Free jazz a moderní výtvarné umění, jak se to rýmuje!
Pianistka Myra Melford je obdařena nevyčerpatelnou fantazií umocněnou nenasytnou inspirací moderním výtvarným uměním, zvláště pak podvratným. Přesně tento výraz charakterizuje jakoby čmáraná díla amerického malíře Cy Twomblyho (1928 – 2011), podobná hrubému graffiti. Tento umělec, narozený ve Virginii, žil od roku 1957 v Itálii a vystavoval po celém světě (až na Českou republiku, pokud vím). Jeho malby jsou doslova barevnými orgiemi.
Melford se obklopila dalšími čtyřmi výtečnými instrumentalistkami a improvizátorkami, aby jeden jeho cyklus (jednoduše řečeno) zhudebnila. Není to poprvé, kdy se Melford nechala inspirovat Twomblym; stalo se tak již částečně na albu The Other Side of Air (2018), jež natočila s formací Snowy Egret. Tentokrát ale hudební inspirace patří cele jemu, a to v podobě třičtvrtěhodinové suity, v níž hraje vskutku hvězdné ženské kvinteto – vedle Melford (piano, melodika) je to Mary Halvorson (kytara), Susie Ibarra (bicí, perkuse), Ingrid Laubrock (tenor a sopránsaxofon) a Tomeka Reid (violoncello). V deseti částech suity je do freejazzové a neidiomatické podoby přetavena série olejů na papíře nazvaná Gaeta Set (for the Love of Fire & Water), již Twombly dokončil v roce 1981. Tu získalo Brandhorst Museum v Mnichově a je nadále v jejich stálé sbírce. „Četla jsem, že když byl Twombly mladým umělcem, rozvíjel svůj výtvarný um tak, že v noci zhasnul všechna světla a kreslil v naprosté tmě,“ nechala se slyšet Melford. „Zajímala ho samotná tvorba linky víc, než její podoba, a to se mi zdálo jako vhodná metafora pro můj způsob hry na klavír. Pro mne je to všechno o gestu a energii.“
S více než třicítkou alb během dvou desetiletí zaujala Melford výrazné místo mezi nejuznávanějšími tvůrci kreativní hudby. Její klavírní hra je sycena ranými jazzovými vlivy, zvláště pak tradičními bluesovými styly jejího rodného Chicaga, hudbou východní Evropy a Indie, vlivem mentorů Jakiho Byarda, Dona Pullena či Henryho Threadgilla a studiem soudobé vážné hudby. Mezi její současné projekty vedle kvinteta ohně a vody patří duo s klarinetistou Benem Goldbergem, Trio M s Markem Dresserem a Mattem Wilsonem a již výše zmíněné kvinteto Snowy Egret. Hraje též celou řadu sólových klavírních skladeb podle kreseb slavného umělce Dona Reicha. Od roku 2004 vyučuje na Kalifornské univerzitě v Berkeley současnou improvizaci.
Mary Halvorson jistě není třeba představovat. Před čtyřmi lety jsem přinesl její rozsáhlý portrét a dodnes natáčí pozoruhodná alba v nejrůznějších uskupeních. Sussie Ibarra je filipínská hudebnice a zvuková experimentátorka. Mnoho jejích projektů je založeno na ochraně tradičních kultur a životního prostředí. Ingrid Laubrock patří mezi ty umělkyně, jež zkoumají hranice mezi hudebními sférami a vytváří mnohovrstevnaté, hutné a dosud neslyšené zvukové světy. Je považována za opravdovou vizionářku. V jejím bohatém portfoliu figurují i taková jména, jako Anthony Braxton, Muhal Richard Abrams, Dave Douglas, Kenny Wheeler, Jason Moran, Tim Berne či William Parker. Ve stejných vodách se pohybuje i Tomeka Reid, která za poslední desetiletí patří k nejoriginálnějším a zároveň nejvšestranějším osobnostem neobyčejně živé chicagské jazzové a improvizační scény. Mimoto vede crossoverové smyčcové trio Hear In Now…
Suita For the Love of Fire and Water je hudebním dílem, které je umělecky kompaktní, byť jde o bouřlivý koktejl hard bopu, free jazzu a neidiomatické improvizace. A to v natolik umné kombinaci, že poslech takového díla vrací již poněkud zprofanovanému výrazu eklekticismus jeho opravdový význam. Není to slepenec, a už vůbec ne na efekt. Je to horoucí hudební magma, jež nikdy nevychladne, ale které posluchače nespálí; ten v něm každým dalším průzkumem (poslechem) objevuje nové prvky, tu zrnité, onde krystalizující či dokonce právě metamorfované. Rozvolněné formy se střídají s výbuchy emocí ve stále nových transformacích, barvy se rozstřikují, ale i jemně nanášejí, rozdrolenost, klokotání a chrlení přechází do silových polí či toku energie. Jakési lapání po dechu ústí nakonec v řev. A to vše pak ve finále vystřídá až proklamativně jímavá lyrika, byť znejistěná nervními záškuby kytary, saxofonu a bicích.
Znamenitý počin!
Myra Melford’s Fire And Water Quintet: For the Love of Fire and Water
RogueArt (https://roguart.com)