- Inzerce -

Pozítří: melancholie s Ptačími lidmi

„Vídenští Bird People otevřou klub K4 závanu jarní psychedelické melancholie. Jako své hudební dítě je založil před třemi lety Uli Rois, rovněž zakladatel labelu Feathered Coyote Records, který sám sebe charakterizuje jako „portál kosmického akustického vyzařování“. Line-up se různorodě mění od téměř folkové či rockové sestavy s bicími, cellem nebo varhanami až po sólové průzkumy psychedelických dronů pomocí strunných nástrojů, což bude nejspíš i případ pražského koncertu skupiny,“ přemlovají nás pořadatelé, abychom si ve středu (10.4.) večer udělali čas. A pokud jste alespoň trochu květinkoví, alou! „Bird People v minulém roce mimo jiné vydali třetí, zdařilé album Pulse In the Void / Sky Huntress (slyšte zde). Dobře je charakterizuje Marc Roberts z Foxy Digitalis: ‚Jedná se pravděpodobně o nejhezčí kolekci písní, zvuků a sentimentu, kterou letos uslyšíme. Je meditativní, reflektivní, povznášející a melancholická, dotýká se samotného centra toho, co nás dělá lidmi. Upřímné, osobní a mírumilovné album mimořádné, přirozené krásy.‘

Druhým vystupujícím bude drone/noise americká formace A Story Of Rats, z původního tria se v Praze představí její zakladatel, zvukový a vizuální umělec Garek J. Druss, známý také jako člen improvizačního dua Dull Knife a portlandských projektů Atriarch, Tecumseh a Mezektet, které jsou o poznání agresivnější. Rovněž je skladatelem divadelního ansámblu Saint Genet, jež se letos objeví mj. i na Donaufestivalu v Kremsu. Hudba ASOR je význačná svou intenzitou a sílou, valivými temnými drony na pomezí ambientu a doomu/blacku. Záměrně chybí substantivum “metal”, jelikož s ním má Garekova hudba společné jen některé nálady, včetně pseudo-sakrální monumentality. Občas připomene i starší, potažmo obecně rituálnější, nahrávky Burial Hex.“ Libo ukázku?


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.