- Inzerce -

Shogun Kunitoki: Vinonaamakasio, Lindstrøm & Prins Thomas: II

Fonal (www.fonal.com)
Eskimo (www.eskimorecordings.com)

 

Fascinace tajemnými zákoutími rocku sedmdesátých let, zdá se, dosahuje svého vrcholu. Znovuobjevování krautrocku, raného prog-rocku či  kosmického diska má své nepopiratelné kouzlo, a proto se nelze divit, že se dnes rodí spousta epigonů psychedelického minimalismu. Na oživování radostného ducha prvních námluv rocku a elektronické avantgardy není nic špatného, a vlastně ani nevadí, že se tak objevuje už jednou objevené. I  falešná realita nakonec může být zábava. Helsinské kvarteto Shogun Kunitoki se na svém druhém studiovém albu Vinonaamakasio vydává na cestu, kterou naznačil jejich opěvovaný debut Tasankokaiku, byť se kapela tentokrát vyvarovala osmibitových podivností. A tak nová deska zní, jako by vznikla před třiceti lety. Shogun Kunitoki se místo experimentů především snaží prostřednictvím unisona kytar a syntezátorů (a stařičkých oscilátorů) dovést své posluchače do stavu extáze. Deska vyšla ve formátu obrázkového vinylu, který s pomocí speciálního stroboskopu může změnit váš pokoj v psychedelickou katedrálu. Tohle je zhmotněná „head music“!

Odvrácenou stranu stejné módy ukazují na svém druhém společném albu norští králové kosmického diska Hans Peter Lindstrøm a Prins Thomas. Lindstrøm se patrně rozhodl překonat svůj loňský neokrautrockový počin Where You Go I Go To projektem ještě ambicióznějším. Se svým parťákem Prinsem Thomasem zaklapli svoje laptopy, obklopili se archaickými elektronickými nástroji a natočili desku, která škádlivé a rozverné retro pomalu ale jistě posouvá do teritoria těžkopádného snobismu a sebestředného intelektualismu. Hanlivý punkový termín „honimírství“ se dá aplikovat na skladby jako For ett slikk og ingenting nebo gudene vet + snutt, zatímco první polovina Note I Love You je kavárenský newageový pop, který je ve svém prosluněném pohodářství skoro až perverzní. V popu platí, že čím více hudebních znalostí a  instrumentálního umu interpret má, tím je to obyčejně horší. Aniž bych chtěl snižovat jejich talent či tvrdou práci, album II norských fousáčů je bohužel důkazem toho, že intelektuál v popu je trochu jako slon v  porcelánu.


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.