Nazvat festival Festivalem ošklivé hudby je přinejmenším netradiční a riskantní (jistě, je tu hard core precedens jménem Fekal party, který ohlašuje šestnáctý ročník) a těžko se mi nevybaví článek Ludmily K. o tom, kterek si máme svůj projekt strčit do pr… (před lety vyšel tady na HV a pro pořadatele festivalů by měl být povinný). A teď (tedy pozítří od šesti večer v Domě pánů z Kunštátu) jsou nám pod nevábnou hlavičkou nabízena “čtyři hudební uskupení (všechny tvoří převážně absolventi, pedagogové i studenti JAMU): Dust in the Groove, Dunami Ensemble, SWOMP a duo Pavla Zlámala. Ve zkratce se jedná o kapely, které ve svých autorských kompozicích hojně využívají prvky soudobé hudby, minimalismu, improvizace, kloubí vážnou, experimentální, avantgardní a jazzovou hudbu. Program doplňují improvizace tanečního sdružení Filigrán a audiovizuální performance Matyáše Dlaba a Miguela Simoneta s názvem Partitura pro světlo a zvuk. Stín moje opozice. Můj stínový ministr, což je produkce vytvořená speciálně pro událost festivalu.”
A ten název? Na otázku, jak se bude festival jmenovat, prý jako první zareagoval saxofonista Michal Wróblewski “a jeho návrh byl všemi přítomnými hudebníky okamžitě přijat. Je nám jasné, že hudba, kterou hrajeme, je pro běžného posluchače opravdu nezvyklá. Název je ale dostatečně srozumitelný i pro příznivce jiné hudby,“ vysvětluje hlavní organizátor a leader kapely Dust in the Groove Radim Hanousek. Aha, takže tak trochu fouňovství a akademická recese. Hudba, která na festivalu zazní, snad bude těchto buketů prosta. Výlučnost pro výlučnost je totiž past a “běžný posluchač” podobně mýtická a jasně definovaná figura jako “čtenář” či “daňový poplatník”.
