Hornorakouský Wels zažije již devětadvacátý ročník Music Unlimited, tentokrát pod kuratelou Christofa Kurzmanna. A tím se mění historie tohoto festivalu, neboť je to poprvé, kdy kurátorem je rakouský hudebník. Doposud to, vždy ob rok, byli významní zahraniční hudebníci (předchozích šest se genderově férově dělí mezi Okkyung Lee, Petera Brötzmanna, Ikue Mori, Carlu Kihlstedt, Larryho Ochse a Matse Gustafssona).
Kurzmann nazval svůj ročník Charhizmatic Music. Aluze na Deleuzův a Guattariho koncept rizomu, který je vždy někde mezi a nikdy jen nahoře či dole, vyjadřuje „nehierarchické neoznačující a necentralistické (nikoli polycentrické) uspořádání, distribuci a komunikaci jevů, myšlenek, poznatků a informací“, a tím vyjadřuje dlouhodobý postoj Kurzmanna nejen k hudbě, ale i k jejímu produkování.
Tudíž na podiu vedle sebe najdeme často hudebníky a hudebnice, které určitá část publika považuje za hvězdy a jiná ani nebude tušit, kam si daného umělce zařadit. Žánrově to tentokrát rozhodně nebude jednoznačně uchopitelné. Jestliže lze říct, že Brötzmannův ročník před čtyřmi lety byl extrémní ve svém naprostém přiklonění se víceméně pouze k jednomu žánru – free jazzu (power free jazzu), tak o tom nadcházejícím můžeme směle říct, že bude jeho přesným opakem. Nejen v tom, že zatímco mistr power free jazzu hrál každý večer ve třech různých uskupeních a za celý festival jste mohli zažít deset jeho koncertů, Kurzmann původně nechtěl na „svém“ ročníku vystupovat vůbec, ale pořadatelé mu dali na výběr: „Buď hraješ a jsi kurátorem, nebo nic.“ Takže ho nakonec ve dvou nových sestavách na podiu a jedenkrát za barem v roli nočního DJ uvidíme. A jelikož sám si libuje v žánrové pestrosti, odrazí se to i v rozmanitosti programu, který zabrousí snad do všech přibližných škatulek současné tvůrčí hudby (rock, folk, elektronika, free jazz, nová komponovaná hudba, volná improvizace atd.). A konečně na dovršení srovnání ještě dodejme, že před čtyřmi lety bylo na festivalu žen mezi účinkujícími jako šafránu, zatímco letos to bude pěkných čtyřicet hudebníků na dvacet hudebnic.
Z programu už na první pohled vyplývá – i kdybychom přehlédli malou noticku, že ročník je věnován památce Ornetta Colemana – podle zahajovacího koncertu kvarteta Harmolodic Affection, že se festival k loni zesnulému velikánovi nějak vztahuje. Navíc v hlavním sále festivalu, prostorách bývalých jatek, vytvoří Kurzmann výstavu Colemanových LP, které se mnohdy vyznačují kromobyčejným půvabem. Harmolodic Affection tvoří čtyři dosti odlišní hráči, kromě Kurzmanna (který sice začínal na saxofon, ale už dlouhou dobu buď hraje s pomocí freewaru ppooll, nebo k tomu i zpívá) je to Isabelle Duthoit (klarinet, hlas), Joe McPhee (saxofon, trubka), který s Colemanem hrával, a jeho chicagský kolega Michael Zerang (bicí). Původně mělo tohle kvarteto pracovat s texty McPheeho básní v podobném duchu jako před lety, taktéž na Music Unlimited, pracoval Kurzmann v projektu El Infierno Musical s básněmi Alejandry Pizarnik. Nakonec však, jak říká Kurzmann, „na básně nedojde, i když McPhee jednu věnoval přímo Colemanovi, tudíž finální podoba úvodního koncertu se ukáže až na podiu“.
I druhý výskyt Christofa Kurzmanna na podiu proběhne ve speciálně pro tento festival sestaveném kvartetu, tentokrát hudebně zaměřeném na new music. Scanning Grisey je název projektu, který vznikl díky přátelství Kurzmanna s kontrabasistou souboru Klangforum Wien Uli Fusseneggerem, který se na Gérarda Grieseyho specializuje. Druhou polovinu tohoto kvarteta tvoří Gerald Preinfalk (saxofon) a Ernesto Molinari (klarinet).
V letošní programové brožuře (volně ke stažení) najdeme v celkové dramaturgii též důraz na hlas, což je nástroj, který Kurzmanna dlouhodobě fascinuje. A jelikož říká: „Nesnáším vlastní sóla, ale vzrušují mě sólová vystoupení druhých,“ nepřekvapí, že na programu jich je hned patnáct (např. Thomas Lehn, Mats Gustafsson, Irena Tomažin, Katharina Klement či Sidsel Endresen). Dvě z nich mají téma „Písně o lásce a dalších vztazích“ a jejich protagonisty budou již zmiňovaný Michael Zerang, který ale nebude bubnovat, nýbrž zpívat a hrát na kytaru, jakož i ve stejném obsazení Carla Bozulich.
Přestože je na festivalech poslední roky „prefenneszováno“, jsem zvědavý na duo Christiana Fennesze (kytara, počítač) a Burkharda Stangla (kytara, počítač), kteří zahájí nedělní večerní program.
Jedinou kapelou, kterou Kurzmann původně neměl v plánu, ale nakonec je na jejich požadavek do programu přizval, jsou Hope – čtveřice složená rovným dílem z Cassiber (Alfred 23 Harth, Chris Cutler) a Altered States (Kazuhisa Uchihashi, Mitsuru Nasuno; ti spolu hráli i po nějaký čas v Otomových Ground Zero).
Závěrečný koncert letošního devětadvacáteho ročníku pak bude patřit DKV triu, jejichž koncert, který se již v minulosti na festivalu odehrál, prý stále patří mezi jeden z nejúžasnějších koncertů, které kdy věrný účastník Kurzmann na Music Unlimited zažil.
Spoustu vystupujících jsem přirozeně nezmínil, ale už jen dodám, že na programu jsou i instalace, výstavy, promítání filmu, noční DJs atd.
Music Unlimited XXIX, Wels, Rakousko, 6. – 8. listopadu 2015