- Inzerce -

První úterek v měsíci – Malé, skryté a kouzelné jako On/Off

Začalo léto! Děti jsou ze školy doma a každý mluví o tom, kam na prázdniny. Začaly také slavné letní festivaly. Kromě masivně populárních a mainstreamových hudebních setkání jako Colours of Ostrava či Creepy Teepee jsou tu nenápadné, téměř půvabně skryté akce. Jedna z nich je až trapně blízko, protože na mém vlastním dvorku, ve starém kravíně v Hranicích, organizovaná tajemným kolektivem Moth Catchers. Malých vesnických minifestivalů je spousta. Jako většina z nich, také tento je ukrytý v hlubinách venkova, je ale něčím speciální.

kravin-hranice-venue.jpg 

Festival On/Off začal před pěti lety jako jedinečná off akce a letos měl již svůj pátý ročník. Tím, co je na něm pěkné, je samozřejmě to, že je malý, s 80 – 100 návštěvníky, kteří zůstanou po většinu noci, a také to, že organizátorský výběr kapel předvádí eklektickou variabilitu. Kromě neo punku, death metalu a trash rockových kapel zde byl letos překvapivý otvírák a zajímavý závěrečný koncert. On/Off zahájila nepříliš nápadná kapela BAN z Čáslavi. Jejich sestava mi připomíná staré koncerty skupiny Emerson, Lake & Palmer, samozřejmě bez jejich patetického zpěvu: bicí, basová kytara a Hammondovy varhany. BAN hraje psychedelický jazzový rock, který přechází od easy listening až k vlastním odvážným a exotickým improvizacím. Všichni tři hudebníci si s tímto idiomem pohrávají a společně splétají dohromady soudržný zvuk. Opravdu pěkný začátek, zatímco slunce venku ještě svítilo. Potom těžké dešťové sprchy a večer již ochucovaly typičtější skupiny. Na závěr opět překvapivě originální projev skupiny The Czech Psychedelic Society Manifesto, čtyři kluci na bicí, basu, kytaru a elektroniku. Hudebníci se toulají dlouhými improvizacemi, stavějí a rozbíjejí podmanivé skladby, řízeni repetitivním psychotickým rytmem. Hudba je přímá, inventivní a mocná. Jeden ze členů kapely mi řekl, že to byla speciální sestava na večírky, ale opět, tento popis je příliš umírněný.

2016-on-off-5.png 

Hudba skupiny The Czech Psychedelic Society Manifesto mi připomněla minimalistickou drone music Tony Conrada, který zemřel před pár měsíci. Před třiceti lety vydal ve spolupráci s německou skupinou Faust nahrávku Outside the Dream Syndicate. Dlouhé improvizované skladby mají fascinující rytmus, k němuž Conrad improvizuje na housle v prvočíselných intervalech. Conrad, který byl dříve v šedesátých letech členem seskupení Theatre of Eternal Music, pojmenoval také The Dream Syndicate, jehož členy byli John Cale, Angus MacLise, La Monte Young a Marian Zazeela. Potom byl součástí některých kapel předcházejících The Velvet Underground a je mu připisovaný i vynález jména této skupiny. Je také vzpomínán jako vynálezce flicker filmů. Jeho první film dokonce nesl název The Flicker (1966) a obsahoval pouze černá a bílá políčka, opakovaná v rytmických sekvencích a vytvářející při promítání mihotavý efekt. Když byl film promítání poprvé, několika divákům v publiku se udělalo fyzicky špatně. Jelikož i já mám sklony k epilepsii, má na mě sledování Conradových děl přídavný účinek. Ale teď je čas na poslech. A také čas pro nalezení dalšího skrytého a inspirujícího venkovského festivalu, anebo pro snění až do dalšího léta?

Překlad: Lenka Dolanová

 

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.