- Inzerce -

První úterek – napsaný v úterý, ale přeložený až ve čtvrtek – v měsíci – Tři odstavce, možná čtyři, při online čtení (a na cestě).

Minulý měsíc jsem navštívil Brusel s jeho příliš mnoha festivaly v příliš malém čase. Kunstenfestivaldesarts oslavují dvacetileté výročí (nikdy doopravdy nestály v kulturním popředí), populární Beursschouwburg oslavuje 50 let (blíží se víc nákladným rekonstrukcím než odvážnému programu), Art Brussels je pro sběratele a galerijní nadšence, takzvaný alternativní umělecký trh Off Course a další alternativní z alternativních uměleckých trhů Poppositions (umění dnes může být velmi ošklivé), tu a tam další iniciativy, jež se snaží naskočit na tuto jízdu a urvat trochu pozornosti (není se čeho bát). A konečně sem doslova vskakuje umělecké centrum Wiels s dílem Work/Travail/Arbeid od notoricky známé choreografky Anne Teresy De Keersmaeker. Všude samý konformismus… je lepší zůstat doma, alespoň počasí že je tu nepředvídatelné. 

Když mě unavilo pobíhat po městě, měl jsem schůzku s mladou performerkou, skladatelkou a zvukovou umělkyní Franziskou Windisch, popovídali jsme si a pak jsem navštívil její performanci na skryté střeše v centru města. Sonáta pro čtyři kardinální body používá čtyři reproduktory a performerka se pohybuje okolo a vstupuje do interakce se zvukovým dílem a okolím prostřednictvím megafonu. Minimalistický introspektivní text upomíná na Beckettova díla, ale přidává jim vlastní originalitu a vynalézavost díky bohatým zvukovým vzorcům a imaginativnímu zacházení s prostorem. Také její webová stránka je dobře zdokumentovaná a plná zajímavého čtení, škoda jen, že tu není žádný zvuk… 

franziska_sonata2.jpeg

Na cestách někdy prouzdám několika webovými stránkami, nepochybně zajímavé k poslechu mohou být série Probes od Chrise Cutlera, vytvořené pro barcelonskou Macbu. Je na úrovni dobře zdokumentovaného a nádherně ilustrovaného úvodu do moderní hudby, představuje rozmanité věci, které akademičtější kurzy muzikologie opomíjejí. Po dvanácti sériích to však začíná být stále víc a víc anekdotické, ale nemohu si stěžovat, každý na těchto nahrávkách je potěšením pro posluchačovy uši. Takže doufám, že přijde bizarní #13!

cutler_probes12.png

Nějak jsem na noc uvízl v Praze a náhodou jsem se dostal k Univerzální hymně od Société Réaliste. První máj je už pryč a já každý rok postrádám nezávislého ducha svátku pracujících po celém světě (navzdory nacionalismům a nehledě na politiku či region). Takže jsem digitálně narazil na verzi Univerzální hymny, hrané v Kluži v roce 2013. Vypadá to, že představení se brzy zopakuje v Budapešti? Možné, že Société Réaliste by pěkně zapadla do bruselských uměleckých událostí, zcela jistě odpovídají dílům tam předváděným, včetně konformní a alternativistické aury / stylu, kterému zdá se podléhá většina současných umělců. Tohle dílo se mi ale přesto celkem líbí. Sestává z rekalkulace národních hymn 193 členských států Organizace spojených národů. Pokud tomu rozumím, jedná se o zprůměrování první, druhé, třetí… atd. noty ze všech hymn. Neuvádí se, jak dospěli k časovému dělení a rytmům, ale to nevadí. Je to určitě dobrá alternativa, i když jí chybí trochu nadšení a patosu. Tak ji do příští květnové revoluce přepišme!!! 

universalanthem.png

https://artpulsemagazine.com/societe-realiste-dealing-with-politics-history-and-social-commitment

 Překlad: Lenka Dolanová

 


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.