Nahrávka České filharmonie, záznam z Ostravských dnů i studentské kompozice pro klavír. To vše a ještě mnohem víc se objevilo na sampleru o rozsahu dvou CD, který vydalo v prosinci Hudební informační středisko. Výsledkem je prezentace, přehled, propagace… ani ne jednotlivých skladatelů, jako spíš stavu konkrétního segmentu české hudby. Dvojcédéčko lze u vydavatele objednat zdarma včetně doručení do libovolné části světa. Pište na .
„Dva disky jsou příliš málo, dva disky jsou příliš moc, za každým výběrem přec zívá nejistoty noc,“ mohl by zaveršovat Bohumil Mathesius, kdyby se chtěl vyjádřit k mým vlastním pocitům, které provázely proces výběru skladeb na sampler Hudebního informačního střediska. Dvě cédéčka poskytovala zoufale málo času v porovnání se stopáží padesáti skladeb, které se do uzávěrky sešly. V určitém stadiu zahlcení se ale taky chvíli zdálo, že by z té hudební masy nemuselo vyjít skoro nic a svět by tím neutrpěl žádnou újmu. Celé hledání bylo nakonec kompromisem mezi několika mezními situacemi, přičemž jsem se sám u sebe snažil v maximální míře vyloučit subjektivní měřítka – a to hudební, mimohudební i osobní. Posledně jmenovaná ze všeho nejvíc.
K tomu nakonec sloužil oblíbený a zároveň poněkud nebezpečný prostředek jménem „otevřená výzva“. Od samého začátku jsme ve spolupráci s HISem usilovali o to, aby se zpráva o přípravě dvoudisku dostala k co největšímu počtu lidí. Náš „open call“ jsme šířili přes české hudební i zpravodajské servery. Oslovovali jsme skladatele, kteří učí na vysokých i středních školách, a žádali je, aby o výzvě dali vědět studujícím. Starali jsme se, aby o výzvě věděli, pokud možno všichni, kdo se zabývají kompozicí. Několik autorek či autorů jsme k účasti přímo vyzvali. Pravidla účasti ve výběru jsme stanovili co nejjednodušší, což je předpoklad otevřené a těžko předvídatelné hry. Poslední aspekt se v několika případech projevil značnou kreativitou ve výkladu podmínek, ale s tím se dalo počítat předem.
Horní věkovou hranici přispívajících jsme určili na 39 let v den uzávěrky, což bylo nakonec 7. července 2021. Jednalo se o zcela pragmatické rozhodnutí vycházející z portfolia autorek a autorů, jejichž nahrávky už HIS nabízel. Chtěli jsme zkrátka dát maximální šanci těm, kdo v něm ještě nic nemají. Každý mohl nominovat dvě skladby, ke každé bylo potřeba dodat partituru a nahrávku – tu buď hotovou nebo ve stadiu finalizace. Tady se nejčastěji projevil sklon k nepečlivosti a ohýbání požadavků, které nešly do úplných detailů.
Nakonec jsme dostali celkem 50 skladeb od 31 autorek a autorů. Jen pro představu: jejich celková stopáž byla něco přes 14 hodin proti dvakrát 80 minutám, které jsme měli na dvou CD k dispozici. Několik skladeb jsme sice mohli jednoduše vyřadit vzhledem k tomu, že nesplňovaly požadovaná kritéria, ale celkový problém výběru se tím zúžil jen minimálně. Finální výběr jsme nakonec provedli s ředitelem Hudebního informačního střediska Petrem Baklou a zástupcem šéfredaktora HIS Voice Matějem Kratochvílem.
Za sebe můžu říct, že jsem hleděl především na technicky popsatelné věci: konzistentní způsob nakládání s hudbou, zpracování partitury, použitelnost nahrávky atd. Celkově se mi přitom potvrdila zkušenost, že kdo systematicky dbá na „nudné“ technikálie, tak často nemívá deficity ani v invenci a osobitosti. Pravidlo to samozřejmě není a stalo se i v tomto případě, že přesvědčivost skladby zaretušovala menší technické nedostatky. Závěrem je ale třeba říct, že jsme se na vybraných autorkách a autorech shodli až překvapivě snadno. Občas jsme se zarazili na rozhodování, kterou ze dvou nominovaných skladeb použít.
