- Inzerce -

První úterek v měsíci – New Age vs. 3: grim and flakey. Příběh o budoucnosti hudby.

Aprílový den je za námi, takže žádné další vtipy a od teď jen vážně. Přestala poslouchat to, co hrálo na jejím počítači a začala přemýšlet. Zdá se, že posloucháme víc online a streamované hudby než odjinud, náhodná konzumace vzrůstá a zdánlivě je to všechno zadarmo. Přemýšlela o tom, zdali to bude pokračovat, možná jednoho dne přijdou na způsob, jak to zpoplatnit. Ztichnou potom sítě, až se zdraží? Poklepala na pár kláves a pročítala texty z konference o té podivné věci, jíž se říká antropocén. Při broukání úryvků hudby se cítila zodpovědnou za hroucení naší mateřské lodi země. Je to opravdu tak, anebo se jen nachytala na ideologické přístupy a kvůli tomu…

Testují se nové protokoly, které jakožto alternativa klasických distribučních systémů, tradičních systémů autorského práva, jistým způsobem naprosto monopolistických a zcela jistě postrádajících transparentnost, slibují férové šíření. Trhák zvaný Bitcoin možná mizí, ale na technologii blockchain, která je jeho základem, je něco zajímavého. Na první pohled působí docela komplexně, ale ve skutečnosti to tak není. Vezměte si běžného člověka, který si večer, připojený k internetu, přehrává hudbu. Automaticky aktivuje bloky informace a zatímco přehrává hudební stream, ty správné bitcoinové ekvivalenty se přenášejí skladatelům, hudebníkům, labelům, distrubutorům a všem ostatní, koho se to týká. Celý ten proces je bezpečný, kontrolovatelný a lze jej nazvat férovým pro všechny zúčastněné. Jenom že v budoucnosti už pravděpodobně nebude o bitcoinech, nýbrž o dolarech či eurech. Možná, že ti uprostřed, labely a distributoři, z toho vytěží méně, a umělci zcela jistě nebudou tak ochotní prodávat svá autorská práva jiným. Někteří lidé to nazývají férovým systémem, jiní to považují za další pokus získat peníze tam, kde nyní dochází k propadům prodeje. Ale co uživatel?
 
151103-blockchain-bitcoin-technology-banking-fintech-FT.png
 
Jelikož poslouchala jako každý večer celý večer hudbu, pravděpodobně nebude mít potuchy, proč se její bankovní konto tento měsíc tak ztenčilo. Pravděpodobně se tento druh zodpovědnosti dočká daleko více experimentů. Zní to jako budoucnost, ale určitě to není tak vzdálené. Zkontrolovala účet se speciálním bankovní aplikací. A opravdu, na účtu toho moc nezbývalo, ale to bylo kvůli přenosu dat, který překročil limit její telefonní smlouvy. 
       
 
Existují módní slova, která jsou najednou všude a zdá se, že infiltrují jazyk jako virus. Konference, knihy, diskuse, všechno je tím prolezlé a člověk se cítí tak nějak hloupý a zpomalený. Proč jen nevěděla, že termín antropocén se používal již v osmdesátých letech minulého toletí? Musela si to vyhledat na wikipedii, aby pochopila, o co jde. A  samozřejmě, že první byli Rusové, ale nikdo si to ve skutečnosti nepamatuje. Pak začne číst novinová témata, knihy a články, které vložil Dušan na Monoskop. A ano, teď může jistojistě zase sledovat diskuse, jakoby to znala od dětství. Poté, co tato civilizace skončí, příroda bude mrtvá a mimozemšťané mohou začít novou vědu, vysvětlující, odkud pochází tahle podivně zabarvená zemská vrstva. Určitě ne proto, že spadla nějaká kometa podobná té, co zabila dinosaury.
 
holocene.png
 
„Termín Antropocén (..) použil v odlišném smyslu v osmdesátých letech ekolog Eugenem F. Stoermerem. Zpopularizoval jej atmosférický chemik Paul J. Crutzen, který považuje vliv lidského chování na atmosféru země v posledních stoletích za natolik významný, že tvoří nové geologické období její litosféry. Studie v časopise Science z ledna 2016, zkoumající klimatické, biologické a geochemické signatury lidské aktivity v sedimentech a ledové pokrývce naznačuje, že období od poloviny dvacátého století by měla být vnímáno jako odlišná geologická epocha holocénu.“
 
Colebrook_Claire_Essays_on_Extinction_vol_2.jpg
 
Čím víc četla, tím podivnější věci nacházela. Divadelní hru ‚Padlý ráj‘, přednášku ‚Lithoratura a další antropocentrické mutace‘, básnická čtení o nestabilitě přírody, ať už to znamená cokoliv, komixy o konci světa a ano, konečně také hudbu a antropocén! Starý dobrý John Luther Adams, který byl zastáncem hnutí new age již od první generace a teď se stává hrdinou již té třetí, přidává předešlým vlnám nutnou apokalyptickou příchuť. Poslouchala chvíli jeho novou nahrávku ‚Become Ocean‘, a potom opět zkontrolovala svůj bankovní účet. Nebylo tam, když ho kontrolovala naposledy, pěněz o trochu víc?

https://www.ihc.ucsb.edu/series/anthropocene/

 
 
Podívala se na své emaily: „Sakra, chtělo by to něco alternativního,“ pomyslela si. Všimla si emailu od kamaráda: „Ahoj lidi, jen jsem vám chtěl dát vědět, že jsem zrovna vydal nové album s elektromagnetickými zvuky různých motorových systémů, které obsahuje také různá udělátka fungující na „alternativní energii“. Můžete si ho poslechnout zadarmo na…“
 
https://absolutevalueofnoise.ca/2016_motors/index.html

To ji pro ten den zachránilo. A také její estetickou víru.

Konec příběhu. Konec dalšího prvního úterku. Nechme budoucnost přijít.
 
motors_cover.jpg
 
Překlad: Lenka Dolanová

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.