Rank Ensemble: Papilio Noblei
Leo Records (www.leorecords.com)
Rank Ensemble: Finský Rank Ensemble byl založen v Helsinkách roku 2009, základem jeho projevu je improvizace, ale také se věnuje premiérování současných děl finské i světové avantgardy, tedy tvorby skladatelů od Andrewa Bentleye po Torstena Papenheima, od Stefana Prinse po Davida Toopa; k jejich repertoáru však náleží i John Cage. K jeho členům patří nekompromisní harfenistka Saara Rautio, která zvládá i ukulele a speciální pružinové bicí, spontánní klavírista James Andean, k jehož instrumentáriu náleží i flétna, melodika a variovaná elektronika, graciézní kytarista Solmund Nystabakk a provokativní hráčka na lesní roh Elena Kakaliagou.
Papilio Noblei: Motýl z rodu papilionidae, vyskytující se v jihovýchodní Asii, zejména v Burmě, Thajsku či Vietnamu.
Papilio Noblei: CD Rank Ensemblu, shrnující vybrané improvizace z let 2009 až 2013. Je sice formálně děleno do sedmi vstupů, ve skutečnosti jde však o jednolitý proud neobvyklého souzvučení neobvyklé pospolitosti nástrojů bez znatelných předělů. V jednom tyglíku neustále odhalivostního souskrumážení harfy, kytary a piana s nadnášeným lesním rohem tu probíhá bouřková, byť většinou nebouřlivá atmosféra od vlichocování po ráznění přes holografování, probíjenkování, rozzurčování, houfnění i pauzírování, prohrabované protýkání s nástražnou i repetitivní kytarou, mrskutem bicích, pohřmívajícím klavírem s vyharfovaným dozvoňováním nebo utrhačným vypinkáváním. Je to od začátku až po závěr (v takřka šedesáti minutách) vysoustružňované, vyhroublované pozdvihování, záslibně poklusné i zámluvně přískokové, plné roztrušovaného výdržnění i podšprajcovaného vyškeřování a rozliťování, posuvně přelévaného i horečkově dusavého. Prostřídává se v něm bez zřetelné systematičnosti navrstvovaná durdivost s průtržnickým rozkotáváním, ptýlící motýlovost (název alba není náhodný, je spíše návodný) s plašivostním zadrhováním, tušenkové pasáže s procinkávaným rozhalekáváním, při němž Elena Kakaliagou všechny svolává ke zvukové léči, vše je pojednou zadrkotávané, podbrušované, zašlojířované a odrušňované políčkujícími bicími, provázané od špetičkování na nejjemnějších lékárnických vážkách přes konejšivou tetelivost až po vršivé vyblouzňování, rytmizovaně odměrkované půdorysnění a sudokující zákopničení. Hráči si jednotlivé zvuky a jejich provázanost prochutnávají, rozcupovávají jejich plašivostní zadrhování, proudnicovou rozběžnost i navrstvované vřídelničení. Nesmíme se však domnívat, že jim jde pouze o vystupňovaně zpřízvučňované nabírání dalších a dalších přídavných zvuků; naopak: ve hře je i nerozhalivé záhumenkování, neúskočná vážkovost, napětí nepřináší pouze nenadálé zaútočení, nýbrž i zádušní odklánění, které je v závěrečném Revenge výmluvně dohoukáno do ztracena, protože přístup ke zvoleným tématům, jako je The Promise nebo My Lucky Star žádnou koncovku nepotřebuje, vše probíhá v samokruzích, vše bylo dosyta rozebíráno až do rozmýcení.
Věru, je to neobvyklé album (omlouvám se, že jsem už potřetí použil totožného adjektiva, ale ono sem patří!), plné vzruchu, uhrančivosti a zvukových licitací. Tentokrát tedy přišlo na anglickém labelu překvapení z Finska. Odkud příště?