Dílo, „které vznikne, pak je zapomenuto, přesto pořád trvá“, umí opravdu nadzvednout do lichého poskoku. On neřeší světoboly, ani se nenoří do vlastního nitra, které je, ach, tak rozervané! Tady vyvěrají veškeré spodní proudy kondenzovaného drsného sentimentu v jeho nejnaturálnější podobě.
Alvin Curran / Gordon Monahan: For Leoš’s Piano