Fonal (www.fonal.com)
Eskimo (www.eskimorecordings.com)
Fascinace tajemnými zákoutími rocku sedmdesátých let, zdá se, dosahuje svého vrcholu. Znovuobjevování krautrocku, raného prog-rocku či kosmického diska má své nepopiratelné kouzlo, a proto se nelze divit, že se dnes rodí spousta epigonů psychedelického minimalismu. Na oživování radostného ducha prvních námluv rocku a elektronické avantgardy není nic špatného, a vlastně ani nevadí, že se tak objevuje už jednou objevené. I falešná realita nakonec může být zábava. Helsinské kvarteto Shogun Kunitoki se na svém druhém studiovém albu Vinonaamakasio vydává na cestu, kterou naznačil jejich opěvovaný debut Tasankokaiku, byť se kapela tentokrát vyvarovala osmibitových podivností. A tak nová deska zní, jako by vznikla před třiceti lety. Shogun Kunitoki se místo experimentů především snaží prostřednictvím unisona kytar a syntezátorů (a stařičkých oscilátorů) dovést své posluchače do stavu extáze. Deska vyšla ve formátu obrázkového vinylu, který s pomocí speciálního stroboskopu může změnit váš pokoj v psychedelickou katedrálu. Tohle je zhmotněná „head music“!
Odvrácenou stranu stejné módy ukazují na svém druhém společném albu norští králové kosmického diska Hans Peter Lindstrøm a Prins Thomas. Lindstrøm se patrně rozhodl překonat svůj loňský neokrautrockový počin Where You Go I Go To projektem ještě ambicióznějším. Se svým parťákem Prinsem Thomasem zaklapli svoje laptopy, obklopili se archaickými elektronickými nástroji a natočili desku, která škádlivé a rozverné retro pomalu ale jistě posouvá do teritoria těžkopádného snobismu a sebestředného intelektualismu. Hanlivý punkový termín „honimírství“ se dá aplikovat na skladby jako For ett slikk og ingenting nebo gudene vet + snutt, zatímco první polovina Note I Love You je kavárenský newageový pop, který je ve svém prosluněném pohodářství skoro až perverzní. V popu platí, že čím více hudebních znalostí a instrumentálního umu interpret má, tím je to obyčejně horší. Aniž bych chtěl snižovat jejich talent či tvrdou práci, album II norských fousáčů je bohužel důkazem toho, že intelektuál v popu je trochu jako slon v porcelánu.