Když improvizátor nejdříve stylově proplouvá tokem tvarů, struktur a barev a poté se nechá zabít létajícími kousky zvuku…
Švýcarský kontrabasista, improvizátor a zvukový experimentátor Daniel Studer není čtenářům HIS Voice neznámý (např. zde). Na jaře se přihlásil o slovo hned se dvěma alby.
V kvartetu SteDaJoDa (což jsou počátky křestních jmen členů) Daniela Studera doplňují výteční instrumentalisté z německého Saarbrückenu: další kontrabasista Stefan Scheib, kytarista Johannes Schmitz a bubeník Daniel Weber. Na bezmála čtyřicetiminutové ploše se odvíjí šest skladeb; nejkratší je perkusivně klokotavá Erstes Zwischenspiel (2:44), nejrozměrnější pak závěrečná a vzrušujícím způsobem abstraktní Schweben und Schluss (15:23). Vzrušující dronovými dozvuky, pozvolna houstnoucím ponorem, meditativností, jejíž klid začíná být postupně narušován a poté mocně zneklidňuje. Vynoří se razantní polyfonní mikrorytmy, tím vším se proplétá rozpálená kytara, která nemilosrdně atakuje uši zvukovými erupcemi až noisové brutality. Album celé drží pohromadě a nemá slabin.
Atonální změť tu netrpí bezvýchodností, neboť se z ní vylupují shluky mikrotémat a kontrabasové uzurpátorství se tu mísí s přemýšlivostí, ponory a dynamickými změnami (Eröffnung). Zvukově lehounké víření postupně přebírá řízná kytara, přičemž rytmika krevnatě zhoustne (Tanz), podobně vypjatým způsobem kytara rozpárá zašmodrchanou mikrotonalitu ve Zweites Zwischenspiel. Přímo lahodně zní kvarteto v Ballade, kde preparované kontrabasy evokují lidskou řeč. Vskutku skvělé album!
Totéž se ale bohužel nedá říci o sólovém počinu Daniela Studera pod příznačným názvem Fetzen Fliegen, jenž vyšel o měsíc později. Za každou cenu znásilňované tóny a mnohdy pouhé jejich kousky létají prostorem a propichují především samotného autora. Ve spojení s videem (Lisa Böffgen), čili s vizuální abstrakcí, to jakž takž funguje, ale takhle z pouhého disku mne těch čtyřicet minut dokonce irituje. Ale nejvíc jsem byl iritován hlubokým zklamáním z toho, že záměr se tvářil bůhvíjak novátorsky, ale výsledek tomu ani trochu neodpovídal. Čekal jsem zvukovou progresivitu, hlavu i patu, ne jen něco, čeho by každý kontrabasista přistupující k nástroji svobodně, bez výrazových a technických hranic, „nasekal“ hromady (asi jako ten Baťa cvičky). A to by ani kontrabas nemusel být zaznamenáván z různých bodů v anechoické komoře. Ta je přiléhavě označována také jako mrtvá komora, což výsledná nahrávka jen potvrzuje. Nemá smysl pídit se po technickém pozadí takovéhoto pseudohudebního díla, a to ani po poslechu, jsem o tom přesvědčen, skrze to nejlepší reprodukční zařízení. Čtyři části Fetzen Fliegen, jejichž rozhraní nelze ani poznat, natož definovat, zůstávají pro mne záhadou. Nevím, jak je mám uchopit. Má to nejblíže k musique concrète, ale to má potom větší smysl poslouchat zvuky venku před domem, protože jsou bohatší. Na co tvořit skrze hudební nástroj skřípot, škrkání, vrzání, drnčení, drhnutí, šušlání, borcení, úpění, ňuchání, brebentění, tření, kručení a tak dále, a mezi to vkládat totálně vyprázdněné, nepřirozené ticho? Tady jinak objevný Daniel Studer šlápnul vedle…
SteDaJoDa: Schwebend
Creative Sources Records https://creativesourcesrec.com/
Daniel Studer: Fetzen Fliegen
Wide Ear Records https://www.wideearrecords.ch/