Nejméně půl dne nevyšel minulou středu z radosti skladatel Slavomír Hořínka. Nejdříve provedl Orchestr BERG reprízu jeho skladby Raduj se II, která vznikla jako součást projektu Hudba k siréně a zazněla v pravé poledne. Večer se pak konala světová premiéra kompozice Raduj se III: ta vznikla na objednávku České filharmonie, která ji pod vedením Jakuba Hrůši provedla večer v Rudolfinu.
Kompozice na duchovní náměty patří k Hořínkově tvorbě dlouhodobě, samotné téma radosti se v názvech jeho skladeb objevuje už potřetí – pokaždé s poněkud jinou motivací a také v jiném hudebním kontextu. Poprvé se tak stalo v roce 2005: kompozice pro klarinet, housle, violoncello a klavír se původně jmenovala pouze Chairé a dovětek Raduj se I k ní skladatel doplnil až zpětně. Jedná se o překlad řeckého názvu (χαῖρε) – skladba se odvolává k hymnu zvanému Mariánský akafist, který patří k liturgii východního křesťanství. Jeho námětem je Zvěstování Panně Marii.
Druhá část dlouhodobého cyklu měla světovou premiéru až o patnáct let později: tradiční zkoušku sirén doprovodila v poledne 4. března 2020 skladba Raduj se II. Hořínka pro tuto kompozici využil jako inspiračního zdroje úryvky z dopisů, které psala svatá Klára z Assisi svaté Anežce České. Jedná se opět o komorní skladbu de facto pro čtyři hlasy: soprán, alt, tenor, trombon a rovný tón poplachové sirény naladěné na 400 Hz. Její použití je nepovinné, autor evidentně počítá s uváděním i při jiných příležitostech.
Třetí zobrazení radosti, které přináší kompozice Raduj se III, mělo světovou premiéru ve středu 1. prosince 2021. Přibližně čtrnáctiminutová skladba je součástí balíku nových objednávek, který v České filharmonii inicioval ještě bývalý šéfdirigent Jiří Bělohlávek. K realizaci myšlenky ale došlo až po jeho smrti. Výběr oslovených autorů – zvláště zahraničních – jistě ovlivnil Bělohlávkův nástupce Semjon Byčkov, ale Hořínka bezpochyby patřil k původním favoritům. Jeho skladba Kapesní průvodce letem ptáků získala cenu předsedy poroty v soutěži České filharmonie už v roce 2014, o dva roky později ji Bělohlávek také nastudoval a provedl.
Téma radosti je u Hořínky ve všech třech případech spojeno se vztahem k Bohu. Skladatel si slovo radost vybírá i z textu latinského hymnu Exsultet (Zajásej), jímž vrcholí „bohoslužba světla“. Jedná se o první část velikonoční vigilie, při níž se před kostelem světí velikonoční oheň a zapaluje paškál. Raduj se III je myšlenkově založeno na úryvcích hymnu, které skladatel v partituře uvádí v anglickém a českém překladu:
„Zajásejte, zaskvějte se, zazni polnice!
Raduj se zalitá oslnivou září, tonoucí v jasu, zkrášlená leskem!
A v mohutném zpěvu lidu ať tento svatý dům Boží zní ozvěnou té radosti…“
https://youtu.be/0ZojWPVFo94
Repríza provedení Raduj se III z 3. prosince 2021 je k dispozici na YouTube kanálu České filharmonie. Kromě Hořínkovy kompozice byl na programu Koncert pro housle a orchestr č. 1 od Bohuslava Martinů a Pohádka léta od Josefa Suka.
Kompozici Raduj se III označil skladatel jako chaconu pro orchestr. Obsazení vyžaduje velké symfonické těleso se 14 prvními houslemi, 12 druhými, 10 violami, 8 violoncelly a 6 kontrabasy. Dechy jsou obsazeny vesměs po třech – samozřejmě kromě čtyř lesních rohů a jedné tuby. Jistou zvláštnost v obsazení dechů představují dvě pikoly, které se nestřídají s běžnými flétnami a hrají významnou úlohu pro zvuk celé skladby. Další ne zcela běžný prvek reprezentuje heckelfon – zvučnější barytonová obdoba hoboje. K pěti tympánům jsou potřeba ještě další tři hráči na perkuse, kteří obsluhují řadu nástrojů včetně různě naladěných brzdových kotoučů.
