Bezdrátové síťové spojení (nejen) počítačů je dnes považováno za naprostou samozřejmost. „Wifina“ s přístupem na internet se rychle stala vítaným pomocníkem všech správných surfařů, ostatně koho by také bavilo stále tahat za počítačem síťový kabel? I když nejpoužívanější pásmo Wi-Fi technologie funguje na frekvenci 2,4 GHz, kde pracují také dobře známé mikrovlnné trouby, podle Světové zdravotnické organizace nepředstavuje vysílání zdravotní rizika a energie vyzářená za jeden rok z průměrného Wi-Fi zařízení se zhruba rovná účinku dvacetiminutového hovoru s mobilním telefonem. Připojení k internetu pomocí Wi-Fi je také standardem v nejrůznějších restauračních zařízeních či kavárnách a nechvalně se projevuje na sociálním životě návštěvníků. Současnou situaci trefně vystihuje hlubokomyslný nápis na jedné libeňské hospodě: „Wi-Fi nemáme, můžete mluvit spolu!“ O pochybné nutnosti být stále online ale bylo a jistě bude napsáno mnoho zasvěcenějších textů. Bezdrátové připojení k internetu má také nezpochybnitelný vliv na způsob poslechu hudby v současné společnosti.
Wi-Fi sítě každodenně přináší téměř neomezené proudy nejrůznější hudby do počítačů, tabletů a chytrých telefonů. Samotné Wi-Fi signály se ale hudebnímu zpracování celkem úspěšně vyhýbají. Jedním z průkopníků v této oblasti je Daniel John Jones, programátor a zvukový umělec z Londýna. Ve svých projektech se zaměřuje na kreativní zkoumání vztahu technologie a zvuku. Jones využívá generativní procesy, algoritmy systémové ekologie, ale i informace ze sociálních sítí a hackerské techniky. Mezi jeho nedávné projekty patří např. automatizovaný systém The Listening Machine. Nyní již ukončený projekt generoval proud hudby na základě aktivity 500 uživatelů služby Twitter. V projektu Phanton Terrains se za účelem zpracování Wi-Fi signálů spojil s téměř neslyšícím spisovatelem a novinářem Frankem Swainem. Projekt Phantom Terrains tvoří experimentální platformu pro sonifikaci zachycených Wi-Fi signálů. Jones pomocí hacknutého iPhonu zachytil vysílaní z různých Wi-Fi zařízení v okolí BBC Broadcasting House a následně je rozezvučil a poslal pomocí Bluetooth do Swainova sluchového implantátu. Výsledkem je futuristicky znějící elektronika, nikoli nepodobná odvážnějším IDM experimentům, ale zároveň o něco více nepřístupná a odosobněná.
Zachycené vysílání Wi-Fi sítě bylo převedeno také do grafické podoby. Jednotlivé zvuky jsou ovlivněny polohou Wi-Fi routeru, na první poslech trochu tajemné praskání vzrůstá spolu s intenzitou přijímaného signálu. Sítově identifikátory, datové pakety a bezpečnostní prvky jsou přetaveny na nejrůznější zvukové parametry. Nejsilnější sonické artefakty na nahrávce zachycují vysílání identifikační relaci konkrétní Wi-Fi sítě (SSID), výška tónu odpovídá použitému kanálu a nízkofrekvenční zvuk zaznamenává použité šifrování. Úryvek z netradiční kompozice je k poslechu níže: