Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.
Podzimní říjnový den roku 2024. Z Prahy do Mostu je to necelá hodina a půl cesty. V Lipové ulici vcházím do blokového domu a posléze do bytu v osmém patře. Nic nenasvědčuje tomu, že právě zde vzniká impozantní a rozsahem těžko překonatelné dílo Radka Kopela, zásadní postavy českého industriálu, noisu a experimentální elektroniky. Vše je skryto v počítači a několika sériově vyráběných i vlastnoručně vyrobených efektech, které jsou poschovávány v knihovně, skříni a komoře. „Každý setup vždy originálně sestavím, nahraji to, co potřebuji, a zase uklidím,“ říká Radek se zápalem sobě vlastním. „Mým cílem nebylo nalézt jediný ideální setup a pak ho do nekonečna opakovat. Chci stále objevovat nové možnosti.“ Podobně je tomu na koncertech, jejich úctyhodná řada čítá ke dvěma stům po dvaceti letech s Napalmed a dalších deseti letech většinou sólově. Poté, co MartiN.B. předčasně zemřel, Radek ukončil činnost Napalmed, vystupuje, nahrává a vydává z velké většiny sólově. „Nechtěl jsem pokračovat pod stejným názvem, i když se stávalo, že někde chtěli slyšet právě Napalmed,“ uvádí s odstupem dnes již deseti let. Svoji produkci rozptýlil do mnoha desítek pseudonymů a aliasů, jejichž zcela jistě nekompletní seznam je uveden na závěr. „Hrál jsem si s názvy, jejich modifikacemi a variacemi, upravoval a měnil původní název Napalmed (NPLMD) a vymýšlel stále další.“ Nakonec se většina jeho produkce v posledních letech ustálila pod názvem RDKPL. Následující rozhovor jsme nejprve vedli na dálku a ve finále u Radka, rodáka ze Starého Bohumína, od útlého věku žijícího v Mostu.
Most – co pro tebe znamená?
Jen a pouze město, kde přežívám. Návštěvy tvrdí zlepšující se prostředí, já se dennodenně setkávám s úpadkem člověka.
Jak vznikají tvoje názvy, jak se vyvíjely od někdejších Napalmed a NPLMD k dnešním stovkám podob a se kterými z nich se rád ztotožňuješ?
Předpokládám, že máš na mysli jména projektů. Aktuálně používám jen zkrácenou verzi svého jména, tedy RDKPL. Před pár lety jsem si s názvy dosti pohrával, což se některým zdálo matoucí, přestože základ byl jednoduchý. Povětšinou odrážely nahrávací techniku a dále byly variovány.
SOMA – pocta ruské značce elektroniky,
MG ton – MicroGranny sampler od Bastlu a Emgeton,
RytmiKstr – RK a Novation Circuit = NC stroj,
RaKoVo – Ra Ko a Volca synťáčky a tak podobně.
Pokud máš na mysli názvy desek a skladeb jsou v rámci mé tvorby tím „nejkomplikovanějším“. V základu jde stále o kombinaci reakce na dobu vzniku nahrávky, tedy nejen proces samotný, ale i nejbližší život, dále se do názvu samotného promítne trocha hrátek s jazykem a v neposlední řadě trocha humoru. U „skladeb“ jsem to vyřešil číselným kódem, tedy datem nahrávání a pořadovým číslem.
Napalmed jste založili v roce 1994, tedy před kulatými třiceti lety. Zároveň je to letos deset let, co vystupuješ většinou sólově. Máš v úmyslu tato úctyhodná výročí anebo alespoň to druhé z nich nějak oslavit?
První kulatinu, tedy dvacet let existence skupiny Napalmed jsem oslavil jejím oficiálním ukončením, deset let sólové aktivity není nijak impozantní. Ani jedno časové ohraničení nepovažuji za extra důležité.
Historie Napalmed je dostatečně známa, ale chtěl bys něco z odstupu času dodat nebo upřesnit či nového podotknout?
Pomalu ale jistě se Napalmed ztrácí v propadlišti dějin. Samozřejmě mě vždy potěší, když si někdo vzpomene.
V jaké míře ovlivňuje prostředí, ve kterém člověk žije, vznikající tvorbu? Má na tebe a tvoje hudební/zvukové preference vliv prostředí, ve kterém se dlouhodobě pohybuješ?
Řekl bych, že cíleně ne, ale nepochybně je přítomno ovlivnění podvědomé. Tlak průmyslu, akustický smog, úpadek lidskosti mohou být tím negativním, naopak estetika industrializace, zvuková překvapení zdrojem pro tvorbu.
Jak se postupem času proměňoval tvůj nástrojový park a způsob tvorby hudby?
Jako základ pro úpravu zvuku stále používám pedálové kytarové efekty. Co se částečně změnilo, jsou zdroje zvuku, jako generátory, syntezátory. Některými jsem park inovoval, několik zůstává z doby Napalmed. Co se týká železného arzenálu, hrubé kovové kusy byly vyměněny za samodělné Pružinátory (Springmaster), které splňují nároky na barevnost zvuku a vizuálno. Tvorba samotná je podle mě stejná. Stále se jedná o spontánní improvizaci na první dobrou, bez playbacků, postprodukce a uměleckých ambicí.
K položení další otázky mě inspiroval NBDY, s nímž jsme během návštěvy u Radka na dálku hovořili a který měl svůj první koncert na jaře 2002 (ještě jako the…) právě s Napalmed. Otázka zní: jaký první efekt sis pořídil a jaký první efekt jsi pro svoje potřeby sám zkonstruoval?
První efekt byl zřejmě distrotion Metal Zone MT-2, dále Digital Delay DD-3, oba Boss. Zkonstruovaným efektem byl nepochybně jakýsi overdrive dle plánku z Amatérského rádia.
Ke svým nahrávkám jsi vždy vytvářel vlastní grafiku, dříve ke kazetám, později k CD-R a CD –s nezbytnými hřebíky, šrouby, maticemi, ostnatým drátem v duchu industriální estetiky – a k dnešním digitálním vydáním. Dříve rukodělná práce, dnes fotografie a koláže. Jak odráží tvoje grafika zvukový obsah?
Vizuální doprovod je jakousi nezbytnou nutností. Více než odraz nebo popis zvuku míním obaly a obrázky ke skladbám jako doprovodné. Nejvíce jsou to rychlé fotky „věcí“, které se mihnou v nejbližším okolí.
O množství a rozsahu tvých aktivit svědčí kompilace Noise of Today – New Wave of Czech and Slovak Noise Compilation vydaná v roce 2019, která výjimečně neobsahovala žádný kus od tebe a byla označena podtitulem „Guaranteed Kopel Free“. V čem vidíš původ a příčinu své obrovské produkce?
Díky za uznání, ale nemyslím si, že by produkce byla obrovská. Spíše eventuální volný čas s nemalou měrou překonání osobní lenosti prostě a jednoduše věnuji tomu jedinému, co mě stále baví, což je experimentování se zvukem.
Kde bereš inspiraci a energii pokračovat stále dál, navíc v takovém tempu a množství?
Pokud se za inspiraci dá počítat touha hrát si, experimentovat, hledat a „blbnout“ se zvukem a technikou, pak ji mám. Energie rovná se baví mě to.
Proč právě industriál a noise a co pro tebe znamenají?
K hluku jsem se dostal postupným hledáním energie, agresivity, syrovosti, zvláštnosti až neuchopitelnosti. Tyto elementy v rámci hudební a zvukové kultury postupně splňovaly některé kapely a umělci, ale až japonská hluková scéna mi poskytla vše v jednom. Na muziku jsem samozřejmě jako posluchač nezanevřel. Několik stálic z dob minulých zůstává, objevování nových adeptů bohužel není na pořadu dne. Co se industriálu týká, mám rád abstraktní, arytmicky čisté kovové hlučení bez hudebních klišé a berliček líbivosti.
Kdysi jsi hrál na velkém metalovém festivalu. Mohl bys přiblížit detaily tohoto vystoupení? A přál by sis něco takového zažít znovu?
S kapelou Napalmed jsme dvakrát vystoupili v rámci Obscene Extreme festivalu v Trutnově. Za obě neopakovatelné zkušenosti a pozvání bych Čurbymu znovu rád poděkoval! Nelišila se podstata, tedy nachystání se a provedení naší „live performance“, jak jsem naše show nazýval. Jiná byla velikost pódia, mohutnost zvuku a více lidí pod pódiem, což zvyšovalo, předpokládám, nejen mou nervozitu.
