- Inzerce -

Richard van Kruysdijk se na třetím albu svého projektu Cut Worms věnuje basovým zákrutám

Protřelý holandský hudebník Richard van Kruysdijk je činný na popové, experimentální i temně gotické scéně už více než tři desetiletí. Novou deskou Breath Mule uzavírá trilogii projektu Cut Worms věnovaného kouzlu jednoduchých, atmosférických skic na pomezí ambientu, industriálu a elektronického experimentu.

Na začátku je nutné zdůraznit, že se dnes bavíme o hudbě Richarda van Kruysdijka a ne amerického písničkáře Maxe Clarkeho, který užívá aktuálně stejnou přezdívku Cut Worms.

Richard vstoupil na hudební scénu začátkem devadesátých let jako člen experimentální smečky Phallus Dei, která kombinovala gotické spády s avantgardními úskoky stranu. Podobná neukotvenost je vlastní i samotnému van Kruysdijkovi. Když Phallus Dei svou činnost utlumili, vedl zároveň dark ambientní projekt Swartalf v duchu estetiky labelu Cold Meat Industry, downtempo-popový projekt Sonal Lodge i kapelu Strange Attractor se saxofonistou The Legendary Pink Dots Nielsem van Hoornem, která kombinovala psychedelii „legendárních růžových puntíků“ s jazzem, dubem a popem. V současné době Richard skládá scénickou hudbu, věnuje se stále fungujícím Phallus Dei, postpunkové dvojici Palais Ideal nebo coldwave/EBM projektu Dead Lights. Jeho ambientní spády se promítly do sólového projektu Cut Worms.

Už na jeho debutovém albu bylo hudební zadání jasně stanovené – žádné předem připravené beaty ani smyčky, základem soundu projektu jsou jednoduše generované tóny, s nimiž autor následně manipuluje, kombinuje řadu z nich dohromady a hlavně je nechává plout a rozpíjet se v prostoru. Na předchozích deskách Lumbar FistCable Mounds z let 2016 respektive 2017 měl van Kruysdijk tendence skládat výsledný, pomalu tekoucí proud z více zdrojů. Tu ze skladby vyplul tón akustického nástroje, jinde náhle zapípala elektronika. Taková překvapení v závěrečném dílu trilogie nazvaném Breath Mule nenajdeme. Holanďan osekal zdroje, ovšem těm zbylým věnoval o to větší pozornost.

V rámci sedmičky kompozic se posluchač pocitově ocitá blíže „dění“. Lockdown se obtiskl do výsledné nálady kolekce jistým „přitlačením na pilu“. Ani ne hrubostí jednotlivých vstupních zdrojů, jako spíše jejich intenzitou a hlasitostí. Většina tónů byla vygenerována monofonním syntezátorem Moog Werkstatt a elektronickou autoharfou Suzuki Omnichord. Album bychom mohli nazvat „oslavou basových dronů“, které nedefilují v „bezpečné vzdálenosti“, ale doslova se otírají o posluchačovy boltce. I přes hlukovou podstatu tvorby Cut Worms mají všechny skladby projektu výraznější melodickou linku. Nejsou tedy akademickým nebo striktně minimalistickým experimentem ála Phill Niblock. Cut Worms i v závěrečné jedenáctiminutovce Slashed Hostage nakonec přísně nastavený minimalismus neudrží a posune skladbu někam do podoby, kterou se na přelomu tisíciletí prezentovali švédští Raison d’Etre. Pokud má být „dech muly“ rozloučením s Cut Worms, jedná se o konec ve velmi silném rozpoložení.

Cut Worms: Breath Mule
Opa Loka Records (www.opa-loka-records.com)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.