- Inzerce -

Sebastian Scheipers: Rain on Asphalt

Sebastian Scheipers je v Berlíně usazený kytarista a skladatel, jenž skrze působení v kapelách na rozpětí od současného jazz fusion po indie pop a scénickou hudbu našel inspiraci i pro osobitou sólovou tvorbu, která vyniká především aranžérskou nápaditostí.

A jeho čerstvé album Rain on Asphalt (vyšlo 12. května) je pozoruhodnou pastvou pro uši. Scheipers pracuje jak s akustickými nástroji, především kytara zde má vynikající zvuk, tak i s rockovým elektrickým arzenálem a s velice nápaditými barvami syntezátorů, ambientních vrstev a programovaných beatů. V neposlední řadě jsou zde barevně osobité i vokály, Scheipersův vysoký rejstřík a často spíše rozumově vystavěné melodie poněkud evokují artrockové kapely typu Yes nebo Gentle Giant, tento dojem mohou podpořit i různé sborové aranže, ohlasy různých podob progresivního rocku tu jsou ostatně vícekrát slyšitelné i v instrumentální rovině. Kompozičně je toto bravurně zprodukované album ještě mnohem pestřejší.

Deset skladeb o délkách od cca dvou po cca pět minut má většinou překvapivě postavenou hudební formu i velice promyšlený zvukový design. Autor si jimi postupně ohledává a rozšiřuje svůj tvůrčí prostor od konvenčnějších žánrových východisek do rozličných osobitějších poloh a experimentů. Po sytém ambientním úvodu Electric Orchids se představí napřed poloha jemnější. Píseň Talk To You roste z akustické písně do zvláštního ale intenzivního refrénu, kytarové psychedelie a překvapí nás i citlivá žesťová sekce. Victious Mind pak zase začne post-rockovou stěnou, aby si při různých intenzitách pohrávala se skoro až kulhavě lichým beatem. Elektronicka stránka se představí naplno v následující titulní skladbě, jež staví především na výstředním a velmi proměnlivém syntezátorovém partu, aby se jako její protiváha představily možnosti sborů v decentním hávu z elektroniky a terénních nahrávek se zlobivým elementem v podobě volného sólování na velmi zdeformovaný zvuk zkreslené kytary.

Ve druhé polovině desky pak můžeme sledovat nápadité syntézy výše uvedených zvukových živlů. Například Tickling Rays a Slow Moving Something jsou poutavými elektronickými minisymfoniemi, u závěrečné Start Repeat bychom si s ohledem na promyšlený groove i bohaté aranžmá nemuseli být jisti, zda například Jaga Jazzist nenahráli něco nového s vokalisty. Zkrátka vřele doporučuji k poslechu.

Sebastian Scheipers: Rain on Asphalt
YouTube Music
Spotify

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.