Mezi nezávislými muzikanty se vypráví, že když vaši desku americký hudební magazín Pitchfork v recenzi označí nálepkou “best new music”, můžete rovnou uspořádat severoamerické turné. Dosah serveru je takový, že pouhé doporučení spolehlivě zaplní klub v kterémkoliv městě ve Spojených státech. Magazín, který má zásadní vliv na formování vkusu nezávislé posluchačské základny v západním světě, oslavil v loňském roce patnácté narozeniny a při té příležitosti odstartoval projekt, který dotáhl do konce před několika dny. Jde o všelidovou anketu, která má za cíl zprostředkovat vhled do vkusu čtenářů Pitchforku a představit žebříček desek z období 1996 – 2012, které čtenáři považují za nejlepší.
Hudební blog Killed In Cars shrnul pointu ankety velmi trefně: “řekněte nám, že máte rádi to, o čem vám říkáme, že máte mít rádi.” Pofidérní vox populi je v tom případě samozřejmě spíš zástupným manévrem pro marketingovou akci (celou anketu sponzoruje výrobce ikonických tenisek indie mládeže Converse). Nic skandálního – že čtenáři sledují převážně ta média, která jim pomáhají upevnit si vlastní identitu, není žádná novinka – v případě Pitchforku je tenhle motiv ještě markantnější. Běžný čtenář nečte Pitchfork proto, aby objevil novou hudbu, ale především proto, aby ujistil sám sebe v tom, že poslouchá tu správnou hudbu.
Záražející jsou ale výsledky – přejděme teď fakt, že 44% desek z celé dvoustovky vyšlo na velkém labelu, který podrývá pověst Pitchforku jako média, které se pohybuje výhradně v prostorech vykolíkovaných nezávislými značkami. Důležité je první místo – respektive první, druhé, šesté a dvacáté. Téměř třicet tisíc hlasujících čtenářů na zmíněné pozice umístilo desky britské kapely Radiohead. Až nápadně to připomíná americký časopis Rolling Stone a jeho anketu 500 Greatest Album Of All Time – v té lze v první dvacítce najít hned pět desek The Beatles.
Je to poměrně absurdní vyvrcholení první patnáctiletky časopisu, který se od svého založení více či méně veřejně distancoval od mainstreamových hudebních hvězd a snažil se vytvořit si paralelní hudební realitu. To se mu nakonec podařilo – pokud ale člověk Radiohead zamění za The Beatles, zjistí, že nová realitaPitchforku je úplně stejná jako ta, proti které časopis na začátku bojoval.
Opět je jedna kapela s přehledem nejlepší a nejdůležitější na světě, opět není o čem pochybovat. Pitchfork předkládá jasnou odpověď na otázku, která nikdy v dějinách populární hudby nebyla komplikovanější – pomocí své ankety ale alespoň pomáhá člověku vhlédnout do duše hudebního fanouška, který má k dispozici prakticky neomezenou hudební knihovnu.
Vhled je to tristní – běžní čtenáři hudebních magazínů stále čekají, až jim média vytvoří hrdiny a až něčí prst ukáže na kapelu, která je nejlepší na světě. Stále chtějí stejné příběhy, příběhy, které se velmi snadno vypravují a nejsou v nich nečekané pointy. Bylo by nesmyslné snažit se z tohoto stavu někoho vinit, lenost je lidská přirozenost. Je ale dobré občas vystoupit z uměle vytvořené bubliny a uvědomit si, že i když máme k dispozici ultimátní nástroj pro zkoumání populární hudby, většina z nás nemá zájem jej používat.
https://www.pitchfork.com/peopleslist/
