Ridina Ahmedová a Petr Tichý jsou na české hudební scéně představiteli osobitého hlasu a basu.
Oba mají více než dostatečnou průpravu z řady kapel (Petr Tichý hraje v kapelách Alvik, Bran, NTS a dalších a Ridina Ahmedová vystupuje sólově, zpívá v projektu Řekni, vede hlasové dílny a různé performance zaměřené na hlasovou improvizaci), setkávali se v různých jazzových seskupeních (například Floex band) a loopingu se oba věnují již delší dobu. Když se tedy v jejich hlavách zrodila myšlenka skládat a hrát autorskou hudbu v duu, oba se do ní pustili s pořádnou vervou. Ve dvou se to vždy táhne líp! A je to právě dynamika hudební spolupráce v duu (i když nám místy na albu může připadat, že slyšíme kontrabasový oktet a gospelový sbor zároveň), kterou na debutovém albu HLASkontraBAS dokáží oba muzikanti perfektně zúročit.
Má-li být smyčkování vnímáno jako plnohodnotný kompoziční princip, musí vycházet z rafinovaného dialogu se sebou samým. To může mít podobu propracovaného vrstvení hudebních motivů nebo pojetí motivů jako stavebních bloků, které jdou různě kombinovat a vršit. Při dodržování zákonitostí kontrapunktu, harmonie a rytmu musí být muzikant zároveň schopen odpoutat se od vlastního hudebního projevu, zaujmout od něho odstup a důmyslně na něj navázat. V opačných případech totiž může dojít k tomu, že hudebník sám sebe uvězní ve vlastním předivu a narcistickém opojení sebou samým.
Co se žánrového rozpětí alba týče, je album pozoruhodně amorfní. Důmyslně se v něm prolíná pop, jazz, ethno, world music a přitom je každá píseň rozkročena do několika z těchto žánrů. Ve všech těchto idiomech jsou oba muzikanti dobře zběhlí a nesnaží se za každou cenu bořit jejich hranice. Po zvukové stránce je album provedené čistě akusticky a nezavadíme v něm téměr o žádné elektronické efekty (pomineme-li samozřejmě využití loopstationu a obligatorních mixážních efektů, reverbu atd.).
Názvy poloviny skladeb (Vínová, Bílá, Letní, Zvonová) již tak trochu naznačují, že se jedná o písně. Dalším vodítkem by mohlo být i to, že pod třemi z nich je podepsána pouze Ridina Ahmedová, zatímco ostatní čtyři složili oba společně a jednu sám Petr Tichý. Hned první „Vínová“ píseň v miniatuře ilustruje celé album. Petr Tichý v ní hned představuje široké zvukové možnosti kontrabasu – v úvodu dokresluje zpěv Ridiny krásně znějícími flažolety a groove, pomocí něhož tvoří harmonickou oporu písně, staví na perkusním pleskání do strun. Druhá skladba s názvem „Před bouří“, logicky kontrastní k té první, naopak těží z táhlých smyčcových ploch, které na sebe Petr Tichý klade a v zápětí zase ubírá, aby uvolnil prostor hlasu. Melodie skladby a melancholická procítěnost zpěvu má sílu z hloubi našeho podvědomí vytáhnout již dávno zapomenuté popové ikony.
V duchu první skladby pokračuje i ta třetí a čtvrtá zase odplouvá na rychlém rytmu tremola kontrabasu do neznámých vod. Na zbytku alba lze zaslechnout i orientálně znějící melodie a různé rozšířené techniky hry smyčcem, údery smyčcem do strun, polyrytmické hlasové hříčky i sóla. Všechny skladby jsou propracovaně vystavěné, úhledné, nosné a dotvářejí tak charakter celistvosti a uspořádanosti. Co trochu zamrzí je to, že se oba muzikanti nepokusili alespoň v jedné skladbě oprostit od svázanosti strukturou a nepopustili uzdu svým náhlým improvizačním rozmarům. Na co však nezbylo místo na albu, může dost dobře dojít při živém hraní. Album, které vydala tuzemská značka Polí5, bylo pokřtěno 15. listopadu v pražském prostoru NOD.
Ridina Ahmedová & Petr Tichý: HLASkontraBAS
Polí5 (www.polipet.cz)