Přece jen si ale neodpustím několik poznámek k tomu, co leckterá česká autorka či autor pokládá za dostatečně připravený hudební a prezentační materiál. Objevovaly se partitury obsahující značné odchylky od nahrávky, zmatky v posuvkách či jednu věc zapsanou několika různými způsoby. Druhé dvě věci jsou v praxi značně nepříjemné pro interprety, jejichž ochota věnovat se nepořádně zapsané skladbě klesá. V přihláškách se objevila skladba, jejíž záznam existoval jen v mp3 – nahrávku v bezztrátovém formátu nikdo nezazálohoval. Několik lidí dodalo místo nahrávky jenom export vygenerovaný z notačního software.
Samostatnou kapitolu představovaly fotky do bookletu, které jsem z několika skladatelů musel dost složitě páčit, občas je také vracet a žádat o jiné. Tak základní položku sebeprezentace by měli mít v profesionální kvalitě po ruce všichni a kdykoliv. Lepší odezvu měl naopak požadavek na stručnou, pokud možno jednovětou charakteristiku vybraných skladeb. Dostal jsem vesměs solidní texty v požadovaném rozsahu, s nimiž se redakčně dobře pracovalo.
Ale nyní už k jednotlivým kompozicím zařazeným na sampler nazvaný s barokní opulentností A selection of pieces by Czech composers who have yet to complete their 40th revolution around the Sun. Ke každé skladbě přikládám autorský popis, ilustrační kousek partitury a ještě ilustračnější zvukovou ukázku z Bandcampu. Dvě CD s hudbou českých skladatelek a skladatelů do čtyřiceti let vyšla v prosinci jako příloha časopisu Czech Music Quarterly, objednat je lze zdarma v Hudebním informačním středisku:
Matouš Hejl: Crossings
Česká filharmonie, dirigent Keith Lockhart
Imaginárním prodloužením oblouku z velrybích kostí získáme dvě symetrické zakřivené linky připomínající gotický oblouk. Množství individuálně vedených hlasů se protíná, zrcadlí a kříží také ve skladbě Crossings.
Hejlovy Crossings získaly druhou cenu ve skladatelské soutěži České filharmonie roku 2019, věnoval jsem se jim alespoň krátce v rámci Partitur a provedení před dvěma lety.
Pavel Šabacký: Leemtes
Mirror Ensemble
Nicota, prázdnota, záporný prostor, nekonečné planiny ničeho, absence extáze, absence stimulace, vyvolávání vlastních obrazů, asociací podvědomí, překrývání tichem, variacemi ticha a sebou samotným.
Pavel Šabacký přihlásil i kompozici Hudba pro orchestr. Onomatopoeia, která už Partiturami v HIS Voice rovněž prošla. Nakonec jsme se po jistém mentálním boji shodli na komornější Leemtes.
Michal Indrák: Standing Wave
Ostravská banda, dirigenti Petr Kotík a Carl Bettendorf
Hlavní princip skladby vychází z chování vln na hladině moře nebo oceánu, které se zvedají do výšky, zpomalují a vzájemně interferují tím více, čím jsou blíže k pobřeží. Dva oddělené ansámbly v polytempu simulují tuto situaci podobným způsobem.
Indrákovu kompozici jsem slyšel v roce 2013, když se v rámci poslední výzvy Ostravských dní také nahrávala. Dnes bych z tehdejšího hodnocení „na první poslech“ v rámci dlouhého koncertu poněkud ubral.
Soňa Vetchá: Cuts
Filharmonie Hradec Králové, dirigent Jan Bubák
Skladba je součástí cyklu psychoakustických orchestrálních studií zaměřených na kompoziční práci se subjektivním vnímáním posluchače, jemuž předkládá nepředvídatelné a náhle se zjevující hudební střihy.
Skladatelka měla v minulém roce několik premiér, v Partiturách a provedeních jsem se věnoval její Hyperkrychli.
Jan Rösner: For Shakuhachi and String Orchestra
Orchestr Berg, Akihito Obama – šakuhači, dirigent Peter Vrábel
Hudba jako prostor rozeznívaný kapkami algoritmického deště.
Skladba měla světovou premiéru na podzim 2019 v rámci Mezinárodního šakuhači festivalu v Praze.
Ian Mikyska: Constructions in Snowfall; Crystals
Clare Simmonds Menor – klavír, hlas; Ian Mikyska – elektronika
Pokus o metaforu: struktura šesti klavírních souzvuků v různých kombinacích zapadá sněhem bílého šumu. Při tání se vyjevují krystaly.
