Pražský festival soudobé hudby Contempuls má před sebou již čtvrtý ročník. Návštěvníkům nabídne nejen vystoupení světoznámých souborů Ensemble recherche či Quatuor Diotima, ale také „multimediální komorní operu portugalského skladatele Miguela Azguimeho“ Itinerário do Sal. Opus je kombinací vzájemně synchronizované hudební, výtvarné, literární a dramatické složky díla, pracuje s podporou účelně využitých moderních počítačových technologií a nabízí variantu nejen k tradičním, ale i k moderním jevištním útvarům.
Skladatel, básník a bubeník Miguel Azguime patří mezi nejvýraznější současné portugalské skladatele. Lépe však bude neuvažovat o něm jako o skladateli určeném primárně svým portugalským původem, ale spíše jako o nepřehlédnutelné postavě hudebního divadla v evropském kontextu. Uvedený pojem „hudební divadlo“ je ale v podstatě problematický, stejně jako je problematický podobně zvykově užívaný pojem „opera“. V obou případech se jedná o historií obsazené pojmy, které někdy více a někdy méně úspěšně předjímají podobu toho, co se snaží označit. Sám Miguel Azguime používá pro pojmenování své dominantní umělecké aktivity termín „elektroakustické divadlo“ a „nová Op-Era“ (byť na svých stránkách a propagačních materiálech uvádí oba termíny, tedy Op-Era i v úvodu zmíněný termín „multimediální opera“). V každém případě tím míní specifický jevištní útvar vzniklý obvykle kombinací elektronické hudby, zvukové poezie, herecké akce – performance, zpěvu a videoprojekce. Většina jmenovaných složek díla přitom využívá moderní počítačové technologie dovolující jednak neobvyklé výtvarné postupy závislé na zvoleném médiu, tak i vzájemné provázání a synchronizování všech vrstev díla v reálném čase. Představení Itinerário do Sal je prezentováno jako „(multimediální) polyfonie smyslů a kontrapunkt významů“, kde „slova“ nejsou jen pojem, ale stávají se i bezpojmoslovým „zvukem“. Zvukový aparát inscenace se rozšiřuje současným používáním portugalštiny, angličtiny, francouzštiny a němčiny.
(hudební) umělec
Představitelé současného výtvarného umění, absolventi příslušných akademií nebo etablovaní tvůrci prezentovaní v klíčových výstavních prostorách, běžně překračují rámec nejen tradičních i moderních výtvarných disciplín, ale mnohdy se pohybují i mimo kategorii vizuálního umění a těžiště své tvorby pak přesouvají například do různých forem happeningů, konfrontačních akcí, do oblasti práce s jazykem, textem či jinam. A je obvyklé i pochopitelné, když takový umělec pak protestuje proti označení „výtvarný“ a bez ohledu na skutečnost, že své vzdělání či iniciaci získal třeba právě na Akademii výtvarných umění, odmítá i přídomek „vizuální“ umělec a chápe pak sám sebe tak, jak o sobě hovoří, tedy jako „umělce“. Do jaké míry je představitelné, že se jednou i absolventi hudebních škol začnou věnovat „umění“, které nebude apriori definované nutností tvořit v návaznosti na jakoukoliv hudební tradici, a stejně jako diplomanti výtvarných škol opustí svá původní média, primárně tedy (klasické) nástroje a tradiční notový zápis, a začnou se věnovat „umění“?
Miguel Azguime zjevně není takovým „umělcem“, byť by to na první pohled mohlo vypadat. Těžiště jeho tvorby stále spočívá v hudební oblasti a na svých projektech spolupracuje s celou řadou dalších tvůrců obstarávajících například režii videa či obrazové vrstvy díla, hudební (elektronickou) produkci nebo scénografii. Jeho Op-Ery či jiné podobné opusy tedy nejsou jen jeho dílem reprezentujícím tvorbu „umělce“. Vedle volné skladby nebo komponování zmíněných představení se věnuje scénické hudbě, hudbě určené k výstavám výtvarného umění, ale také zvukovým instalacím, které se už často nachází v prostoru mezi výtvarným uměním a hudbou. I přesto zůstává Miguel Azguime tím, kdo je např. v programu k Op-Eře Itinerário do Sal uveden jako autor libreta, skladatel a performer. Op-Era Itinerário do Sal (2004) bude v rámci festivalu Contempuls uvedena v české premiéře 11. listopadu 2011.
