- Inzerce -

She Owl: Drifters

Z Itálie pocházející, v Kalifornii nahrávající, na turné po Evropě žijící She Owl vydali na sklonku loňského léta EP Drifters. To je velice přesvědčivě kompaktní i pestré. Nahrávka je uvozena mottem z Novalise: „Jsme blízcí probuzení, sníme-li, že sníme,“ a to nikoliv náhodně. Texty na nahrávce jsou povahy snové. Nejedná se však ani tak o snění vědomé, jak by člověk na základě citátu očekával. Spíše o fascinací pohyblivou, tekoucí povahou snu – paralelní skutečnosti, z níž se někdy autorka textů Jolanda Moletta asi probouzí nerada a jindy naopak. Nejedná se tedy o slova, která by se dala tesat do kamene.

Hudební doprovod ovšem hovoří jinou řečí. Pokud jste měli tu čest se staršími nahrávkami nebo koncerty She Owl, což není úplně vyloučené, pokud vezmeme v úvahu skutečnost, že v ČR odehráli už zhruba patnáct vystoupení, pravděpodobně budete mít v hlavě duo zpívající klávesistky Jolandy Moletty a kytaristy Demiana Endiana s tím, že klávesistka občas bubnuje jednou rukou na kotel a virbl a druhou hraje basy a kytarista zpívá vokály. Dominantní podoba zvuku She Owl na Drifters je oproti dřívějšku razantnější. Moletta je tu vedle zpěvačky hlavně za bubenici, přičemž perkuse se povětšinou omezují opět na kotel a virbl, ale namísto rovného monotónního bubnování je tu neustále daleko víc synkop, bicí znějí navzdory téměř automatovému zvuku velice barevně, navíc se s nimi pojí výborná basa přinejmenším stálé studiové spolupracovnice, ne-li studiové členky kapely Roberty Cartisano. Hudba je hutnější netoliko po rytmické stránce, písně jsou harmonicky dobře promyšlené, aranže jsou plné vokálů, kongeniálních Demianových kytar, případně kláves nebo kalimby. Ne všechno je hrané naráz, ale kapela si příliš nevypomáhá studiovými kouzly, krom vícestopého nahrávání, které umožní zaznít kytarovým harmoniím i melodiím zároveň nebo dvěma zpěvaččiným hlasům nad sebou. Je patrná snaha uhrát v triu i to, co by uhrál sextet, ale všechny zvuky znější naprosto přirozeně.

Na prostoru čtyř písní se střídají tempa i nálady, maxisingl nemá hluché místo, každá příležitost jako by byla využita, žádný nápad nezůstal promarněn. EP nepůsobí dojmem torza nebo ukázky většího celku, ale naopak bezezbytku naplněného konceptu. Tygr tu nenajde místa, kam by vnořil své tesáky.

She Owl: Drifters

(https://sheowl.bandcamp.com/album/drifters)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.