Každá správná bájná země má svůj mýtus, legendu, hrdinu a jejich zrod staví někam do bezčasí, nebo alespoň čas pořádně ohýbá. A ohlášení budoucí legendy je pochopitelně provázeno zázraky.
Argentinské trio Reynols je živoucí legendou, hrdinou s božskými atributy je Miguel Tomasín, spiritus agens s Downovým syndromem, který mytický vznik kapely Reynols klade do roku 1964. Historiografové tvrdí, že kapela vznikla v roce 1993 pod názvem Burt Reynols Ensemble, který byl kvůli žalobě o tři roky později zkrácen na Reynols. Jejich první album nazvané Gordura Vegetal Hidrogenada se skládalo z obalu, názvů jednotlivých písniček, kreditů i poznámek, avšak neobsahovalo samotné CD, místo toho jste se dočetli, že „toto CD se dematerializovalo před patnácti sekundami“ Album získalo v Argentině svůj věhlas a jeden kritik ho prý zařadil mezi top desky daného roku. Sledovat následující tvorbu tohoto (povětšinou) tria je přinejmenším stejně dobrodružné jako sledování filmů Alejandra Jodorowského. Žánrové kategorie a vůbec jakákoli snaha o formální zařazení jejich hudby jsou naprosto zbytečné, neb, jak píše Lasse Marhaug, slovy se celková tvorba Reynols zachytit nedá: „Hudba Reynols ani tak neprolamuje hranice, spíše je rozpouští. Ne že by u nich neplatila pravidla. U nich neplatí vůbec nic. Zvuk je zvukem i vším ostatním.“ A stejně tak je i těžké dohledat veškeré nahrávky (MC, CDR, CD, LP, EP) vydávané po celém světě, které se již dávno staly objektem vášnivých sběratelů, mezi něž kromě zmiňovaného Marhauga patří např. Thurston Moore či Oren Ambarchi. Reynols hrají na vše snadno i hůře představitelné. Klasické nástroje, různě modifikované, kompletně DIY, nalezené objekty až po objekty jako Eiffelova věž, bruselské Atomium, náhrobky apod. Divoké, psychedelické, improvizované kusy či noise rockové plochy střídají konceptuální kousky jako symfonie pro deset tisíc kuřat nebo deportační symfonie Anglie 0 – Reynols 1 (kus inspirovaný zamítnutím vstupu do UK), či teskné popové písničky, latinské disko anebo spolupráce s kapelami a lidmi jako Sonic Youth, Acid Mothers Temple, Pauline Oliveros, Damo Suzuki a mnohými dalšími.
A jak se tedy setkal Miguel Tomasín s Alanem Courtisem a Robertem Conlazem? Miguel, hledaje bubenické lekce, navštívil školu, kterou provozovali bratři Conlazovi a Alan Courtis, školu pro lidi se speciálními potřebami, jako jsou například lidé s Downovým syndromem. První větou, kterou Miguel pronesl, bylo rozhodnuto: „Jsem velmi slavný bubeník!“ Při hraní byli Alan a Roberto natolik ohromeni jeho géniem, že se okamžitě rozhodli pro založení společné kapely, místo aby ho cokoli učili. Spíš naopak, jak říká bratr Roberta, Patricio Conlazo: „On učil nás, učil nás, jak se odevzdat hudbě.“ Alan, kterého Miguel přejmenoval na Anla, dodává, že jim bylo od počátku jasné, že se jedná o někoho velmi důležitého, ale trvalo jim nějaký čas, než si uvědomili, že to nejlepší, co mohou udělat, je „nic nečekat a jen ho následovat“.
