V Centru výtvarného umění BOZAR v Bruselu probíhá v této době výstava Facing the Future, jejímž tématem je avantgardní umění v letech 1945 – 1968. Je zacílená na prázdninové návštěvníky. Je to šokující podívaná, člověk zná většinu z vystavených děl a o (z většiny mrtvých) umělcích už slyšel. Tady jsou ale vhozeni na jednu hromadu, tak, jak by to udělala nějaká komerční galerie, bez patřičné dokumentace, bez nastínění kontextu a vzájemných vztahů. Například tu není žádná informace o slavné malbě Strýc Rudi od Gerharda Richtera. Realistická malba muže v uniformě zobrazuje umělcova strýce, který zemřel brzy po vzniku obrazu. Richter měl zkušenost s nacismem i komunismem, a poté, co se přestěhoval na Západ, byl také kritický ke kapitalismu. Strýce Rudiho namaloval v roce 1965 během Osvětimských procesů ve Frankfurtu (1963-1965). V současnosti je malba součástí sbírky Památníku Lidice. Veškeré tyto informace na výstavě ovšem chybějí, není tu ani zmínky o slavné Richterově malířské technice spočívající ve smývání a rozmazávání barvy. A to je jen jeden příklad. Katalog je podobně povrchní a kolísavý. Ale který z návštěvníků Bruselu by věděl, co se stalo v Lidicích, či byl schopen to dát do souvislosti s malbou? Prázdninové výstavy… možná je lepší se v létě kultuře vyhnout?
U východu jsem navštívil galerijní obchod a koupil jsem si vinyl s názvem Jaap Blonk leest Theo van Doesburg (Jaap Blonk čte Thea van Doesburga). Holanďan van Doesburg byl jedním ze zakladatelů skupiny De Stijl. Byl to velmi produktivní malíř, tvůrce koláží, spisovatel, básník, architekt a tak dále, cestoval po světě, aby propagoval své myšlenky. Poté, co se v Curychu seznámil s dadaisty Schwittersem a Tzarou, začal psát abstraktní zvukové básně pod jménem I. K. Bonset.
Dokonce ani jeho nejbližší přátelé nevěděli, že je jejich autorem van Doesburg. Na nahrávce je provedení pěti básní od úžasného Jaapa Blonka, zpěváka, performera a improvizátora autodidakta, jenž je schopen v každé z nich odhalit originální zvukové kvality. Před pár lety Blonk předvedl úžasnou verzi Ursonáty Kurta Schwitterse, včetně reálněčasové vizualizace. Vždy jsem si ostatně myslel, že báseň, kterou použila skupina Talking Heads na albu Fear of Music byla od van Doesburga, ale vyhledal jsem si to, a jedná se o adaptaci básně Hugo Balla Gadji beri bimba, do seznamu se nám ale stejně hodí.
https://www.ubu.com/sound/
https://www.ubu.com/sound/ball.
Umění člověka vyhladoví, a když jsem spěchal z výstavní haly (navzdory davu hledačů Pokémon Go, kteří zablokovali východ), šťastný ze zakoupeného vinylu, ale smutný z návštěvy výstavy, dal jsem si v nedalekém stánku sendvič. Bylo slunečné odpoledne – v Bruselu zřídka neprší – a tam na terase jsem pokračoval v četbě knihy Paula Lafargueho The Right To Be Lazy (Právo na lenost, 1883). Zaujal mě název poslední kapitoly Nové písně pro novou hudbu, která končí lyrickou pasáží „Ó lenosti, je mi líto tvého dlouhého utrpení! Ó, lenosti, matko umění a vznešených ctností, buď balzámem na lidské trápení!“ Vždy jsem přemítal nad tím, co to má společného s hudbou. Dobrá, je léto, a je dobré relaxovat a číst tak nějak bezúčelně. O tomto svém kreolsko-francouzsko-kubánském zeti Karl Marx prohlásil: „Je ne suis pas Marxiste“, čímž chtěl říci, že „pokud on se nazývá marxistou, pak já jím nejsem!“ The Right To Be Lazy zůstává dodnes zajímavým dílem, a ačkoliv v něm není o hudbě nic, najednou se objevilo spojení. Poskytl ho jeden ze současných následovníků Lafargueho, Tom Hodgkinson, hudebník a editor časopisu Idler (Lenoch, vychází od roku 1993, jeho motto zní „je lepší užívat si než se strachovat o budoucnost“). Poté, co Hodgkinson publikoval série úspěšných knih – Jak být líný, Jak být volný, Líný rodič či do češtiny nepřeloženou The Freedom Manifesto: How to Free Yourself from Anxiety, Fear, Mortgages, Money, Guilt, Debt, Government, Boredom, Supermarkets, Bills, Melancholy, Pain, Depression, Work, and Waste -, napsal společně s kamarádem, spisovatelem Gavinem Pretorem-Pinneym ve stejném bezstarostném duchu The Ukulele Handbook (Příručka hry na ukulele). To je přesně to, co je teď potřeba, být líný, hrát na čtyři struny a užívat si konec léta, dokud neskončí úplně. Protože budoucnost znamená zimu. Předtím, než se hráči Pokémon Go vyrojí na vaší zahradě… pak budete muset rychle utéct!
https://www.marxists.org/
Překlad: Lenka Dolanová