Kytarista a hudební organizátor Dominique Répécaud má dokonalý cit pro freerockovou improvizaci, což dokázal zejména se svým kmenovým proměnlivým ansámblem Soixante Etages, který leckdy pracuje se zvukovými kolážemi, jeho někdejší odnoží, power-triem Etage 34 či superkvartetem Rekmazladzep, kde vedle něj působí saxofonista Daunik Lazro, bastrombonista a trumpetista Thierry Madiot a kytarista Camel Zekri. Mezi jeho nejnovější aktivity patří také duo Les Massifs De Fleurs se zvukovým mágem a extravagantním zpěvákem Frédéricem Le Junterem.
Freerockový drive v opravdu syrové podobě má i nová formace Praag, v níž jsou mu rovnocennými partnery bubeník a hráč na syntezátory Anthony Laguerre, saxofonista a vokalista Antoine Arlot a baskytarista Hugues Reinert. Opravdu stopově tu můžeme zaslechnout Répécaudovu někdejší oblibu King Crimson nebo pocítit evokaci se Zornovými Naked City, ale to podstatné vyvěrá z hráčů samotných a nepotřebuje žádné inspirace či odkazy. Všechno je správně rozostřené a přitom sdílné. Je tu cítit tah na bránu, ale i smysl pro pozvolné roztahování motivů, aniž by spadl řemen. Živelná pochmurnost se tak může odehrávat ve stojatých vodách i za líté sonické vánice. Ačkoliv je výchozím bodem improvizace, skladby mají svůj tvar, což dokazují i živá provedení, které se drží dané matérie. Répécaudova kytara je dozajista hlavní hybnou silou a zdrojem energie, Arlotovy eskapády pak vulkanickými ornamenty a rytmická sekce mnohataktovou mašinou, která tím vším smýká do stran a přitom se stále drží pevně na cestě jak v hlubokém marastu, tak při drsných drncácích. Přes veškerou rozervanost je tu stále cítit jakési ukotvení a cíl. Není to prvoplánový útok na nervy, ale hlubinná sonda odhalující i skrývající prapodstatu. Je tu dostatek času na nádech, frenetickou exaltaci a výdech, přičemž tyhle složky nemusí vždy být v tomto pořadí. Ve chvíli, kdy byste mohli mít pocit, že toho běsnění nebo naopak klopýtání bylo už moc, vše se zcela organicky změní, pozvolně či zlomem dle dané situace. Každopádně alespoň pro mne zůstává hluboko v mysli katarzní pocit něčeho naplněného a přitom stále nedovršeného, co byste ještě chtěli někdy doposlechnout.
Praag: Souzdarmah
Les Disques De La Face Cachée (https://la-face-cachee.com)