- Inzerce -

Richard Dawson: Nothing Important

Richard Dawson je ten nejdivnější folkový písničkář s kytarou, jakého si dovedete představit. Jeho akustická kytara je zkreslená místy do až hardrockového zvuku, místy skřípe jako přebuzené staré rádio. Má na ní nylonové struny a to vytváří v kombinaci s nakřáplým zkreslením jakýsi až „africký“ zvuk.

Humpoláckým, ale přitom rafinovaným stylem hry připomene Billa Orcutta, jisté styčné plochy najdeme v intenzitě projevu a ušlechtile primitivním stylu. Dawson dokáže však místy být i velmi ztišený a poetický.

Polovina ze čtyř skladeb na Nothing Important je zpívaná, a Dawsonův zpěv rozhodně také není tuctový. Jeho pěvecký projev drží krok s obhroublou kytarovou hrou a od vyprávěných pasáží se lehce dostane až k hulákání, během kterého záměrně ztrácí nad svým hlasem kontrolu. S dolaďováním zpívaných tónů si hlavu nedělá, to ale nahrávce neškodí, ba naopak. Hlas mu občas přeskočí, selže – zalyká se stejně jako zkreslená kytara pleská vytahanými nylonovými strunami. Hudba sama je sice zkreslená a působí na první poslech neučesaně, má ale místy až jakýsi renesanční charakter. Dawson vypráví zpívané příběhy trochu jako středověký minnesengr nebo africký griot. Příběhy to jsou leckdy temné, prošpikované bizarním a suchým anglickým humorem. To je hlavně případ nejsilnější skladby na albu, The Vile Stuff, která líčí dobrodružství a bizarní nehody několika kamarádů školního věku po výletu s lahví míchaného alkoholu. Šestnáctiminutová skladba graduje do nečekaných obrátek, ve kterých jí udržuje i prajednoduchý, ovšem dokonale funkční rytmický doprovod. Iluze dupání ve špinavé hospodě, kde Dawson pro pobavení ostatních zpívá groteskně temný příběh o chlastu, úrazech a macbooku politém petrželovou polévkou je naprosto reálná. 

Nothing Important je silná deska a byla by silná i kdyby obsahovala jenom skladbu The Vile Stuff. Dawson se od první, taktéž vynikající, desky Magic Bridge posunul směrem k větší syrovosti a živelnosti. Se zájmem čekám, s čím přijde příště.

Atmosférický videoklip ke skladbě The Vile Stuff, navíc s anglickými titulky (které opravdu budete potřebovat).

Richard Dawson: Nothing Important
Weird World (https://www.weirdworldrecordco.com)


Dlouhé stíny, odcházející světlo a skicář nočních můr Davida Tibeta

Do Prahy se v listopadu vracejí Current 93. Po osmnácti letech vystoupí v kostele sv. Šimona a Judy.

Kytara řítící se z kopce

Marc Ribot hvězdou třídenního festivalu v Labské filharmonii.

Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.