Aureolu Reynols pomohli vybudovat dva lidé, Dr. Mario Socolinsky a Pauline Oliveros. Klíčovou roli v popularizaci Reynols na argentinské půdě sehrál právě Dr. Socolinsky. Ten měl už od konce šedesátých let svůj pravidelný TV pořad La Salud de Nuestros Hijos (Zdraví našich dětí), populárně naučný lékařský program, určený primárně matkám, kterým radil s jejich dětmi. V roce 1998 pozval Reynols k rozhovoru a aby mu zahráli během show. Byla to láska na první pohled i poslech, z Reynols udělal svou dvorní kapelu, která hrála v každém z jeho pořadů a on (jako vystudovaný pianista) s nimi hrál nejen v pořadu, ale jezdil za nimi do jejich školy, kde jamovali. Ukázky z jejich setkání a svědectví o jeho nefalšované lásce k Reynols a především k Miguelovi jsou ke zhlédnutí v níže zmíněném dokumentu, případně k poslechu na disku Reynols & Friends. Ještě dříve, než se poznali s Dr. Socolinskym, došlo k setkání s Pauline Oliveros, která přijela do Buenos Aires vést týdenní seminář v duchu praxe svého konceptu Deep Listening (v němž jde o to, poslouchat všemi představitelnými způsoby všechno, co je možné slyšet), který naprosto konvenoval přístupu Reynols. Seminář navštěvovaly hlavně dámy věnující se józe, ale tehdy dvacetiletí Roberto s Alanem se nenechali odradit a s nadšením sobě vlastním se účastnili veškerých aktivit. K tomu nahráli její sólový koncert, k němuž přidali vlastní stopy nahrávek, z čehož později vzniklo album Pauline Oliveros in the Arms of Reynols. Oliveros z nich byla naprosto unešená a nadšeně kvitovala, že s nimi může být spojována.
Kromě těchto a mnoha dalších setkání se dostalo Reynols nadšeného přijetí z mezinárodní komunity všemožných experimentátorů a noiserů. Později pak hráli či nahrávali např. se Sonic Youth, Nihilist Spasm Band, Acid Mothers Temple a dalšími. V zahraničí však Reynols vystupují bez fyzické přítomnosti Miguela, zpřítomňují ho nicméně v podobě obrovského plakátu, na kterém má své oblíbené sluneční brýle. Tento plakát Alan s Robertem vždy vozí s sebou a vyvěšují ho na podiu. Miguel totiž necestuje. U příležitosti prvního turné po USA prý prohlásil, že „za Mexikem je oceán a Spojené státy neexistují“. Od té doby vždy Miguel pro zahraniční tour Reynols připraví nahrávky, a s nimi pak Alan a Roberto hrají, obdobně jako by byl Miguel s nimi.
Pro našince, který má o existenci Reynols malou či nulovou povědomost a rád by tento kromobyčejný unikát prozkoumával, existuje několik možností. Aktuálně poměrně výjimečnou příležitost podebatovat s Alanem Courtisem osobně, protože koncem února odehraje několik koncertů v ČR a 25. února bude v redakci HIS Voice v Besední 3 promítat film o Reynols. Dále lze prozkoumávat internet, kde je k dohledání film z roku 2004 Buscando a Reynols anebo si objednat poměrně výpravný CD & DVD box s textovým i obrazovým bookletem nazvaným Minecxio Emanations 1993-2018, box, který na své značce Pica Disk vydal vloni Lasse Marhaug.
Minecxio Emanations 1993-2018
Jak už z názvu vyplývá, tento obsáhlý výbor zachycuje tvorbu Reynols od samých počátků, kdy se ještě jmenovali Burt Reynols Ensemble, až po nedávnou spolupráci s Acid Mothers Temple. Nejčastěji zastoupená léta jsou 2000-2003, období, do kterého spadá i vznik slavné 10.000 Chicken’s Symphony či nikdy nevydaná alba jako Roniles dasa selebro či Vedeosmas Tecretre. Box obsahuje celkem šest CD a jedno DVD povětšinou předtím nevydaného materiálu.
Early Reynols, první disk, který zachycuje Reynols mezi lety 1993 a 1994, jasně ukazuje, že od počátku to byla kapela zcela svébytná. Od jejich první kazety jménem 3/7 (kdy byli ještě Burt Reynols Ensemble), což je lehce psychedelická koláž vazbení a zkreslení, přes „krautrockové“ Paleolithic Tango a Yuczapoll Suite až po živák z náměstí Plaza Francia v Buenos Aires. Tento koncert byl nevybíravým způsobem přerušen policií, která Reynols vyhrožuje zatčením kvůli tomu, že „Argentinu představují světu otřesným způsobem,“ což lze slyšet ke konci skladby Marshallitos Requiem.
