Česko-rakouské improvizační powertio tentokrát ve spojení s gramofonovou plunderfonií Jokea Lanze.
Nejnovější album tria Poisonous Frequencies, Huppe Quitieren, přináší koncertní záznam z pražského klubu Punctum. Improvizátoři Petr Vrba (trubka a elektronika), Tomáš Procházka (aka Tomislav Federsel – elektrická kytara) a rakouský bubeník Didi Kern se v něm sešli v srpnu 2019 ke společnému vystoupení s hyperaktivním elektronickým experimentátorem a performerem, Švýcarem usazeným v Berlíně, Jokem Lanzem alias Sudden Infant, jenž se tentokrát rozhodl operovat s gramofony.
Úvodní track Moogaboo kapelu přistihuje při hledání či spíše nacházení polyrytmické komunikace. Vrcholy téměř dvanáctiminutové vícevrstevnaté staccatové struktury představují nástupy nečekaně táhlých tónů, napřed snad od kytary či syntezátoru, později od trubky. Následující obdobně dlouhý kus The Battle of Sex (název se v jeho průběhu ozve i z gramofonového scratchování) na něj naváže podobnou náladou, rozšíří ale dynamické spektrum o intenzivnější skrumáže i o tišší či řidší pasáže, které zvláště díky svižným frázím trubky působí i poněkud jazzověji. Postupné zklidňování pak připraví nástup třetí desetiminutovky nazvané Mother Nature. Ta opravdu může působit jako záznam zvuku z jakéhosi surreálného pralesa, v němž je zřejmě největším a nejhlučnějším zvířetem Procházkova kytara. Její zvuk chvílemi deformuje ring modulátor, takže si onoho tvora můžeme představovat spíše jako nějaký neohrabaný kolos spíše než jako krvelačného predátora, stejně tak si můžeme z ostatního zvukového kontextu domyslet, že další menší zvěř před ním již zdálky povykuje na poplach, nebo si užívá bezstarostný klid třeba v bezpečí korun stromů či podzemních nor.
Na závěr se na nás z nahrávky vyvalí více než třiadvacetiminutový blok pojmenovaný Jetzt Owa. Ve zběsilém freejazzovém nářezu záhy začneme pozorovat příměs dechovky, virbl i zavíří, Lanz nějakou dechovku destruuje na gramofonu, v jejím přesnějším určení nám ale brání i Vrbovo fanfárové troubení. Po chvíli se ale objeví i různě prelaďované úryvky populární písně, abychom měli jen pár momentů na zjištění, že jde o slavný duet Zvonky štěstí Darinky Rolincové a Karla Gotta (1984). Plunderfonické hrátky pak pokračují i pod odpichovým bicím groovem, nechybí ale ani řádný noisově psychedelický freakout i s delší zklidněnou a témbrově značně neidentifikovatelnou (tedy neidiomatickou) pasáží. Závěr nám pak ještě znovu důrazně připomene, jak nádherný a zvukově perfektní sónický hédonismus (mix a master Federsel) jsme si tu po necelou hodinu měli možnost s protagonisty zažít. Album vydal label Meteorismo digitálně i na audiokazetě.
Poisonous Frequencies feat. Joke Lanz: Huppe Quitieren
Meteorismo (https://meteorismo.bandcamp.com)