Byť si myslím, že hlukovému projektu více sluší klubové provedení, neváhal bych ani vteřinu a udělal bych vše pro to, aby se zadařilo.
Jak je pro tebe důležitá kvalita zvuku na koncertě a při poslechu nahrávky?
Ostrý obraz a dobrý zvuk, jsou standard z dob dávno minulých. Osobně je pro mě rozdíl mezi domácím, studiovým a živým provedením minimální. Zapojím naplánovanou kombinaci zařízení a efektů a výsledný výstup pošlu k nahrávání, zvukaři ve studiu nebo na koncertě. K poslechu čehokoli stále používám průměrnou obývákovou aparaturu, která splňuje mé malé nároky.
Noisový koncert jednoho performera pro jednoho posluchače. Zažil jsi takovou situaci?
Doposud jsem neměl tu čest ani na pódiu, ani pod ním, ani coby pozorovatel. Jedinkrát jsme vystoupili „před nikým“.
A co ti vlastně přináší publikum a jak (zda) se proměnil přístup publika v běhu let?
Když muzikanti v rozhovorech zmiňovali proudící energii oběma směry, nevěnoval jsem tomu pozornost, ovšem na několika „live performancích“ s kapelou Napalmed jsem to aktivně zažil. Publikum tedy opravdu má svou nezastupitelnou roli.
V minulosti každý z nás pracně sháněl nahrávky k poslechu, každý nový titul byl vyvážen fyzickou cestou nebo osobním setkáním. Dnes se na nás ze všech stran každý den valí tisíce a tisíce nových nahrávek, které jsou k poslechu a k získání během několika vteřin. Jak pro tebe a tvoji tvorbu změnily přístup a možnosti internetové platformy, jako je například Bandcamp? A jaký vztah máš k platformě Discogs, kde jsi zanechal viditelnou stopu jako editor?
Tento stav ovlivňuje všechny zájemce o hudbu, byť každého jinak. Umím si představit, že pokud bych byl posluchač začátečník, nepochybně bych se „předávkoval“, na druhou stranu by mi mnoho zajímavostí tzv. uteklo, protože bych zřejmě divným nahrávkám nevěnoval tolik poslechů a pozornosti, jež některé potřebují a vyžadují. Ovšem ani pro mírně zkušeného, za něhož se drze považuji, to není žádná výhra. Mám sice svůj zájem částečně vyhraněn, ale např. množství je ubíjející.
Podívejme se na chvilku do hlukového pravěku. Počátky hluku v hudbě lze cíleně zaznamenat u italských futuristů na začátku 20. století. Kdy ses dozvěděl o jejich aktivitách a co pro tebe znamenaly futuristické manifesty, zejména Umění hluku Luigiho Russola?
Zvuk civilizace, industriální společnost, netradiční (ne)hudební nástroje, cokoli je hudba, to vše už tu bylo, přesto ani v dnešní době nejsou tyto pojmy přijímány a mnohdy ani pochopeny. Tohle pro mě osobně znamená Russollův manifest, který jsem náhodou objevil dlouho poté, kdy jsem započal hlukovou produkci.
Martin Jarolím z Einleitungszeit popisoval, jak se v 90. letech často setkávali při hraní noisu s nepochopením či odmítnutím. O deset až patnáct let později některé účastnice i tančily. Jaké jsou tvoje postřehy v tomto smyslu?
Tu a tam po koncertu nějaký odvážlivec přijde sdělit svůj pocit. Žádné skupinové tančení, skotačení ani podupávání jsem nezaznamenal, což nelze adekvátně posoudit, neboť až tak často nekoncertuji.
Téměř na závěr bych se rád vrátil na samotný počátek. V jakém okamžiku jsi pojal úmysl započít svoji cestu jako performer a tvůrce? Historie Napalmed je sice dobře známa, ale na stránkách HIS Voice ještě nezazněla. Mohl bys ji shrnout a přiblížit z nadhledu a odstupu deseti let, které je dělí od skončení Napalmed?
