalle, Ostrava New Orchestra dirigoval Bruno Ferrandis – atmosféra i lidský potenciál byly nastavené na maximum.
Movis je skladba, která už při pohledu do partitury prozradí několik kontrastů, jež se vzájemně popírají a přitom zároveň doplňují. Klavír se projevuje jako nezávislý element, který se vzpírá přímé komunikaci s orchestrem a hraje si jako by po svém a bez ohledu na okolí. Zároveň tím ale vzniká dojem naprosto konvenčního klavírního koncertu, kdy je sólový nástroj v hlavní úloze a orchestr má jen doprovodný charakter. V Ratajově případě se orchestr na klavírní part váže zdánlivě mimochodem a nepříliš pevně, ale ve skutečnosti ho nikdy úplně neopouští.
Od konvenčního vnímání klavírního koncertu ale odvádí posluchače i čtenáře charakter sólového partu: velká většina toho, co v něm Rataj předepsal, nemá nic společného s klasickou klavírní virtuozitou. Klavír hraje většinou v jednohlasých pasážích, k nimž se jen občas přidá jednoduchý doprovod, který připomíná, že na klavír lze zahrát i souzvuky. Ty jsou vyhrazeny především orchestru, v klavíru vznikají z velké části díky přeznívání tónů v rychlých bězích.
Tato metoda vzdáleně připomíná Leoše Janáčka a jeho cyklus Po zarostlém chodníčku, u nějž se často uvádí inspirace cimbálem. Možnost ovládání vícehlasého nástroje pouhými dvěma paličkami jako by se také u Rataje přesunula i do způsobu klavírního vyjadřování v Movis. Svádí k tomu i vědomí, že Movis je součástí volného cyklu symfonických skladeb, z nichž předchozí Temporis vznikla právě pro cimbál a orchestr – v roce 2015 ji rovněž na Ostravských dnech premiéroval sólista Jan Mikušek, dirigent Rolf Gupta a Janáčkova filharmonie Ostrava. Zatímco Temporis se koncepčně zabývala vnímáním času, vnitřním tématem Movis je pohyb.
Poslední velký kontrast, který se ale projevil až při provedení, se odehrál mezi vypsaným klavírním partem a improvizovanou kadencí. Ta sama o sobě rovněž patří k tradičnímu instrumentálnímu koncertu a Daan Vandewalle při jejím provedení odletěl až kamsi do barokních časů, kdy sólisté měnili svými improvizacemi původní materiál k nepoznání. Místo jasně čitelných vzorců přenesl hudbu skutečně kamsi k volné improvizaci, která nelpí na rozvíjení předem daného materiálu, ani vlastních patternů stvořených na místě.
Michal Rataj ke klavírnímu koncertu Movis sám uvedl: „Movis rozehrává tématiku pohybu – na úrovni rytmu i ve smyslu instrumentálního gesta, ve vztahu k tempu i vzájemnému napětí sólového nástroje a orchestru. Klavír jako by se neustále pokoušel unikat totalitě orchestrální koordinace, chtěl být nezávislý a zanechávat vlastní stopu. Někdy se stává hybatelem pohybu, jindy se pouští zcela nezávisle do orchestrálního terénu, nejvíce pak v koncertní kadenci, která je zcela improvizovaná a v níž se orchestr v rukou dirigenta proměňuje v roli jakéhosi stopaře sledujícího pohyb sólisty. Podobné napětí mezi precizní skladebnou strukturou a skvělou improvizací mě fascinovalo, když jsem slyšel provedení klavírní kompozice Frederica Rzewského The People United Will Never Be Defeated! V interpretaci Daana Vandewallea. Práce na klavírním koncertu Movis byla tímto zážitkem bezprostředně ovlivněna a velmi si vážím toho, že právě Daan Vandewalle přislíbil nastudování sólového partu. Ostatní je pohybem ve hvězdách.“
Skladba Movis je určená pro normálně obsazený symfonický orchestr se smyčci, harfou a dechovými nástroji po dvou. Čtyři hráči na dechy obsluhují kromě svých nástrojů také píšťalky s vysokým, rovným tónem (psi by na provedení Movis chodit neměli). Perkuse vyžadují čtyři hráče, z nichž jeden hraje na tympány.
Movis začíná rytmickým vzorcem klavíru na preparované struny (má mezi nimi být strčený kus gumy), přidává se nejdřív cajon a posléze velký tom-tom s violoncelly a kontrabasy.
Rytmická sekvence se rozběhne do prvního vzestupného běhu klavíru, k němuž se poněkud povšechně přidají i smyčce. Nekopírují ho zdaleka celý, ale začínají i končí na stejném tónu a vytvářejí k pohyblivému klavíru o něco statičtější kontrast.
Skladbě dominuje klavír a bicí – pohyb vpřed kopírují i postupně vznikající souzvuky smyčců. Pomalu se přidávají i dechové nástroje.
Rytmické vzorce klavíru, kterými skladba začala, se nikdy úplně nevytrácejí. Drží je perkuse a provokují k nim i jiné nástrojové sekce – v tomto případě housle.
Perkuse rozeznívané pohybem metliček sem a tam připomenou srdeční tep.
Vzácný souzvuk v klavíru podpoří i harfa.
Další zdůraznění pohybu přinášejí v zastaveních a pauzách klavíru dřeva a horny.
V generální pauze celý orchestr nejen umlkne, ale také se zastaví. Výrazný pohyb se vrací pouze v klavíru, smyčce drží dlouhé souzvuky.
Skladba graduje, vrací se k předchozím patternům, celý orchestr se krátce spojí. Komplexní zvuk se ale překlopí do „bílého šumu“ smyčců v co nejvyšších polohách, který přechází do improvizované kadence.
Kadence je rozdělená do pěti sekcí, ke každé z nich předepsal Rataj jinou smyčku orchestru. Improvizace je zcela volná, pro celou kadenci platí pouze daný spektrální modus. Ke každé z pěti částí náleží tónový rozsah, ve kterém se má pohybovat, a navíc několik obecných pokynů. Orchestr sice nepřestává hrát, ale pocitově se v podstatě vytratí.
Kadence by podle předpisu měla trvat asi 10 minut, předpokládaná stopáž provedení je 20 minut. Při reálném provedení byla skladba o něco kratší stejně jako kadence. Ta ale podle Ratajovy představy tvořila zcela rovnocennou a podstatnou složku celé skladby. Přínos sólisty, ať už je to Daan Vandewalle nebo kdokoliv jiný, je při provedení Movis zcela zásadní.
V kritice ostravské premiéry Movis napsal Jan Borek v časopisu Harmonie: „V úvodní části Movis jsou nápaditým způsobem propojeny tři vcelku kontrastní – či spíše zdánlivě nesourodé – složky: tradiční akordické rozklady v klavíru, témbrové fráze orchestru a rytmické ostinato perkusí. V další části pak přichází ke slovu lyričtější poloha a dále virtuózní improvizovaná kadence sólisty. V těchto pozdějších částech však chyběl určitý charakteristický element, jakým byl třeba právě onen pečlivě promyšlený úvod, či nosnější klavírní part.“
Klavírní koncert Movis skladatele Michala Rataje měl světovou premiéru 25. srpna 2019 na festivalu Ostravské dny. V Trojhalí Karolína hrál na klavír Daan Vandewalle, Ostrava New Orchestra dirigoval Bruno Ferrandis.