Formu chacony využívá Hořínka volně. Pracuje s postupným uváděním nových témat, přičemž do různých nástrojových skupin pronikají příbuzná rytmická schémata. Takto vytvořená propojenost jako by nahrazovala krátký a stále se opakující harmonický či basový pattern, který jinak chaconu tradičně charakterizuje. Forma chacony uvedená v podtitulu působí ve výsledku spíš jako autorský statement odkazující ke staré hudbě a myšlenkové jednotě než jako model, který je potřeba přesně naplnit. Radost není v Hořínkově skladbě příležitostí k nekontrolovaným výbuchům emocí, vyzařuje spíš nenápadně skrze decentní práci s obsazením velkého orchestru a také s ohlasy gregoriánského chorálu.
Kompozice začíná střídavým vytrubováním žesťů, nad kterým se rozvíjí rytmické schéma ve staccato souzvucích – pikoly a první housle hrají unisono, cinkavý zvuk umocňují brzdové kotouče. K prodlevám žesťů se přidávají violy, violoncella a kontrabasy. Raduj se III ve stručnosti odhaluje své výrazové prostředky hned na začátku.
Část dřev a smyčců se rozběhne do dlouhé melodie, rytmické akcenty pikol a houslí přebírají trombony v unisonu s violoncelly a velký buben.
Melodickou linku přebírají heckelfon, basklarinet, fagoty a violoncella. Kromě rytmických akcentů nastupují také rychlé skupiny hobojů, klarinetů a celesty.
Kompozice „zřídne“ do zdánlivé prázdnoty, ze které najednou vytryskne forte tympánů a prodleva hlubokých smyčců i dechů. Tympány také převezmou rytmické schéma.
V 81. taktu nastupuje táhlá melodie pikol harmonizovaná a zároveň rytmicky zpochybňovaná ve violoncellech a kontrabasech. Skladba přejde do hladce působícího legata. Melodické fráze později přebírají hoboje a klarinety.
Pasáž vyústí do křehkého zvuku smyčců probarveného vpády harfy.
Ke slovu se vracejí pikoly, tentokrát ve dvouhlasu. Občas je dobarví ťuknutí na brzdový kotouč či jiné perkuse, jindy drnknutí na harfu. K pikolám se posléze přidávají klarinety. Zvuk skladby je v této chvíli posunutý tak vysoko, že klarinety působí málem jako barytonové nástroje.
Opravdu hluboké nástroje ale navážou až později: melodii přebírají heckelfon a violoncella, přidává se basklarinet. Teprve v této chvíli, kdy je akcentován basový základ, začne skladba připomínat opravdovou chaconu.
Na bas se začnou vrstvit další skupiny, skladba dospěje postupnou gradací k závěrečnému zvuku plného obsazení orchestru.
Premiéru Hořínkovy kompozice Raduj se III reflektovaly české hudební „plus“ servery způsobem, který se střízlivý mozek zdráhá citovat, nebo na něj dokonce odkazovat. Kdo o jejich poznatky stojí, nechť si je najde. Skladatel svoji kompozici při odeslání České filharmonii charakterizoval takto: „Při komponování Raduj se III jsem byl šťastný, že se mi vůbec podařilo pracovat. Měl jsem skladbu rozpracovanou dlouho, ale partituru jako takovou jsem musel dodělat za lockdownu, což bylo doma s dětmi celkem náročné. Klid na tvůrčí práci se hledal opravdu těžko (…) princip je asi nejvíce podobný chaconě v obecném slova smyslu. Nejde o harmonickou kadenci, ale cyklus na základě polyrytmu několika komplexních harmonií. Přirovnal bych to k vyzvánění celé řady zvonů zároveň, z jejichž harmonií vybírám někdy jen jeden jediný tón, jindy více. Je to jednovětá kompozice, vnitřně členěná na způsob čtyřdílného cyklu, obsazení má celkem standardní.“