Sharif Sehnaoui: Old and New Acoustics
Al Maslakh (www.almaslakh.org)
Scrambled Eggs and „A“ Trio: Beach Party at Mirna el Chalouhi
Johnny Kafta’s Kids Menu (www.johnnykafta.com)
Kytarista Sharif Sehnaoui patří mezi nejdůležitější hybatele libanonské experimentální a impro scény. Nejenže je sám aktivním hudebníkem koncertujícím kromě arabské části světa často po Evropě a USA, ale je duší jedinečného a zřejmě jediného na improvizaci zaměřeného arabského festivalu Irtijal (koná se každoročně na jaře v Bejrútu) i vydavatelství, jež „publikuje to nepublikovatelné na libanonské umělecké scéně“. Jedenáctou položkou od založení labelu Al Maslakh („Jatka“) v roce 2005 je sólové album Old and New Acoustics, dle mně dostupných informací první sólové album Sharifa Sehnaoui. Sehnaoui používá akustickou kytaru spíše jako perkusivní nástroj než jako klasický drnkací strunný nástroj. Kytaru má položenou na klíně a někdy ke hře užívá různé paličky (některé navíc vpreparované mezi struny), jindy kovové ladičky, kterými různě rozvibrovává části kytary. Běžné je pro něj též užívání kovových válečků, jimiž přes struny na různých místech kytary přejíždí. Tak ostatně začíná i album Old and New Acoustics. V počátku první části To Boldly Go Where No Man Has Gone Before (odkazující ke klasické úvodní větě každého dílu původního seriálu Star Trek) pracuje Sehnaoui i s tichem, v kterém nechává dlouze zanikat naléhavosti preparované kytary. Později se přes zvonivě kovové zvuky promění proud hudby v pro Sharifa Sehnaoui typickou rytmickou, perkusivní hru. Tempo zrychluje a soustředěnost „bubnujícího“ hráče je až hmatatelná. Střed zhruba třiatřicetiminutové skladby se po chvilkovém ztišení i zklidnění nese v duchu divoce znějícího cimbálu. V tuto chvíli se však herní prostor již přirozeně rozšiřuje i na tělo kytary, kde se v rychlém tempu střídají údery paličkami do strun a dřevěné desky, a tvoří tak iluzi dvou nástrojů. Precizně tvořený tok hudby po opětovném ztišení dosáhne druhého kulminačního bodu, který je však již konečný. Druhá, výrazně kratší skladba začíná oproti předchozí okamžitě svižně a odehrává se spíše v nižších tónových polohách (kde dojde i na „klasické“ drnkání). Celá nahrávka byla pořízena v obývacím pokoji Sharifa Sehnaoui a pod zvukem je podepsán Fadi Tabbal.
Druhé recenzované album obsahuje tři části improvizujícího tria Sharif Sehnaoui/Mazen Kerbaj/Read Yassin a kapely Scrambled Eggs, která funguje v klasické rockové sestavě kytara, baskytara, bicí. Studiová nahrávka Beach Party at Mirna el Chalouhi vyšla u čerstvě založeného sublabelu Johnny Kafta’s Kids Menu, jehož afinitu k labelu Al Maslakh poznáme mimo jiné i podle řeznického sekáčku (logo vydavatelství Al Maslakh), jímž (zřejmě) Johnny ořezává döner na logu JKKM. Kafta je tradiční oblíbený pokrm z mletého masa. A posluchač téhle desky musí být z kulinářského počinu potěšen, neboť hodinová porce servírované hudby je řezaná s takovou grácií, že vám (resp. mně) nezbývá než se dožadovat neustálých přídavků. Zvláštní, ani po nevímkolikátém nášupu jsem se Kafty nepřejedl. Album tvoří dva téměř půlhodinové improvizované sety, které si atmosférou nezadají s dlouze tvořenými strukturami projektů jako Regenorchester XII a svým způsobem i třeba s loňskou deskou australských The Necks. Umně skládané a rozkládané zvukové vrstvy s velkým důrazem jak na detaily (ať už probublávání trumpety či perkusivní hra na akustickou kytaru), tak i gradující rytmiku basa/bicí jsou v „pravidelných“ obměnách nabourávány kytarou (chvílemi boosterující, jindy vazbící). Na albu jsou zaznamenány běžné postupy zde přítomných improvizátorů, jako např. v případě kontrabasisty Yassina, který má nástroj položený na boku a smyčcem na něm rozeznívá například kovové mísy, či Kerbaje, jenž má na tělo trubky naraženou hadici se saxofonovým náustkem, trubku pak drží v klíně a na její korpus klade různé plochy (kovové, plastové), jež vzduchem rozvibrovává, tudíž výsledný zvuk si s trumpetou mnohdy jen těžko spojíme bez vizuální nápovědy (o způsobu hry Sehnaouie jsem se již zmiňoval).
Avšak po celou dobu právě uvedených některých způsobů hry typických pro „A“ Trio je sónická struktura protkaná uchu snadno rozpoznatelnými rytmickými linkami a občas dobarvována hutně znějícími kytarovými drones. Obě tyto části mají podobnou stavbu (spíše akustické jemnější zvuky na počátku, do kterých se po různě vystupňovaných exploracích jiných sfér zase vrací). Nicméně jediným komponovaným kusem je pětiminutová prostřední část, která dva zmiňované improvizované kusy odděluje. Skladba Koji Kabuto (Ya Akruto) je takový lehce ztřeštěný rockový nářez, v kterém dokonce oba autoři skladby (Yassin, Kerbaj) nejen zpívají, ale i povykují, kvílejí a řvou. Humor z této skladby kape stejně jak mastnota z grilujícího se masa při výrobě döner kebabu.
Pro mě osobně velký objev na libanonské scéně a vřele doporučované album.