Je libo hudební výlet do Apulie na jihovýchodě Itálie? Chcete slyšet tamní kulovou flétnu či íránské dudy ve fúzi středověké, lidové a současné avantgardní hudby?
Giuseppe Doronzo a Pino Basile představují jinak dvě třetiny italsko-tureckého AVA Tria, jehož zatím poslední album Digging the Sand z roku 2019 jsem tady recenzoval a které zavítá v brzké době i do České republiky: 16.února Praha (Punctum), 17. 2. Pardubice (Divadlo29), 18. 2. Brno (Pomezí) a 23. 2. Volyně (Muzeum). Takže také první album italské dvojice, Aterraterr, berte jako pozvánku, neboť i to je náramná muzika…
Oba instrumentalisté, kteří se původem hrdě hlásí k Apulii (byť jeden žije v Amsterodamu a druhý se narodil v Curychu), vymysleli titul, jenž obsahuje výraz terra, země. Nikoli samoúčelně. S ním souvisí také speciální obal z recyklovaného papíru ve tvaru šestiúhelníku, což je Doronzova umělecká vize udržitelnosti života na Zemi.
Hudba, jež se line z devíti tracků, je roztodivná, plná pro našince neznámých barev, probouzející fantazii až k bobtnajícím představám. Doronzův barytonsaxofon dokáže vytvořit dronový spodek, melodické imprese i freejazzové erupce a neidiomatické shluky. Občas užívá též ney anban (což jsou íránské dudy) a bubbù, apulijskou kulovou flétnu. Basile hraje na apulijskou tamburínu, bubbù a především různé cupaphony, tj. laděné třecí bubny vlastní výroby.
Album otevírá vskutku pozoruhodná skladba Favo. Zprvu má ambientní až mysteriózní náladu, posléze přes minimalistickou rytmickou figurou cupaphonu nabývá na zvukové intenzitě, dynamicky i výrazově se proměňuje až k následnému rozvolnění, jež vše relativizuje a rozbíjí. Další skvostnou skladbou je Lauro, v níž perkusivní nástroje a sax vykreslují úžasným způsobem středověkou náladu; ovšem do té doby, než se přehledný rej zašpiní a rozloží do neidiomatických cucků. V následující Maggese se sax noří do minimalistického proudu, který postupně získá až barokní půdorys díky typickému ostinatu, nad nímž se vznáší jímavá melodie. Katsikomodros (Kozí stezka) sytí příznačně neučesaný zvuk íránských dud a rozbujelé perkuse. Dvojice i s takovou syrovou materií dokáží pracovat; postupně ji vygradují a melodicky vyklenou. Vrchol alba představuje více než desetiminutový track Strazzavisazz; perkusivní entrée, kulminace saxu, posléze jeho freejazzové osamění ústící nečekaně do hymnického vzepětí s ethno-jazzovou rytmikou.
Albu samozřejmě nechybí ani skotačivost, rozpustilost a všudypřítomná hravost. Společným jmenovatelem je tvůrčí bezbřehost, každá kompozice oplývá jedinečnými nápady. Jsem si jist, že nebudu jediným posluchačem, jenž zatouží navštívit italskou Apulii…
Giuseppe Doronzo & Pino Basile: Aterraterr
Tora Records (https://torarecords.bandcamp.com)