Podzim 1985 v Československu, zemi, do které již pětatřicet let vysílá Rádio Svobodná Evropa (RFE) nabízejíc posluchačům široké spektrum pořadů od zpravodajství přes hudbu až k rozhlasovým hrám. Jako v předchozích letech i tentokrát mnichovská stanice žádá posluchače, aby jim telefonovali vtipy pro silvestrovské vysílání. Českoslovenští posluchači zásobí záznamník RFE aforismy, narážkami i anekdotami:
„Jeden z našich politiků na otázku, co přinese nový rok, odpověděl: ‚Bude horší, než minulý, ale určitě lepší, než ten po něm. Vše nejlepší.‘“ (5. září 1985)
„Máme novou tisícikorunovou bankovku, na které je obrázek kytice konvalinek. Proč? Aby nebylo cítit, jak smrdí náš monetární standard.“ (2. prosince 1985)
„Husák a Gorbačov se projíždějí na kolech Prahou, když najednou Husák spadne z bicyklu. Kdo za to může? Přece Spojené státy!“ (9. prosince 1985)
Silvestr na RFE byl zkrátka plný smíchu na účet komunistického režimu vládnoucího v Československu. Bližší průzkum vzkazů zanechaných na záznamníku Svobodné Evropy osvětluje technologii rozhlasu i posluchačské návyky a zvukové zkušenosti jednotlivců a skupin.
Počet posluchačů REF se během doby vlády komunistického režimu v Československu měnil v závislosti na rušení signálu a přístupu k jiným rozhlasovým stanicím, poslouchanost ale také přímo souvisela s událostmi „krizového“ typu, které takto nabízely transformační zvukový zážitek (např. Polsko 1956, Maďarsko 1956, Praha 1968, Polsko 1981): v těchto případech, kdy ideologické a represivní mechanismy státní kontroly byly posíleny invazí, vojenským nátlakem nebo výjimečným stavem, posluchači hromadně přelaďovali na zahraniční vysílání.1 Dva průzkumy bratislavského Institutu žurnalistiky uskutečněné v letech 1973 a 1977 přinesly závěr, že: „Velikost publika narůstá pouze v situacích nouze, kdy množství lidí shání k dostupným informacím doplňující fakta, když je ale získají, rychle je zavrhnou, protože nepřijmou jejich obsah. Tudíž neprojdou ideologickou konverzí.“2 V některých případech takové výjimečné situace leckoho přiměly naladit RFE a stát se oddanými posluchači – podle průzkumů to bylo 11 – 12% majitelů rádia.3 Šlo o lidi, kteří nevěřili režimu nebo považovali informace režimem poskytované za neadekvátní, a proto se utekli k zahraničnímu vysílání.
V tomto článku se zaměřuji na jednu skupinu obzvláště oddaných posluchačů, kteří se aktivně účastnili telefonických akcí československého vysílání Rádia Svobodná Evropa. Na začátku osmdesátých let RFE coby další možnost – vedle pošty – přijímání posluchačských vzkazů zavedla telefonní záznamník umožňující volajícím zanechat zprávu o maximální délce dvou minut. Vzkazy na mnichovský záznamník přicházely ze všech koutů Československa – z Bánskej Bystrice, Prahy, Ostravy, Olomouce, Brna, Ústí nad Labem, Prešova i Gottwaldova. Podle údajů RFE se jednalo až o sto telefonátů denně4 – za každým telefonátem se mohla skrývat větší skupina lidí v zaměstnání, doma nebo na chatě, reprezentativní vzorek volajících tudíž není znám. Jedna zpráva zněla: „Zdraví vás dvaatřicet havířů z Mostu. Nashledanou a děkujeme.“ (9. října 1985) Data uváděná v tomto textu jsou převzata z přepisů5 telefonických vzkazů z let 1985 – 1986.
Rušení
Mezi mnoha zvuky, jako byl hlas moderátorů a posluchačské rozkoše populární hudby, se éterem linul i mnohem méně příjemný zvuk rušení. Zvuková událost rušení přenášela posluchače na samou frontu studené války – pod oblohou, na které probíhaly boje frekvencí, se posluchač snažil potajmu získat kýžené informace. Podle Hilla Svobodnou Evropu rušil Sovětský svaz kontinuálně od prvních deseti minut vysílání v roce 1953 až hluboko do roku 1988.6 Hlas Ameriky, BBC a RFE nenabízely stejný obsah, a proto nebyly vládami SSSR a ostatních zemí východního bloku hodnoceny stejně.
