Domácí stavba radiových přijímačů nemusí být vždy natolik zbytečnou činností, jak se může zdát na první pohled. Proč něco takového stavět v době, kdy dostatečně kvalitním rozhlasovým přijímačem disponuje téměř každý mobilní telefon? Jakkoli se lze oprávněně tázat po smyslu podobného konání, jedním z lepších důvodů může být zájem o poslech specifických pásem, které není možné naladit pomocí komerčních přijímačů. Každé radiové pásmo nabízí něco jiného, od vesmírných signálů na vlnách mikrovlnných a ultrakrátkých po přírodní efekty planety Země na vlnách velmi dlouhých. Obvykle se konstruktéři přijímačů snaží nejrůznějšími metodami dosáhnout co možná nejvyšší selektivity – tj. omezit příjem nežádoucích pásem a optimalizovat šířku pásma pro požadovaný signál. Svět radioelektroniky ale je otevřen i méně konvenčnějším řešením. Pokud stavíme přijímače pro zachycování podivných zvuků, můžeme si dovolit jít opačným směrem – selektivitu omezit a záměrně poslouchat co nejširší množství frekvencí. Zapojení širokopásmového přijímače je velmi jednoduché, tvoří jej teleskopická anténa, detekční dioda a nízkofrekvenční zesilovač, v nejjednoduší formě vypadá takto:
Základem přijímače je vysokofrekvenční detektor – polovodičový přechod vyruší vysokofrekvenční nosný signál a oddělí od něj slyšitelné frekvence, které je nutné pro normální sluchátka ještě trochu zesílit. V prvních krystalkách se pro detekci používal drátek dotýkající se galenitového krystalu, později byly často využívané germaniové diody, které jsou dodnes oblíbené u muzikantů kvůli svéráznému zvuku. Příkladem za všechny budiž album Germanium skupiny B4. Germaniové diody bohužel z obchodů se součástkami téměř zmizely, ale dají se sehnat na burzách či vypájet z vraků starších přijímačů. Z modernějších součástek dobře poslouží i dioda typu Schottky.
Zmíněný přijímač umožní zaslechnout odvrácený svět domácích spotřebičů – zdánlivě nevinné denní aktivity jako je zapnutí počítače nebo příprava kávy doprovází dosti brutální noise. Dalším objektem zájmu z hlediska elektromagnetických artefaktů jsou elektrifikované dopravní prostředky. Širokopásmový přijímač ve vlaku zachycuje vysokofrekvenční drony napájecí soustavy a motorů lokomotivy. Nahrávka pochází z rychlíku z Českých Budějovic do Prahy:
O poznání rozmanitější kolekci nahrávek železničního noise nedávno vydal slovenský umělec Jonáš Gruska, fanouškům field recording jistě dobře známý, ať již svou tvorbou zvukovou, konstruktérskou (mikrofon Uši, Elektrosluch) nebo skrz label LOM:
Širokopásmový přijímač dobře poslouží k nahrávání nejrůznějších elektromagnetických polí. Jednoduchou úpravou získáme zařízení schopné přijímat taktéž klasický VKV FM rozhlas nebo AM noční signály evropských středovlnných stanic. Nápadům se meze nekladou, jednoduchý přijímač poslouží nejen jako pestrý zdroj netradičních zvuků – jeho pomocí lze identifikovat elektroinstalační dráty vedoucí ve zdi (neručíme za případné katastrofy při zatloukání hřebíků!), hledat signály nežádoucího rušení, ověřit funkci mobilního telefonu, popř. pomocí odpínacího jacku využít nízkofrekvenční část jako předzesilovač pro piezoelektrický kontaktní mikrofon. Pokud by tento článek mezi čtenářstvem vzbudil zájem o stavbu podobného přijímače, pak si dovolím pozvat na workshop “Jak si postavit vlastní přijímač”, který se koná o víkendu 21. – 22. května v klubu Praha v Brně. Stavba podobného přijímače není nic složitého a zároveň poslouží k získání zkušeností s elektronikou, které lze následně využít k pokročilejším projektům. Pájení zdar!
