Revize tvorby Urse Blöchlingera, Urs Leimgruber ve dvou různých konstelacích a Christoph Erb v “tenatech” smyčců.
Urs Blöchlinger (1954 – 1995) byl jedním z nejinovativnějších švýcarských saxofonistů a skladatelů. Jeho kompozice byly rafinovaně a neotřele vystavěné a jeho hra správně neučesaná a přitom vskutku precizní. Svůj poměrně krátký život žil ve všech směrech zcela naplno a zanechal po sobě odkaz, jež je rozhodně záhodno si připomínat. V roce 2006 tak učinil kanadský basista Neal Davis, který k této příležitosti pozval i dva Blöchlingerovy staré kumpány – pianistu Christopha Baumanna a bubeníka Dietera Ulricha a sestavu doplnil torontskou dechovou sekcí. O tři roky později pak záznam tohoto koncertu vyšel i na CD. V roce 2018 pak vznikl nápad oživit jeho památku za účasti jeho syna Lina, který je neméně nadaným saxofonistou, i když stylově kráčí zcela vlastní cestou. O rekonstrukce původních skladeb se postaral opět jeho někdejší mentor Christoph Baumann a v kapele nechyběli ani Davis a Ulrich. Dechovou sekci pak vedle Lina vyplnili nejlepší mladí švýcarští hráči – trumpetista Silvan Schmid, saxofonista a basklarinetista Sebastian Strinning a trombonista Beat Unternährer.
Čtyřiašedesátiminutové album Harry Doesn´t Mind obsahuje sedm skladeb, které dosti výstižně vyjadřují Ursova ducha a jeho zálibu pro různé úhybné manévry či překvapivé špílce, i když možná do jisté míry znějí poněkud uhlazeněji než originály. Rozhodně tu ale nechybí lehkost, nadhled a smysl pro humor občas propojený s určitými filozofickými či proklamativními rovinami. Hned titulní skladba je tohoto esenciálním příkladem. Z nosných motivů se občas ulétne do úplně jiné dimenze a vše se vrací k “normálu” zase pod trochu posunutým úhlem. Největší “bláznivinou” je kratší kus Adrenallini, ale třeba i v jemně baladické I Love You – But Later se především v sólech dočkáme pěkné divočiny a zase je tady občas “něco jinak”, jakoby posunuté, záhadné. Kungusisches Arbeiterlied je zase pokus o vytvoření imaginárního folklóru, ovšem spíše je to obraz jakéhosi vnitřního světa plného útržků vzpomínek, z nichž se vynořují i “lidová” témata, aby byla vbrzku zahalena freejazzovým řáděním. Vše dokazuje, že Blöchlinger měl zcela specifický rukopis, který sice stavěl na jazzu, ale vlastně vytvářel vpravdě “jinou” hudbu.
Urs Leimgruber (ročník 1952) má dar uplatnit svůj mimořádný talent v nejrůznějších konfiguracích a hrát kontemplativně nebo zcela impulsivně. Na CD Elastic nahraném živě v chicagském Elastic Arts Center jsou mu partnery hráč na analogový syntezátor a pianista Jim Baker a kontrabasista Jason Roebke. Ursovy pisky a fouky vytvářejí spolu s Jimovými elektronickými zvuky přes svou primární odlišnost zvláštní propletenec, do něhož se zařezávají Jasonovy vrzavé tahy smyčcem. Principiálně je vše složeno jakoby z částic, které vytvářejí mnohdy minimalistické, jindy jen drobně rozkošatělé abstraktní obrazce. Možná by bylo zajímavé zadat několika výtvarníkům, aby podle toho zpětně vytvořili grafické partitury. Úvodní, téměř dvacetiminutová skladba není přes svůj název Red Flow rozhodně žádným plynoucím tokem, ale rozbíhá se a poskakuje jakoby všemi směry a snad až zcela na konci se stočí do jakéhosi víru. Pouze pětiminutová instantní kompozice Green Room má do jisté míry do sebe uzavřenější, komornější ráz zejména díky použití méně abstrakizujícího piana a Ursově delšímu “prozpěvování”. Třiadvacet a půl minuty trvající závěrečná seance Blue Bird´s Eye je oproti úvodu také povětšinou vyklidněnější a niternější, basa tu zní díky brnkání hladivěji, sopránka si poštěbetává a syntetický part je homogennější. Tady by se oproti počátku dalo hovořit o jakémsi, byť rozklikatěném proudu, někdy nervně vytrysknuvším do stran, jindy se zavrtávajícím pod povrch či kaňkovitě rozprsklým na plochu. Prostor tu dostává i jakási potemnělá magičnost, snad náhled do onoho ptačího oka a obráceného kosmu v něm.
Leimgruber, saxofonista, vokalista a flétnista Omri Ziegele, basista Christian Weber a bubeník Alex Huber spolupracovali navzájem již déle v různých konstelacích. Pak se teprve rozhodli založit kapelu a nazvat ji The Workers. Jejich večerní šichtu v klubu bau4 v městečku Altbüron z 18. října 2019 zachycuje kompakt, jemuž dalo název jméno tohoto sídla v regionu Lucern Západ. Je to poctivá tvrdá práce, při níž fachají zúčastnění hráči s plným nasazením. Třiačtyřicet minut výživné improvizace, kde jsou všichni stachanovci. Saxofony kvílejí, basa tvrdí s vehemencí vše a bicí šrotí ostošest. Ale je tu i čas na výdech, kdy hlavní slovo přebírá někdo v roli sólisty. Deklamované texty připomínají trochu poetiku Cassiber, ale hudební základ je prostě ušitý podle evropského jazzového střihu. Je tu slyšet radost ze vzájemného popohánění se vpřed a drive s nosnými zpomalenými soustředěnými vychytávkami a prostorem pro nenucenou vycizelovanost.
Christoph Erb (ročník 1973) je také pověstný svou flexibilitou a hrál a nahrával opravdu s kdekým, včetně například již zmiňovaných, Jima Bakera či Christiana Webera. S violistou Frantzem Loriotem vydal v roce 2016 čistě v duu album Sceneries. Na počinu Dry je jim třetím do kolegia japonský violoncellista Morishige Yasumune. Oba strunné nástroje tu jakoby vytvářejí nepravidelnou pavučinu, kterou Erb se svými profuky a povzdechy prolétává s nesmírnou ekvilibristikou. Někdy je síť hustší a vlákna silnější až jakoby tvořila zeď, potom se jeho dechové veletoče od ní spíše odrážejí a krouží okolo. Někdy nonšalantně, jindy až urputně. Vše se chvěje, víří a škvíří. Někdy je to lehký závan, jindy tlačení nadoraz. Někdy vzletné mávnutí, jindy plocha tónů, druhdy pak obé dohromady. Podle názvů skladeb je deska také vzýváním podstatných základních jsoucen – pole, větru, dřeva, písko, ledo, krve, planety. S pomocí hraničních možností daných nástrojů se zde hledá prostor, pohyb, struktura a vrstvy. Saxofony jsou jako dech, oživující prvek, prazáklad života, smyčcové nástroje pak jako tkáň, ze níž mohou vyrůst nejrozličnější konstrukce.
Urs Blöchlinger Revisited: Harry Doesn´t Mind
Leo Records (www.leorecords.com)
Urs Leimgruber / Jim Baker / Jason Roebke: Elastic
Creative Works Recordings (www.crativeworks.ch)
The Workers: Altbüron
Wide Ear Records (www.wideearrecords.ch)
Erb / Loriot / Morishige: Dry
Veto Records (www.veto-records.ch)