Ve zprávě o Svobodné Evropě stojí, že „RFE byla ze všech rozhlasových stanic vybrána jako objekt rušení kvůli svým ‚štvavým pomluvám‘. Hlavní rozdíl mezi státním rozhlasovým vysíláním a RFE spočívá v tom, že státní vysílání [například Hlas Ameriky, BBC] informuje o dění ve vlastní zemi a jeho cílem je ‚šíření vědomostí‘. RFE místo toho, jak uvádíme, měla za cíl informovat o událostech v zemi, do které vysílala.7
Tato kategorizace rozhlasových stanic byla zásadní pro to, která rádia byla rušena a která ne; Svobodná Evropa byla vyhodnocena jako stanice narušující národní suverenitu rozšiřováním falešných informací. Zpráva pokračuje: „[I když] Moskva ukončila [vzdušné] rušení většiny západních rádií v roce 1973, Svobodnou Evropu rušila i nadále. S nástupem hnutí Solidarita se rušení v srpnu 1980 rozšířilo i na Polsko. […] Maďarsko s rušením přestalo v letech 1963 – 1964 a po roce 1975 nekladlo poslechu zahraničního rozhlasu žádné překážky. […] Kreml upustil od rušení v první polovině šedesátých let a umožnil tak normální poslech Hlasu Ameriky a BBC. Rumunsko a Maďarsko činilo až do invaze do Československa totéž.“8
Posluchači československého vysílání Svobodné Evropy tedy nemohli sledovat svou oblíbenou stanici bez neustálého napětí a nervozity. Patrné je to například z tohoto vzkazu jednoho volajícího tajné policii, která by hovor mohla nahrávat: […] jsem šťastný, že vás můžu poslouchat. To je všechno a přeju vám jen to nejlepší. No a teď něco pro bezpečnost, jestli poslouchá, nebo pro rušičku… V práci nemůžu nic udělat, protože se vás neustále snažím pořádně naladit. Hlavně teď, když začal vysílat Sláva Volný, jsem nic neslyšel. Zdá se, že mechanici od rušiček se vrátili z oběda, který jim asi moc nechutnal, tak ruší mnohem víc zostra. Přestaňte, lidi, stejně je to k ničemu. Já pro socialistický sektor stejně nic neudělám, protože budu ladit rádio. No tak se mějte a nashle!“ (str. 7, 10. a 11. října 1985)
Z ladění se díky rušičkám stal boj o zvukovou kvalitu a z poslechu div ne průzkumnická činnost.9 Zvuky rušení, které se linuly éterem, měly mnoho podob včetně řevu cirkulárky, kombinace mluveného slova a hudby a „atmosférických poruch“, všechny tyto ruchy ale měly společný cíl přehlušit signál vysílaný Svobodnou Evropou. Al Nelson píše, že „praktickým výsledkem takové masivní blokády bylo, že ve večerní špičce bylo až 80% obsazených evropských frekvencí poznamenáno rušením.“10
Někteří posluchači prokázali neobyčejnou zběhlost v lokalizování rušiček a jejich načasování, jakož i v nalézání alternativních frekvenčních pásem pro poslech. Například: „Současná situace příjmu: krátké vlny jsou celkem zlé. Ještě horší je, že na Jižní Moravě se na vlně 19 metrů po 17:30 ztrácí signál. Pak asi hodinu běží pásmo 25 metrů a to je všechno. Pořady jako Politický blok v 18:10 je kvůli rušení nemožné poslouchat na nižších frekvencích; zrovna tak Zprávy v 19:10.“ (2. prosince 1985)
Důvěrná obeznámenost volajícího s frekvenčními pásmy, okolnostmi rušení a principem jeho fungování vypovídá o organizaci činností, které poslech přenosu frekvencí ze západu a východu vyžaduje. Jiní volající navíc znali rozmístění rušiček v blízkosti svých domovů; s tímto fyzickým důkazem nežádoucích zvukových intervencí bylo možné setkat se například při cestě do zaměstnání.
„Dobrý večer, poslouchám vaši stanici už víc než pět let. Moc mě mrzí, že můžu slyšet jen část vašeho programu, tj. jen pár srozumitelných vět. Víte, bydlím kousek od Brna a rušička na Žlutém kopci je neustále v provozu. Všechny vaše pořady jsou rušené, jen mezi pátou a půl sedmou odpoledne se jim dá nějak rozumět. Mohli byste mi v téhle době, kdy vás slyším, odpovědět na otázku, jak bych to rušení mohl obejít? Byl bych velice vděčný, kdybyste mi mohli dát nějaké instrukce. A nejen já, ale i mí přátelé. Budu čekat na odpověď v sobotu mezi šestou a sedmou večer, kdy odpovídáte na dotazy volajících. Nashle.“ (10. října 1985)
Oba tyto telefonáty ukazují, že rušení dalo vzniknout situaci, kdy posluchači vybavení značným know-how dokázali upravovat a nacházet frekvenční pásma a poskytovat stanici informace o dostupných frekvencích. Poslech byla postupná činnost spočívající v otáčení laděním frekvencí a hledání „sladkého místečka“ pro co nejlepší příjem. V tomto ohledu mělo rušení Svobodné Evropy pozitivní důsledek v podobě toho, že přivedlo lidi od pouhého pasivního poslechu k výše popsaným tělesným aktivitám.
