Scoolptures: Please Drive-by Carefully
Leo Records (www.leorecords.com)
Italští Scoolptures mají v poměrně krátké době na Leo Records třetí album (tentokrát vlastně dvojalbum v trvání 95 minut) Please Drive-by Carefully. Ani tentokrát nám to Nicola Negrini (basa, metalofon, elektronika), Achille Succi (altsax, basklarinet, šakuhači), Philippe Pipon Garcia (bicí, preparovaná kytara, elektronika) plus Antonio della Marina (krátké vlny, elektronika) příliš neusnadňují. Hrají si s názvy skladeb i s jejich pořadím, čímž vytvářejí z přeházena celé věty jako Sorry! The lifestyle you ordered is currently out of stock (což pochází z čísel 3, 4 a 8 na prvním disku) nebo In the future everyone will be anonymous for 15 minutes (kterážto hláška je rozdělena mezi čísla 6, 7 a 10 na disku druhém). Je zřejmě zanedbatelné, která část textu pod které číslo v pořadí patří; k celistvému obsahu totiž patří i celistvá hudební prokomponovanost. Instantní kompozice vznikají s jakousi samovolností na základě grafických partitur, a ta jsou zase odvozena z děl street umělce Banksyho. A těch čtyřiadvacet rozhrnovaných, vylaďovaných a propátrávačsky zaříkávačských zastavení je nenásilně vylaďovaným obhlížením života a světa, při kterém se vyjmenované nástroje protýkají za centristického vedení Succiho; ten zdatně své nástroje proměňuje i jejich doznívání za pomoci různých fíglů dopozměňovává, prodlévá, medituje i si dokáže melodicky neordinovaně našlápnout. Občas mi připadá, že je hudební krysař, za kterým se ostatní pospěšně valí. Kam? Do nutkavé melodičnosti, ve které se někdy překřikují a promotávají do vzedmuta nebo naopak do prokočírovaného rmutostnění či šátravě náladovějící atmosféričnosti. Lapidarizující ozvučnost s napítkami jednotlivých tónů ozvláštňuje neodříkavé vypráskávání, přesýpavě chandrovité houštnění se probourává až do zahuštěnosti.
Je v tom řada protikladů od elektronických zádrhelů po líbivou melodičnost, od zákulisnického prosmutňování k zaříkačské výsměvnosti, od proskočného valibuctví po bloudivou pýřivost, od rouhavých výtrysků po vyštěbetovávání a gágání, to vše křížem krážem. Nikdo tu netlačí na pilu, vše se odehrává v průhledném šlojíři ozvučování a produňování, vzlykavém propírání či prozvoňovaném probroukávání. A my tak sledujeme nejen se zvědavostí, leč i s napětím, jak se vždy znovu a vždy s jemným posunem ze vzdálené prohřímavosti vynořují návaznosti, ozvláštňující, přerývající, přetrvávající, shrnující nebo umocňující všechna vrtošivá protiřečení. Je to prodychtěné rousnění, při kterém záleží i na těch nejjemnějších zvucích a jejich vratnosti i zacílenosti. Tato blikotavá mournost pokračuje bez větší proměnlivosti i na druhé desce, kde opět slyšíme trýznivé výpalky či dranžírované výpadky vedle rokotání ptáčnic tónů. V tomto zvukovém špaltování mívá prim ozřejmující hudlání saxu s rozsukovávanými bicími, hned nato rozbojný saxofon zase s odbojnými bicími, ale všechny nástroje včetně basy si uvědomují, jak nastartovat i jak spolu vycházet, protože mají dostatek prostoru k sebevyjádření i v sólech, a když se do jejich sóla namotají ostatní, obhajují svůj prostor tuplem. I tady najdeme bloumavou baladičnost vedle škobrtavého osočování výdech – výbuch, hlukuvzdornou obhajobu s přídechem procítěné mámivosti či harampádivého lavírování vyvřelinově, rozebíravě, bortivě, rušně i vzrušně. Nezarputilá loudivost i extatická horečnost probíhá od žalostnění k výskavosti, od navinulé proskočnosti po záludnicky vymykané výtržnictví (s vrtulnými bicími) anebo po gejzírový ajfr.
Celek má svoji homogenní hodnověrnost navzdory neustále míseným propojením i obratům, zamezujícím, abyste si zvykli na rytmickou kolébavost či melodizující vykrouženost. Rumplovaný odpich nebo ostražné hejble vás okamžitě vyvedou z omylu, z rovnováhy, z domnění, že vaše mysl tohle kvarteto pochopila. Ale právě to vás asi ke Scoolptures znovu přiláká.
