- Inzerce -

Robert Henke otevře v Praze lančmít

Ableton Live je jedním z nejoblíbenějších hudebních programů současnosti, který si pro jeho flexibilitu oblíbili jak producenti taneční hudby, tak experimentátoři či audiovizuální tvůrci. Na počátku milénia stál u vzniku Abletonu Robert Henke, hudebník původem z Mnichova a v posledních několika letech také vyučující na berlínské Universität der Künste. Henke tvoří pod různými pseudonymy a brousí v různých oblastech včetně audiovizuálních instalací. Od 90. let je nejviditelnější pod jménem Monolake, v němž sám, či se spolupracovníky, vytváří chladivou směs techna, dubu a ambientu, kořeněnou sklonem k rytmickým komplikacím a nepravidelnostem.

V Praze se v úterý 15. září představí Robert Henke na otvíracím večeru festivalu Lunchmeat, a to v poměrně netypickém prostředí. Představení nazvané Lumiére II je ušité na míru prostoru haly Českého muzea hudby, jež patří pod Národní muzeum, a která byla pro svou akustiku dosud využívána hlavně sbory nebo interprety komorní hudby. Nyní z jejího vysokého stropu spustí Henke polopropustné plátno a barokním prostorem bude prohánět kromě zvuků i světla, u nichž se prý můžeme těšit na „úplně novou dimenzi využití laserové technologie“.

Vzhledem k tomu, jaké zářezy již má Robert Henke ve vývoji technologií na kontě, je rozhodně důvod k těšení. Dlouhodobě se věnuje práci se zvukem v prostoru, ale zároveň je velice kritický ke stereotypním „fintám“, které se v surroundu nabízejí. „Výkonné lasery pružně vykreslující tvary a spojující body v prostoru společně s přesně synchronizovaným sledem zvuků vytváří vjem absolutní synestesie. Dokonalé geometrické obrazce kontrastují s plovoucími organickými strukturami a působí tak jako archaický znakový systém neznámé kultury, komunikující pouze pomocí světelných stop – místy ohromný a ohromující, jindy křehký a delikátní,“ přibližuje Henke podobu svého nejnovějšího počinu, se kterým se už letos mimo jiné představil ve francouzském Centre Pompidou.

Samotný festival Lunchmeat proběhne 19.-23. října v pražském Studiu Hrdinů ve Veletržním paláci a přinese opět program zaměřený na to zajímavější z klubové elektroniky a nových médií.

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.