Někde nebo Někam, tak by se jmenovala kompozice Elsewhere Petra Bakly v češtině. Nejednoznačnost anglického titulu ponechal skladatel úmyslně, ale je to jedna z mála nejednoznačností, které se ve skladbě nacházejí. Pokynů pro hudebníky je v partituře poměrně málo, ale jsou přesné a jejich striktní dodržení už nedává moc prostoru pro to, čemu se obvykle říká interpretace. Petr Bakla dokončil skladbu Elsewhere v prosinci 2017, světovou premiéru provedl Brno Contemporary Orchestra 31. ledna 2018.
„Zvrhá se to hned v interpretaci, v cosi, co je mi odporné,“ prohlásil Igor Stravinskij na adresu dirigentů, kteří provádějí partitury jinak než přesně. Petr Bakla jde ve svých požadavcích na dirigenty i jednotlivé hráče možná ještě dál. Jestli na něčem důsledně trvá, tak na vymazání všech znaků „provozovací osobitosti“. Nechce po hudebnících, aby klasicky modelovali fráze a logické oblouky. Jeho požadavek je zdánlivě velmi jednoduchý: ať to prostě zahrají. Od orchestru k posluchačům by měla dorazit hudba v čisté, interpretací neovlivněné podobě. Je tu jen jedna maličkost: chtít po někom, aby zapomněl sám na sebe, je jedna z nejtěžších věcí na světě.
Skladba Elsewhere má 473 taktů. Z toho prvních 148 taktů má předepsané tempo 112 bpm, následuje sedmitaktové accelerando a zbytek skladby má jít v tempu 132 bpm. Z toho se dá snadno spočítat, že přesné provedení by mělo trvat 15 minut a 8,4 vteřiny. Petr Bakla v úvodu partitury uvádí předpokládané trvání 15 minut s benevolentním „cca“. Partitura celkově na první pohled působí, jako by toho Bakla po hudebnících vůbec moc nechtěl a nechával je, ať si dělají, co chtějí. Žádné záplavy dynamických pokynů, tempo se změní pouze jednou, a to ještě postupně ve zmíněném sedmitaktí. Žádné nárazy, výkřiky, zámlky ani generální pauzy. Neustálé plynutí, ve kterém jako by po nějakých pěti minutách o něco zesílil rovnoměrně vanoucí vítr. Tempo se – převedeno do řeči afektů – změní z allegretta na allegro, z veselíčka na veselí. Neustálá přítomnost dlouhých, držených tónů a ligatur ale vzbuzuje spíš pocit klidu a neustálého propojení. Veselého (ale ani smutného) v té hudbě není vůbec nic a předepsat tempo pomocí údaje pro metronom bylo jediné správné řešení. Veškerá slova by tady vzbudila jen klamné naděje a představy.
Elsewhere. Začátek partitury in C
Přesné tempové instrukce jsou zdánlivě narušeny drobnými potměšilostmi v dynamice, která střídavě předepisuje „poněkud forte“ a „mezzopiano“. Zcela zásadní pokyn se ukrývá v poznámce hned pod prvními takty skladby. Požadavek na dirigenta zní takto: „Rozdíl mezi poco f a mp by měl být dost jemný (nebo přesný? – Petr Bakla píše v angličtině ‚subtle‘). Rozhodně méně zřetelný než ‚nahlas vs. potichu‘ a odkazuje k celkovému výsledku. Proto musí být skutečná dynamika jednotlivých nástrojů přesně určená během zkoušek, aby se tak docílilo přesné vyváženosti od začátku až do konce. Ujistěte se, že všechny tóny budou drženy plně a v ‚hladké’ dynamice (žádné crescendo na začátku, žádné diminuendo na konci). Někdy se může stát, že hráči na dechové nástroje nedokážou zahrát svázané noty na jeden zátah bez nadechnutí. V takovém případě je lepší, aby se nenápadně nadechli uprostřed některé z not, než aby porušili vyznačené legato.“
Kdybyste to náhodou neudýchali, dýchejte uprostřed tónu
S nároky na provedení skladby kontrastuje poetické doporučení pro posluchače: „Poslouchejte, jako byste pozorovali oblaka – dejme tomu, že oblaka zimní; letí rychle a vy máte daleký výhled a chvíli času. Nepředstavujte si to, jenom tak, prosím, poslouchejte.“ Petr Bakla tím o své skladbě říká vlastně všechno potřebné. I rychle plynoucí mraky v sobě pořád mají něco důstojného a nepřerušovaného. Neutíkají, ale kráčejí. Lze je vnímat odděleně, přitom ale drží pohromadě.