Mnoho radioamatérů, kteří Svobodnou Evropu poslouchali, s rušením naopak nemělo téměř žádnou zkušenost. Jeden volající se ptal: „[…] řekněte nám něco o svém vysílání, proč máte vysílače v Portugalsku? […] Jak funguje ionosféra? Proč neustále vypadávají starší vlnové délky? Proč po západu slunce klesá koncentrace iontů? Je rušení důkladnější v létě, když jsou rušičky umístěny v Rusku, za polárním kruhem, kde jsou polární dny? Jaké druhy rušení se používají? Smíchané hlasy, obrácená modulace a co znamená, když se vysílací stanice napojí na frekvenci jiné stanice? A tak dále. Proč musí mít moderátor dobrý hlas… kvůli zkreslení?“ (15. listopadu 1986) I když tomuto tazateli evidentně chybí znalosti, používá slovní zásobu odpovídající světu Svobodné Evropy, rušení, rádia a studené války.
Aby se vyhnuli extrémnímu rušení z pozemních rušiček rozmístěných v Československu, poskytla Svobodná Evropa svým posluchačům návod na stavbu antény pro lepší příjem. Tento pořad, jehož opakované odvysílání posluchači často vyžadovali, byl dalším příkladem toho, jak stanice své posluchače povzbuzovala k vyvíjení činnosti. Rušení se ale ukázalo být příliš silným: „Anténu, o které jste vysílali, používám už od roku 1984. Dřív fungovala dokonale, teď ale vůbec. Oni totiž ruší prostřednictvím narušení ionosféry, většinou z východu, a anténa je tedy k ničemu. Mám řešení, ale o tom vám budu moct říct až někdy jindy. Hodně zdraví vám všem přeje Monitor.“ (20. ledna 1986)
Jednoduché i pokročilé konstrukce antén poskytly další posluchačská řešení a cenné vědomosti. Důležité je, že reakce posluchače závisela na momentálních okolnostech rušení a na místě poslechu a Svobodná Evropa mohla pouze odhadovat situaci a instruovat posluchače jen na základě informací od volajících. Výše uvedené příklady navíc demonstrují kolektivní úsilí za projektem RFE a povědomí o situaci amatérského posluchače. Tito posluchači, které nelze označit za „zavedenou opozici“, jsou nicméně součástí plodné sítě výměny informací pomáhající kolektivnímu přežití, generování informací a dosažení cílů. Kutění s anténami navíc člověka učilo být posluchačem, vyhýbat se rušení, tedy něčemu, co nechtěli slyšet a čemu se chtěli vyhnout: zvukový cíl jasného přenosu ukrytý pod kognitivním cílem získání přístupu k informacím. Vítězný boj o poslech navzdory rušení byl zkrátka odměnou za nervy a soustředění.
Zvuk rušení indikoval přítomnost entity (státu), která si nepřála, aby obyvatelstvo poslouchalo Svobodnou Evropu. V tomto ohledu rušení a jeho materiální infrastruktura sloužily jako kontrast k rozptýleným útržkům informací a úsilí o jasný zvuk a konstituovaly svět posluchače na místní, národní i transnacionální úrovni.
1 Vladimir V. Kusin: „Listening To Foreign Broadcasts in Czechoslovakia; Background Reports; Radio Free Europe/Radio Liberty; Open Society Archives,“ June 30, 1980, https://osaarchivum.org/background-reports?col=8&id=51362.
2 Ibid.
3 Počet posluchačů je těžké odhadnout, v roce 1978 ale v Československu bylo 3 778 364 rozhlasových přijímačů. Kusin, 1980.
4 Záznamy Radio Free Europe/Radio Liberty Research Institute, “Telephone Calls to the Czechoslovak Desk,” n.d., https://osaarchivum.org/db/fa/300-30-29.htm.
5 Ibid.
6 Cissie Dore Hill, “Voices of Hope: The Story of Radio Free Europe and Radio Liberty | Hoover Institution.”
7 Kusin, „RAD / Kusin“
8 Ibid
9 Susan J. Douglas, Listening in: radio and the American imagination (U of Minnesota Press, 2004).
10 Michael Nelson, War Of The Black Heavens.