Třiatřicet coververzí, jeden zvukový palindrom nejen pro sólové piano a další nejen předělávky v podání dvou spřízněných kapel.
Irsko-švýcarský klávesista John Wolf Brennan kromě mnoha jiných projektů (začasté inspirovaných výtvarným uměním) vydal v minulosti dvě barevné trilogie, které se váží k postulátu Vasilije Kandinského o třech základních barvách, k nimž jsou přiřazeny tři základní geometrické tvary. Modrou (k níž se může vázat kruhová forma, ale i blues) tvoří alba Circle of Coherence (1989), Iritations (1991) a Text, Context, Co-Text and Co-Co Text (1994). Žlutou (související s trojúhelníkem, značícím zkoumání možností z různých úhlů) Well-Prepared Clavier (1998), Flügel (2002) a The Speed of Dark (2009). V roce 2021 se pak objevila první vlaštovka z červené trilogie Nitty Gritty Ditties.
Červenou, která je řazena ke čtverci, cítí Brennan jako odraz emoce, tlukot srdce, určité množství erotické energie (ale kondenzované a sublimované), trochu (kultivovaný) hněv a spoustu odvahy navíc. Sám název alba se odvozuje od výrazu ditty, což je jednoduchá píseň, kterou matka zpívá svému dítěti, ale v této jednoduchosti je i určitá hloubka a komplexnost. Přidáním slova gritty je pak vyjádřeno, že jde o cestu k jádru věci, k samé podstatě. A ditties jsou zkrátka drobnosti. Podtitul nonsolopiano pak odkazuje na to, že se tu kromě klasického či preparovaného klavíru hraje také na melodiku, dětské piano, Rhodes, Wurlitzer a Hammondovy varhany. O stavbě díla Brennan říká: „Je velká troufalost snažit se vypořádat s díly opravdových titánů. Pro pianistu je mnohem jednodušší hrát své vlastní věci než covery (to je dost divné slovo, doufám, že moje interpretace slouží spíš jako jakési dis-covery), protože pak je kritik nemůže srovnávat s originály. Ať už to v kontextu hudby znamená cokoliv, v určitém místě se setkává spousta soutoků a v jednom bodu se někdo stane „jedinečným“ hlasem, navzdory tomu, že ten zvuk tu byl už i před miliony let, a bude to tak pokračovat, takže jediné, co můžeme udělat, je být malým šepotem ve zvuku oceánu vesmíru…“
Brennan na tomto téměř čtyřiasedmdesátiminutovém opusu skutečně pokrývá velké časové období. Nejstarším interpretovaným autorem je Thomas Ravenscroft (1582-1635), nejmladším Yann Tiersen (ročník 1970). Stejně tak je tomu se žánry. Najdeme zde několik klasiků v čele s Bélou Bartókem, jehož cyklus Mikrokosmos je zde zastoupen čtyřmi kousky, které se albem signifikantně proplétají jako červená nit či snad tvoří jakési jingly, ale třeba také Arama Chačaturiana nebo experimentátora Cornelia Cardewa. Bohatě jsou tu zastoupeni jazzmani (Pat Metheny, Chick Corea, Steve Swallow, Carla Bley, Bill Evans, Miles Davis, Abdullah Ibrahim, Charlie Haden, Kenny Wheeler, Don Grusin), ale i s rockem více či méně související persony jako je Tom Waits, Lars Hollmer spojený s hnutím R.I.O. a v neposlední řadě Paul McCartney a Rolling Stones. Tento amalgam vlastně příznačně zahajuje propojení stoneovské skladby We Love You s písničkou Maniho Mattera o Eskymákovi, který si pořídil cembalo a na to konto ho zahubil lední medvěd, které zní skoro jako z pera Filipa Topola. Mnohdy je tu esprit původních autorů jasně patrný a třeba v Shankarově skladbě Song For Everyone máte téměř pocit jako by tam zněla sitár. Stejně tak Tango je waitsovské a McCartneyho For No One zpívané Annou Murphy jednoznačně upomíná na beatlesovskou melodičnost. Ale vždycky je tu něco navíc. Je to jakási vřelá až žhavá nostalgičnost a překvapivé aranžerské detaily podané s neobyčejnou lehkostí. Pochopitelně tu nechybí ani přetavená irská lidovka, která připomíná Brennanovu zálibu ve folklóru. A třešničkou na dortu je pak tříapůlminutové mikromedley XEDNiNDEX, kde slyšíme úryvky některých skladeb nejdříve pozpátku a poté normálně. Jednotlivé tóny se tu propojují ve zcela novou kompozici, a o tom je de facto celá tato nahrávka. Rozhodně ne nějaká pouhá pocta vzorům, ale právě jejich rekognoskace v nové dimenzi.
John Wolf Brennan je také jediným původním členem v současné sestavě mezinárodního uskupení Pago Libre, které nyní vedle něj aktuálně tvoří hornista Arkadij Šilkloper, houslista Florian Mayer a basista Rätus Flisch. Jejich nové album FriendShip vzniklo za účasti tria Sooon, jež sestává vedle Brennana ze zpěvačky (a občasné kytaristky) Sonji Morgenegg a zpěváka a hráče na všemožné orientální perkuse Tonyho Majdalaniho, s nímž Brennan hrál také v projektu Pilgrims. Převážnou část zde opět tvoří převzaté věci, které jsou v tomto případě občas opravdu spíše holdem jejich oblíbencům. To platí zejména o fenomenálně provedeném singlovém výňatku Soon z rozsáhlé skladby The Gates of Delirium z desky Relayer od skupiny Yes, jejímž obdivovatelem a častým interpretem je zejména Šilkloper, který se zde spolu s Brennanem podílel i na aranžmá. A zase tu najdeme přidanou hodnotu, ať už je to ženský vokál s lehce německým akcentem či rámový buben a další drobné vychytávky. Podobně The Great Gig in the Sky od Pink Floyd ctí originál, ale už třeba takové Sarabande ze stejnojmenného sólového alba Jona Lorda z Deep Purple prosycuje řádná dávka modifikované world-music. Je zde i „zrecyklována“ již zmiňovaná For No One od Paula McCartneyho, avšak ve větším obsazení a s jinou zpěvačkou má zase zajímavý posun do větší rozkošatělosti než na Brennanově sólovce. A vracíme se tu i do dávné minulosti v ArabesGuggisbärg vycházející z písně ze sedmnáctého století. Ze zatím jediného alba Sooon Youchz Now tu najdeme společnou kompozici Morgenegg a Brennana Der Mongolische Reiter s jódlováním, jež se ovšem objevuje i na jiných místech. Celkově se zde baladičnost snoubí s rozjuchaností a vše se vůbec nádherně prolíná v strukturálně bohaté polystylovosti a vyjadřuje vzývání ducha pospolitosti a vnitřního smíru celého světa. Skvěle to předvádí zejména rituální skladba Majdalaniho a Brennana Oasi of Hope, v niž ovšem zazní i temné podtóny. Prostě Loď Přátel plující ve vodách naděje i stoupající proti proudu do horských výšin až k samému nebi.
John Wolf Brennan: Nitty Gritty Ditties
Pago Libre + Sooon: FriendShip
Leo Records (www.leorecords.com)