- Inzerce -

Portico Quartet: Live / Remix

Portico Quartet:  Live / Remix

Real World (www.realworldrecords.com)

 

Londýnská čtveřice Portico Quartet, která se dala dohromady v roce 2005, již dvakrát zazářila u nás v rámci festivalu Mladí ladí jazz (naposledy  letos 4. 4. v Paláci Akropolis). Jejich hudba se pohybuje na pomezí avantgardního popu i jazzu, elektronického light ambientu, komorní vážné hudby a jakési vnitřní world-music. Není tedy příliš divu, že si je vyhlédli dramaturgové labelu Real World, který kdysi zosnoval Peter Gabriel. Mimochodem Portico Quartet má ke Gabrielově hudební poetice (byť pravděpodobně nezáměrně) svou lehkou hravostí i jemnou naléhavostí hodně blízko. Naživo je to velice příjemný zážitek, což skvěle odráží i první disk dvojCD Live / Remix se snovou i živelnou atmosférou a dynamickým odpichem. Vše plyne v provzdušněných krystalických barevných plochách s mnoha různorodými ornamenty, jistou ponornou zádumčivostí i rytmickými ekvilibristikami, především na speciální nástroj Hang.

Technoprogjazz nové generace, který vyhovuje široké posluchačské základně, ale nepřesahuje únosnou líbivost, i když určité hitové ambice v rámci daného žánru (například ve skladbě Ruins) tu rozhodně nechybí. Elektronické a basové repetitivní moduly se zde umně proplétají s perkusivními vyhrávkami a neokázale tklivým saxofonem. Nejen třešničkou na dortu je pak skladba Steepless s hostující  švédskou zpěvačkou Cornelií, jejíž éterický hlas poněkud evokuje Björk nebo Enyu. Vše graduje divokou skladbou Dawn Patrol s příjemně neučesanými momenty a skvělým tahem na bránu včetně alternativního konce jako jakéhosi bonusu. Vůbec dramaturgicky mistrně vystavěný sled skladeb non plus ultra.

Kamenem úrazu je ovšem druhý disk, který posunuje tuto skvělou kapelu do rovin disca a rozmělňuje potenciál jednotlivých skladeb na prvočinitele, čehož důsledkem je v lepším případě kolovrátková nuda.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.