- Inzerce -

Pendulum Choir

Pendulum Choir / Kyvadlový sbor je projekt pro devět zpěváků a hydraulický, počítačově ovládaný systém. Jeho autory jsou švýcaři  Michel Décosterd a André Décosterd, sdružení pod značkou Cod.Act.

 V projektu Pendulum Choir se sice pracuje s elektronikou, hlavní prací počítačového systému však je řízení samotných hydraulických ramen, ve kterých jsou pevně upevněni zpěváci. Během zpěvu se ramena kývají, sklánějí k zemi, napřimují a zase klesají a tvarují tak fyzickou podobu sboru. Jak podivně to zní, tak bizarně to také vypadá. Jako by stroje pro svoji zábavu zotročily několik lidských zpěváků a upnuly je do ocelového zpívacího stroje, který se rozvírá a zavírá jako sasanka. Připomenou  přetvory – hybridy lidí a strojů z románů britského spisovatele Chiny Miévilla. Jistá ponurost v pohledu na sboristy upnuté do kovových ramen určitě je, když ale překonáme prvotní odpor nebo úlek, můžeme se kochat originálním systémem, v podstatě hudebně-taneční instalací. O tanci jako takovém zde sice nemůže být řeč, nicméně je výkon zpěváků Pendulum Choir skutečně fyzický, ačkoliv většinu pohybu za ně samozřejmě vykonává stroj.

Tvůrci instalace oceněné hlavní cenou na japonském Media Art Festivalu nicméně spíše než o nějakém přechodu mězi člověkem a strojem přemýšleli o fyzikalitě znějících těles a  celý sbor vidí jako analogii živoucího orgánu, nejspíše lidských plic, kde jednotlivý zpěvák představuje jednotlivý plicní sklípek a slouží tak společnému dechu.  Bratry Décosterdovy zajímal vztah mezi akustickým zkreslením zvuku při jeho pohybu v prostoru a pomocí samostatně ovládaných ramen se jim podařilo dosáhnout zajímavých poloh. Ramena se zpěváky stoupají se stoupající melodií, sólista se fyzicky noří z ustupujícího sboru, nechybí ani hrátky se stereobází a Dopplerovým efektem.

Představení Pendulum Choir je velmi fyzická performance, zvláště také působí kontrast mezi dynamikou instalace a strnulostí přikurtovaných zpěváků, srdnatě čelících svému osudu při letu prostorem jako na létajících labutích. Pokud kdy bude třeba vyslat na vesmírnou stanici nějaké zpěváky, členové Pendulum Choir mají jistě tu nejlepší průpravu.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.