Z nejvzdálenějšího konce jejich téměř všeobsahujícího spektra stojí proti raným Reynols disk nazvaný Conceptual Mogal, který obsahuje výběr dříve nevydaných konceptuálních děl. Ten zahrnuje třetí část symfonie pro 10 000 kuřat, která zní skoro jako synteticky vytvořené rytmy s hodně vysokým bpm v poměrně osekaném frekvenčním pásmu, které po nějaké době navozují pocit neprostupné hlukové stěny. V rozhovoru s Danem Warburtonem ke vzniku této skladby Reynols říkají, že jednoho dne při konzumaci smažených kuřecích sendvičů Miguel řekl: „Můžeme udělat symfonii kuřecích zvuků.“ Byl to jeden z mnoha Miguelových nápadů, který však díky objevení slepičárny, již provozovali přátelé Robertovy přítelkyně, o nějaký čas později Reynols uskutečnili. „Vložili jsme mnoho mikrofonů pod zem i do krmných žlabů. Toto je jediná nahrávka na světě, po jejímž vzniku byli všichni aktéři zabiti a poté snědeni. Představte si 10 000 Milesů Davisů, 10 000 mrtvých trumpetistů. A snězených.“
Mezi dalšími konceptuálními kusy najdeme záznamy z cest Reynols, kdy jako na nástroje hrají na Eiffelovku či bruselské Atomium, nahrávku z NASA v Houstonu či nahrávku pro amplifikované větrné proudy.
Jak jsem zmiňoval, v boxu jsou zahrnuta také dvě nevydaná alba z první poloviny roku 2000 a obě představují Reynols v tradičnějších hudebních polohách. Najdeme zde skladby postrockového vyznění, kde Miguel nejen bubnuje, ale i zpívá, dále jejich verze lidových balad a latino disko či punkové písničky, tu více do power free jazzu, jinde zas s popovým nádechem.
Velmi pěkným diskem, který pochopitelně nemohl v této kolekci chybět, je Reynols & Friends. Kromě zmiňované spolupráce s Dr. Socolinskym, zde prezentované dvěma písničkami, či s Pauline Oliveros z desky Pauline Oliveros in the Arms of Reynols zde nalezneme třeba skladbu Kraut Sandalias zaznamenávající spolupráci s uruguayským rodákem Mariem Petrzuskym. Ten se proslavil počátkem devadesátých let jako rapper/hiphoper Jazzy Mel, který se dostal do opletaček s podsvětím a zároveň bojoval s tlakem narůstající popularity. Sám ve filmu Buscando a Reynols říká, že díky setkání s Reynols dostal lekci svobodné hudby, o níž platí: „Je to hudba, jaká má opravdu být, ne dnešní hudba. Reynols je cesta. Reynols jsem já i ty, jen lidé nerozumí tomu, že tomu nerozumí. S Reynols jsem se naučil být lepším člověkem. A zpětně si uvědomuju, že zkušenost s Jazzy Mel byla velmi dobrá.“ Pro mě osobně je Kraut Sandalias překvapivě hutnou sci-fi nakládačkou bez jediného náznaku spojení s tvorbou Jazzyho Mela. Album pak uzavírá spolupráce s Acid Mothers Temple, kde v až dojemné instrumentálce Burning the Sun, Gently hraje Makoto Kawabata na kytaru, Anla Courtis ovládá elektroniku a všichni ostatní hrají na zvonky.
Zakončeme tento přehled pohledem do budoucnosti: právě se chystá vydání alba Acid Mothers Reynols Vol. 1, které v těchto dnech vychází na vinylu u francouzské značky La Belle Brute. Nechme se překvapit, jaké bude, a těšme se s nimi.
Reynols celou svou tvorbou a vystupováním zhmotňují ryzí radost z vytváření zvuků, a to jakýmkoli způsobem či při užití jakéhokoli přístupu. Na každém záznamu, nejsnadněji pak obrazovém, je vidět, že svou hudební práci si užívají jako nikdo jiný a samotný proces i výsledek je pro ně vždy potěšením.
Všechny citace pocházejí z bookletu The Reynols Story obsaženého ve výpravném 6 CD & DVD boxu Reynols: Minecxio Emanations 1993-2018 vydaném Lassem Marhaugem na značce Pica Disk v roce 2019.
