V industriálním prostoru bývalé Tesly v Hradci Králové proběhla dne 9.11. jedinečná performance „Rantand ve smyčkách“, obsahující nejen elektroakustickou a témbrovou či jinak experimentální hudbu, ale také krátké jedno až tří minutové filmy na klasický 8mm materiál.
Rantand Ensemble vznikl jako volné sdružení performerů již v roce 1994 v Plzni a Karlových Varech. Zpočátku se skupina zaměřovala na bytové happeningy, kde se snoubilo slovo, obraz a zvuk. Později totéž tvůrčí snažení přenesla do opuštěných starých továrních hal, jichž u nás v průběhu budování kapitalismu přibývalo a neustále přibývá. Tyto prostory naplňuje abstraktním uměním, jež do sebe vstřebává absurditu, krutost, něhu, smysl i nesmysl pozemského bytí a snažení, hlavně ve smyslu jejich ritualizace a mýtizování.
To, že Rantand vystoupil v Hradci Králové, má na svědomí bývalý plzeňský konzervatorista a nynější sólohornista Filharmonie Hradec Králové Petr Zirhut, člen skupiny. Kromě lesního rohu obhospodařují Rantand vedle nejrůznějších elektronických mašinek, hejblátek a samplů také kontrabas, příčnou flétnu, elektrickou kytaru a třeba též ukulele, bendžo, okarínu i kousky dřeva. Jejich vystoupení bylo až neuchopitelné, přesto znepokojující, jen občas vyznělo cimrmansky laskavě. Bylo ovlivněno především experimentálním rakouským básníkem Ernstem Jandlem a jeho „zvukovou“ poezií, deformací řeči a vytvářením záměrně zkomolených slov, performery přenesenými do souzvuků témbrové hudby.
Páteří koncertu, respektive performance tvořil zvukově-vizuální projekt „Hupenjagd“. Materiálem neuvěřitelné zvukové koláže (a vlastně i muchláže) jsou myslivecké sentence a typicky nabubřelé snímky ulovené zvěře. Kompozice je členěna do tří částí: Bekání srn, Posedy a Hon. Vše je nemilosrdně rozcupováno a poskládáno v nový celek. Z této přetvořené zvukové kontinuity se postupně vylupují nové rituály – otázkou je, které rituály jsou zrůdnější, zda ty původní, či ony „znetvořené“ tvůrci.
Ve finále vystoupení zazněla jedinečná elektroakustická kompozice „Barva, zvuk, pohyb květiny“, inspirovaná stejnojmennou básní plzeňského Ivo Hucla z jeho sbírky „Ostrovní básně“ (z níž mimochodem čerpal již také DoMa Ensemble), respektive její třetí část (Part III. In D). Dva členové skupiny psali pery na papír, tento zvuk byl snímán a posléze elektronicky dále přetvářen, do této elektroakustické plazmy se nořily táhlé souzvuky flétny, kontrabasu a horny. Místy se to blížilo více k noise, tu zase k ambientu, tady k musique concrete, nebo zde zase k témbrové hudbě. Každopádně tato skladba povýšila celé vystoupení sdružení Rantand, do té doby spíše happeningového charakteru, na velmi silný koncertní zážitek!