Skupina Napalmed vznikla v polovině roku 1994 jako sestava improvizující se zvuky hudebních nástrojů, poté ozvučenými objekty. Cíleným průsečíkem byl noise, ale s odstupem šlo spíše o lofi industrial s hlukovým zápalem. Performerem a tvůrcem jsem se nepochybně stal už v okamžiku založení Napalmed. Blbnout na pódiu, vytvářet cosi jako hluk byl úmyslem od počátku. Čistou sólovou práci lze těžko odhadnout, protože ihned po skončení Napalmed v polovině roku 2014 jsem založil další kapelu Eine Stunde Merzbauten a při působení obou kapel jsem zároveň experimentoval i sólově. Těžko se mi to popisuje. Uvnitř sebe to beru jako jednolitý proces. Samozřejmě spoluhráči byli, jsou a budou nedílnou součástí těchto procesů.
Máš do budoucna nějaké přání, s nímž by ses rád svěřil ostatním?
„Být stále mlád“ už si přáli jiní, já tedy neskromně jen “být v rámci možností zdráv!” Zbytek už nějak dopadne.
RDKPL / aliases: .S.O.M.A., BilHringer, Blokbuzér, Bordel Papá, Boris Feedbecker, brutESM, CocKunt, Čs-Us-Chin, Deaf Master USB Flash, Diplom A.D., Drtikolomazník, Duke C., Dušan Kovvár, Elektrakař, Finger On Tosaurus, GrindyGrandyDaDaDad, Hluchafka, HrachoLust, Hydropes, inDUSTrY Springfield, Kovárius, Kundimír Kokotěnkovič Seksoev, Le Pitch, Mameluk Pravý, MeGaDad, MG Ton, Mixs, MO Jemeno, Mrdák, Noise Masseur, NPLMD, OBR Micrute, paRytmus, Pat Vlasoun, PeeVaak, PiTomeTz, Pokora, Pro Dukcent, Ptakowina, RaKoVo, RytmiKstr, Sam Pler (2), Shuli Neck, Sillent Block, Slina Slona, SOFAcker, Sound Bankrupt, Soundý Den, Šumák, Tóna Hluchoněmec, Ultr, Uspá Watch, VoiVodovod;
Groups: 666tet, Abvsvs Mvsicvm, All-Stars Noise Collective, NLDRTKPL, Alles Gute Madhausen, Cross Globe Noise Project For Peace, Czechnoise S.R.K., d ESM od, Ebortion Steel Marast, Eine Stunde Merzbauten, Emgetaer Zinton und Lärmorchester von Amateurpsychiatern, Exkluzivní Spolek Mistrů, Extraordinary Sundog Mooncat, Last Action & Friends, Napalmed, Noiseový Východ, Ohne Stunde Minuten, RouterMost, Šumit, The Karmarvoxd Dybbuk Collective, Vapeho Hudební Skupina, Welcome To The Machines, Zgarp;
Variations: _ R _ K _, _R K_, _R_K_, _RK_, Elekt Ron, eR_Ka, FreaKopel, Kadel Ropek, KOPEL, Kopel Conká (a.k.a. Radek Kopel), KoRa, KORA Etzler Mechanix, kRKr, Napalmed (R.K. Most), oRtKele, Pro středníK ovarius, R D K P L, R_K, R_K_K, R_KaKa, R_KKK, R,K, R. and K., R. and K. und K., R. B. Kopel, R. K., R. Kopel, R. Kybic, R….K, R…K…, R.K., R.K.K., Rade, RadeCzech, Radek, Radek “Bebe” Kopel, RadeK K, RadeK. K., RadeK.K, RadeK.K., RadeK.K. (vibrator), RadekK, RadeKoKo-t, RadError, Radex, Radio, Radio Kotel, Radka, Radka Koplová, Radko Kot, Radoslav Kozel, Raduino 2K, RaK, Rak Opel, RaKo, RD K PL, RD KPL, Rdek Kopel, RDK KPL, RDKK, RDKKPL, RDKPL, RDKPL (Radek Kopel), RK, RK.K., RKB, RKD, RKK, Rude & K.K. Zero, RudeKapel, RxDxKxPxLx, somRáK, SynthRaK, prostě Radek Kopel, stokrát jinak, pokaždé odvážný a razantní, více a téměř vše na www.RDKPL.bandcamp.com v kombinaci s https://www.discogs.com/artist/589134-Radek-Kopel.