- Inzerce -

Phaerentz: Autofinger

Již přinejmenším od jeho období hry na gramofony bez desek pronikly do hudebního myšlení Petra Ference pozorné až meditativní ponory do táhle se vyvíjejících zvukových bloků a jejich minimalistického obrábění. První tři pouze číslované tituly pod jménem Phaerentz se odehrávají především ve znamení kazetových mikrosmyček. Nejnovější počin Autofinger, vycházející jako download a cd-r, však zastihuje autora pravděpodobně opět i u zvuků jeho nativního gramofonu, na němž ovšem zřejmě opět rotují pouze jiné věci než vinylové desky, a to například i věci zjevně kovové. Elektroakustickému signálu ovšem stojí v cestě také rozličné granulace či mikrosmyčky a výsledný poněkud nemocně působící zvuk prvních přibližně dvaceti minut tak má v sobě mnoho faktorů konstatntních a zároveň i mnoho neperiodičnosti. V některých parametrech je tento zvuk tak prazvláštně iritující, že by díky nevšednosti zážitku mohl mít ve své stylové sféře poměrně hitový potenciál.

Jediný více než třičtvrtěhodinový track tohoto alba je však složen z více komponentů. Po výše popsané úvodní „větě“ se chopí vedení osamělé tajemné údery v nekompromisně dlouhé dvojjinaké smyčce, které se brzy začnou potkávat a rytmicky křížit s basovými klavírními tóny. V tišším druhém plánu se projevují další, spíše noisovější zvukové vrstvy. Z každého úderu se drolí rozličné střepinky digitálního zkreslení, jinde vylézají táhlé šumy, někde je tam prý i zvuk drezíny. Ovšem nakonec jsou to ony táhlé basové klavírní tóny, které nenásilně, s vědomím faktické převahy a tedy bez jakéhokoli spěchu převezmou vůdčí úlohu v kompozici až do jejího finále, to vše za stále sílících proměnlivých šumů. 

Z názvu alba vyplývá jednoduchost, strojovost i nahodilost zmatené strojovosti, tedy je název Autofinger dokonale zapuštěný do celkového sdělení tohoto alba. Alba, které díky informačně bohatému vlastnímu obsahu nepotřebuje ani žádné dovysvětlování vnějším příběhem, jenž se ale samozřejmě v opravdové skutečnosti minimálně jednou musel bezpodmínečně odehrát.

 

Phaerentz: Autofinger

Phaerlag (https://phaerentz.bandcamp.com)

 

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.