Skladba Elsewhere je určená pro třináct nástrojů, které Petr Bakla dělí do tří skupin – tento postup je pro něj typický, stejně jako dělení skladeb do dvou částí. První skupinu tvoří flétna, hoboj (nebo anglický roh), klarinet a fagot. Ve druhé skupině hrají lesní roh, trubka, trombon a tuba. Smyčcovou skupinu tvoří dvoje housle, viola, violoncello a kontrabas. Je to vlastně klasický symfonický orchestr zredukovaný na obsazení nástrojů po jednom. Je to vlastně paradox: obsazení zdánlivě nahrává individuálnímu projevu jednotlivých hráčů, ale skladatel chce od orchestru i dirigenta pravý opak.
Vezměte si hoboj, hrajte rychleji. Nejzásadnější změna v průběhu Elswhere přichází ve 149. taktu
K potřebě „neinterpretace‘ Petr Bakla v průvodním textu do programu koncertu napsal: „…hudebníky pronásleduji s požadavky, aby vše znělo pořád stejně, aby tóny nezačínaly a nekončily obvyklou artikulací, a předepisuji jim nicneříkající dynamiky typu mp a poco f – protože mi připadá, že věc je nejzajímavější tehdy, když je co nejvíce sama sebou, a že teprve když se záměrně snažíme o to, aby vše zůstávalo neměnné a ploché, mohou vytanout skutečné, nenakašírované proměny a reliéfy, a může svobodně zaznít to, nač záměr nedosáhne.“
Nejspíš se nedá říct, že by se při hraní Elsewhere někdo zapotil s virtuózními požadavky svého partu. Soustavné plynutí hudby v souzvucích vzdálených nástrojů klade požadavky spíš na virtuózní naslouchání a nepolevující pozornost. A s vyvážením třinácti sólových nástrojů musí mít dirigent plné ruce práce, i když to z pouhého poslechu nemusí být prvoplánově patrné. Dobře se to sleduje na partech sólových houslí, které se z unisona střídavě rozcházejí a opět vracejí do jednotného souzvuku.
Dvoje housle spolu, ale ne tak úplně spolu
Z nahrávky pořízené během světové premiéry je slyšet, že dirigent Pavel Šnajdr a Brno Contemporary Orchestra si s Baklovými požadavky poradili velmi dobře. Zapomněli sami na sebe a v maximální možné míře nechali promlouvat samotnou hudbu bez interpretačních aditiv. Kdyby chtěl být člověk hnidopich, pozastavil by se snad jen nad tím, že provedení trvalo 16 minut a 5 vteřin proti požadovaným cca patnácti minutám. Koncert se konal v Besedním domě v rámci tematické řady nazvané For Czechoslovakia.
V recenzi koncertu napsal Lukáš Pavlica na serveru mestohudby.cz: „Skladba Elsewhere stavěla hudební efekt na velmi pozvolně se měnící barvě a stupňujícím se napětí. Z hojného užití zdvojených hlasů vyvěrala až jakási meditativní šíře … Pomalejší tempo, absence výrazných rytmů i stejnoměrná dynamika – to vše umocňovalo charakteristickou snivost díla. Časem se i výrazná unisona začala vytrácet a disonance se staly ještě zřetelnějšími … V rozmazaných obrysech melodiky se tu a tam objevovaly i konsonantní a uchu libé intervaly, na kterých však hudební dílo nestálo. Ačkoliv se jednalo o sympatický začátek večera, skladba by možná mohla obsahovat výraznější dynamická, tempová nebo i interpretační odstínění. Je mi jasné, že autorovým zájmem bylo naopak všechny tyto věci popřít, dle mého by však vyšší míra interpretační pestrosti dílu neublížila.“ Plynoucím oblakům by také jistě neublížilo, kdyby udělala občas nějaký ten kotrmelec nebo přemet – jejich pozorování by bylo hned zábavnější.
K nastudování kompozice Petra Bakly ještě shrnutí dirigenta Pavla Šnajdra: Elsewhere není technicky náročná skladba, spíš patří k těm jednodušším. Nejobtížnější je splnit zvukové požadavky, které Petr Bakla má. To znamená vyrovnat jednotlivé skupiny a udržet hudební tok podle toho, jak si autor představuje. Pro hráče se v té skladbě vlastně velmi málo děje, takže je pro ně psychicky náročné udržet pozornost po celých patnáct minut. Ta hudba se vymyká minimalismu a všem evolučním technikám. Je to akustická výseč, která by v podstatě mohla kdykoliv začít a kdykoliv skončit.“
Petr Bakla: Elsewhere. Dokončeno v prosinci 2017, světová premiéra 31. ledna 2018, Brno, Besední dům. Hrál Brno Contemporary Orchestra, hudební nastudování Pavel Šnajdr.