- Inzerce -

Rhythmicon

Rhythmicon, někdy také označovaný jako Polyrhythmophone, byl prvním elektromechanickým přístrojem pro generování rytmizovaných tónů a lze jej považovat za předchůdce automatických generátorů rytmů a elektronických bicích automatů. Vznikl počátkem 30. let 20.století ze spolupráce amerického hudebního teoretika a skladatele Henryho Cowella a ruského konstruktéra Lva Sergejeviče Těrmena, který tehdy pobýval ve Spojených státech. 

V roce 1930 Cowell vydal knihu „New Musical Resources”, ve které se zabýval také souzvuky rytmizovaných tónů, jejichž rytmické vztahy jsou stejné jako proporce jejich tónových výšek. Cowell navrhl i základní princip technického řešení pro jejich generování a 7. března 1931 požádal Těrmena o spolupráci. 

19. ledna 1932 Těrmen předvedl první verzi Rhythmiconu. Přístroj umožňuje současně generovat šestnáct tónů. Základní rytmus každého z nich vzniká rozdělením taktu na jeden až šestnáct stejných dílů. Frekvence tónů jsou ve stejném poměru. Nejhlubší tón má základní frekvenci a zazní jednou za takt. Další má frekvenci dvojnásobnou a ozývá se v taktu dvakrát. Třetí má trojnásobnou frekvenci a zaznívá třikrát atd.

Rytmizované tóny jsou generovány pomocí dvou rotujících kovových perforovaných disků, jimiž procházejí světelné paprsky dopadající na fotočlánky. Na každém disku jsou otvory uspořádané do 16 soustředných kruhových stop s různým počtem otvorů. Otáčky disků je možné odděleně regulovat, a tím nezávisle řídit výšku tónů a určuje tempo. 

Celkem Těrmen postavil pravděpodobně tři Rhythmicony, Jeden byl zřejmě v roce 1938 zničen nebo ztracen, druhý je nefunkční a má jej ve svých sbírkách Smithsonian Institute. Třetí je nyní v Těrmenově centru v Moskvě, kde jej v prosinci uvedl po 45 letech nečinnosti do provozu Andrej Smirnov. Následující video zachycuje první spuštění.

Demonstrace z roku 2005 ukazuje nástroj již v lepší kondici. 

Rhythmicon použil Henry Cowell při komponování několika skladeb. Zde je pokus o rekonstrukci pasáže ze skladby Concerto for Rhythmicon and Orchestra „Rhythmicana“ pomocí programu Max/MSP.


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.