Shortwave Music je debutové album všestranného newyorského umělce Williama Basinskiho. Mimo angažmá v kapele pop idolu všech androgynů Antonyho Hegartyho je také známý sólovou tvorbou, asi nejvýrazněji se do povědomí posluchačů zapsal znamenitým opusem The Disintegration Loops. Dílo maximalistické z hlediska stopáže a minimalistické z hlediska obsahu kreativně využívá nepřesností páskových smyček, prokopírování a různých „dezintegračních“ efektů, vznikajících dlouhodobým uskladněním pásků. Ambient se v Basinskiho podání naprosto vymyká časté podobě kýčovité kulisy pro instantní spirituální zážitky či účelové relaxační hudby. Odloupávající se magneticky aktivní vrstva a občasné zaškobrtnutí cívek vytváří z poslechu mimořádný zážitek. Páskové smyčky se nebojácně vzpírají pravidelnosti a defektní materiál si znamenitě vytváří vlastní zvukové universum.
Shortwave Music pochází z roku 1982, tedy přibližně ze stejného období, kdy byl natočen materiál použitý i na The Disintegration Loops. Původně nahrávka vyšla v roce 1998 na labelu Carstena Nicolaie noton.archiv für ton und nichtton. Basinski album vytvořil z fragmentů, nahraných pomocí krátkovlnného přijímače a kotoučového magnetofonu Norelco z šedesátch let. Zachycené úryvky vysílání náležitě zpomalil a vytvořil z nich páskové smyčky, které se na kotoučovém magnetofonu mimochodem dělají mnohem snadněji než u MC kazet – mírný třes rukou je tolerován a pásek není třeba opakované honit s pinzetou po stole. Basinski použil krátké úseky různých jinglů a muzaku, který je na krátkých vlnách stále volně k mání ve více než dostatečném množství. V každé skladbě mu bohatě stačí tři nebo čtyři tóny, postarší magnetofon už si s mírnou variací smyčky dále poradí sám. V zastřené nahrávce se dají rozpoznat silně efektované orchestrální samply, již zmíněné jingly, na chvíli se ozve morseovka a naříkající dálnopis. Vše je zahaleno v oblacích ozvěn a reverbu, smyčkové labužnictví koření ještě šum, statika a poruchy typické pro krátkovlnná pásma.
Hypnotická zvuková skrumáž moc pěkně vyvrací neoprávněné předsudky o tom, jak je abstraktní elektronická hudba neemocionální nebo chladná. Určitá chladivost sice z Basinskiho melancholických koláží vyzařuje, je však velice příjemná, a – jakkoli to zní paradoxně – vřelá. Ke třicetiletému výročí od vzniku nahrávky vydal label Auris Apothecary album Shorwave music dokonce na mnohem výstižnějším nosiči, než je CD nebo LP, a sice na recyklovaném čtvrtpalcovém pásku. Schválně co by na to řekli ti nevyrovnaní jedinci, kteří považují vydávání hudby na kazetách za pozérství? Tak kdopak má stále v provozu kotoučový magnetofon?
PS: 12. září William Basinski vystoupí v brněnském Planetáriu.