Iniciátor i účastník pozoruhodných projektů Mikyska se zapojil také do cyklu Hudba k siréně, který jsem reflektoval v jeho začátcích. Skladbu má uzavírat dlouhé doznívání do ztracena přecházející v pomlku, proto jsem ji zařadil na konec prvního CD.
Jakub Rataj: æther
Carolina Eyck – těremin, Alžběta Jamborová – hoboj, Karel Košárek – klavír, Bennewitzovo kvarteto
Při psaní skladby mě provázela představa tichého chvění, které neviditelnými vlákny propojuje impulzy jednotlivých nástrojů, postupně transformuje výrazná gesta v křehké zvukové ‚molekuly’, zahušťuje jejich dozvuk, a tím vytváří novou kvalitu.
Ratajova kompozice měla premiéru na Pražském jaru 2019, obsazení předurčila Fantazie pro těremin, hoboj, smyčcový kvartet a klavír od Bohuslava Martinů, která byla rovněž na programu. Partitura a provedení byla u toho.
Eliška Cílková: String Quartet No. 4
fama Q
Můj čtvrtý smyčcový kvartet vznikl na základě četby knihy Tonal Pitch Space Freda Lerdahla.
Čtvrtý smyčcový kvartet Elišky Cílkové měl premiéru minulý rok v rámci multižánrového koncertu ve studiu Českého rozhlasu v Ostravě.
Milica Modrá: Lež
Adéla Tichá Donovalová – klavír
Lež má krátké nohy.
Skladatelka dosud studuje na HAMU, v současné době absolvuje stáž na Královské hudební akademii ve Stockholmu.
Martin Klusák: Eclipse
Orchestr Berg, dirigent Peter Vrábel
Okouzlení dualitou – hrou světla a stínu, běžného a vychýleného hudebního světa, dvoučlenné stavby a instrumentace; se specifickou zákonitostí hudební řeči a s dávnou inspirací v Pärtově skladbě Tabula Rasa.
Premiéra Eclipse z roku 2019 v Partiturách a provedení.
Jan Ryant Dřízal: Broken Flowers
Ensemble Terrible, dirigent Marek Šedivý
Mimohudební inspirací pro tuto komorní skladbu mi byly olejomalby britského malíře Glenna Browna, zachycující fascinující proces odkvétání a vadnutí květin viděný z mnoha úhlů pohledu. Série variací se snaží tento rocess vystihnout hudebními prostředky.
Dřízala lze v českém kontextu pokládat za již zavedeného autora, v Partiturách a provedení jsem psal o jeho skladbách Narcissus a Strom života.
Michal Wróblewski: Herzmerz
Brno Contemporary Orchestra, dirigent Pavel Šnajdr
Skladba je inspirována tvorbou Kurta Schwitterse, především jeho dílem Merzbau. Poskládal jsem dohromady osmnáct částí, které jsou vzájemně za a) související, za b) zdánlivě související, za c) zdánlivě nesouvisející a za d) nesouvisející.
Wróblewski spolupracuje s Brno Contemporary Orchestra častěji. Během prvního lockdownu na jaře 2020 pro něj napsal kompozici How to Avoid Mental Breakdown.
Jan Dobiáš: Variace na rytmus českých dějin
Akademičtí komorní sólisté, dirigent Leoš Svárovský
Proud dějin vyjádřený v necelých dvanácti minutách. Směřuje od mlhavých počátků historie přes dvanáct zlomových dat až ke 100. výročí vzniku Československa 28. 10. 2018. Pokračuje k nám a do budoucnosti.
Skladba, která naštěstí pracuje s časovými a zvukovými koncepcemi odvozenými z (pre)historických událostí a osobností – nikoli s patosem a citacemi, jak by mohl název napovídat.
Poděkovat je třeba všem, kdo na otevřenou výzvu zareagovali, a to i těm, kdo do výsledného výběru nebyli zařazeni. I oni přispěli k vytvoření celkového přehledu o stavu současné české kompozice. K tomu patří i přehled interpretační úrovně řady sólistů a komorních i orchestrálních těles, která se až na jednu výjimku neopakují. Všem zúčastněným ansámblům i sólistům také patří dík za nezištné poskytnutí interpretačních práv. Své nahrávky dali k dispozici Česká filharmonie, Mirror Ensemble, Ostravská banda, Filharmonie Hradec Králové, Orchestr Berg, Clare Simmonds Menor, Carolina Eyck, Karel Košárek, Bennewitzovo kvarteto, fama Q, Adéla Tichá Donovalová, Ensemble Terrible, Brno Contemporary Orchestra a Akademičtí komorní sólisté.