simakDialog: Live at Orion
Dewa Budjana: Hasta Karma
Tesla Manaf: Tesla Manaf
MoonJune Records (www.moonjune.com)
Newyorský vydavatel Leonardo Pavković svým Indonésanům rozumí a o jejich tvorbu se zajímá už od konce minulého století. První vlaštovkou na jeho labelu MoonJune byla v roce 2007 reedice koncertního alba kapely simakDialog nazvaná Patahan a od té doby se snaží tamní scénu mapovat. Sám ovšem tvrdí, že by mohl vydávat (pokud by na to měl prostředky) dvacet zajímavých indonéských alb ročně a ještě by se na této rozmanité scéně na všechny nedostalo. Na přelomu loňska a letoška se objevila hned (nebo alespoň?) tři.
Combo simakDialog vzniklo v roce 19993 v Jakartě a od počátku byl jejím hlavním hybatelem skladatel a klávesista Razi Arshad, kterému zdatně sekunduje kytarista Tohpati Ario Hutomo. Na svém kontě mají pět studiových alb a dva živáky. Zatímco na tom (výše zmiňovaném) starším, nahraném v roce 2005 hraje zásadní roli ještě akustické piano, na novince pořízené na koncertě v americkém Baltimoru v roce 2013 jasně dominuje zvuk elektrického piana Fender Rhodes.
První disk přináší melodičtější skladby v duchu jazzrockové fúze s výraznou složkou etnických perkusí v čele s oboustrannými bubny kendang. Tři z pěti kousků tu pocházejí z předchozího opusu The 6th Story a oproti studiové podobě mají rozvolněnější náladu. Druhý disk je výrazně avantgardnější a dostává tu větší prostor improvizace. To platí zejména o nádherně pomalu plynoucí éterické skladbě This Spirit. Tohpati se celou dobu podřizuje celku, což ovšem neznamená, že by se nějak upozaďoval, ale jeho kontinuální sólování se nedere dopředu a ústrojně se snoubí s ostatními složkami. Pro vypjaté kytarové eskapády tu dostal prostor hostující původem uruguayský ekvilibrista Beledo v závěrečné kompozici 5, 6, která pochází též ze zmiňované studiovky, ale je zde téměř trojnásobně natáhlá.
Kytarista Dewa Budjana slaví u vydavatelství Moonjune od svých padesátin před dvěma lety permanentní žně (viz recenze na tomto webu z 15.7. a 25.11. 2013 a 31. 3. 2014) a letos v lednu už stačil natočit další album s hvězdnými spoluhráči v čele s Jackem DeJohnettem, Garym Husbandem a Tonym Levinem. Z toho by se dalo usuzovat, že trpí jistou nadprodukcí a musí se poněkud opakovat. Chyba lávky, různorodost jeho děl zaštiťuje již účast mnoha renomovaných muzikantů, kteří jim vždycky dodají speciální esprit. A díky jeho invenci i mistrné virtuozitě se mu daří spolupracovat s opravdovými esy. Připomeňme, že mezi prvními, kdo mu podali pomocnou ruku byl bubeník Peter Erskine (mj, někdejší člen Weather Report či následných projektů Jaca Pastoria) a následovali například baskytarista Jimmy Johnson či bubeník Vinnie Colaiuta.
Na jeho zatím posledním vydaném počinu Hasta Karma mu sekunduje rytmická sekce z Unity Group Pata Methenyho – bubeník Antonio Sanchez a basista Ben Williams – legendární newyorský vibrafonista Joe Locke a v neposlední řadě tu hostuje Dewův krajan Indra Lesmana na piano a melodiku. Budjana osobně vidí tohle seskupení jako velice multikulturní už kvůli tomu, že Sanchez má mexické kořeny, Williams je Afroameričan a Locke typický představitel západní kultury, i když tu jeho nástroj stopově plní funkci jakéhosi gamelanu. Rozhodopádně je to velice senzitivní album plné někdy rozzářených – jindy až melancholicky nostalgických nálad. Někdy velejemné, jindy přibroušené. Bezesporu nejzajímavějším kusem je zde předělávka Budjanovy staré skladby Ruang Dialisis, která vyšla v původní verzi již na jeho sólovém debutu Nusa Damai v roce 1997 a v níž použil hlas své již zesnulé babičky, která zde zpívá dávnou mamuitskou pohřební píseň. Nejen díky tomu jsou zde přítomny etnické prvky, ovšem patřičně přetransformované. Dewa se totiž hluboko v srdci nevzdává svého původu a identity, ale za ty dva poslední roky prošel výrazným procesem proměny a vydává se na stále nové cesty. Jeho první americké album Dawai in Paradise bylo ještě silně prodchnuto folklórními prvky už kvůli tomu, že se částečně natáčelo v jeho domovině a participovala na něm celé řada jeho krajanů, na dalších dvou opusech Joged Kahyangan a Surya Namaskar si ozkoušel kalifornský model jazzrocku a teď zažívá východopobřežní období, v němž se fúze všech nabytých zkušeností dostává do nové dimenze.
Novým objevem a skutečně osobitým talentem je mladý kytarista Tesla Manaf, jemuž Pavković vydal na samém počátku letošního roku na jediném CD dvě předchozí indonéská alba A Man´s Reationship With His Fragile Area (2014) a It´s All Yours (2011). Tesla (že by mu jeho křestní jméno dalo do vínku objevitelství slavného nonkonformního vynálezce?) je rozený hledač a snaží se vždy jít neprozkoumanými cestami a přetvářet nejrůznější vlivy ke svému obrazu. Díky otci byl uchvácen na jedné straně jazzrockem a progrockem typu Mahavishnu Orchestra, Gentle Giant, ELP či Soft Machine a klasickými velikány jako jsou Claude Debussy, Béla Bartók či Krzystof Penderecki na straně druhé. Ale zamiloval si i lidovou hudbu své země.
Starší album jednoznačně determinuje účast gamelanového souboru Mahagotra Ganesha, v němž hrají prim metalofony gangsa, kantil, jublag etc. Manaf jejich zvuku ovšem využívá jako vlastního stylotvorného prvku ne jako nějakého exotického koření či atrakce nebo nosného základu. Zdrojem inspirace je mu příroda a vlastně všechno vůkol. To dodává jeho tvorbě naprostou přirozenost a přes mnohé ornamenty tu nenajdeme žádnou vyumělkovanost. Jeho moody kytara vytváří patřičné atmosféry a milieu. Najdeme tu písně-nepísně, které mají tu přímočařejší tu komplikovanější strukturu, ale vždy jasnou byť neotřelou melodickou linku.
Nový opus je mnohotvárnější, byť tu základní linky určuje trojice kytara-basa-bicí. Tesla si tady ovšem více hraje se změnami rytmu od down-tempa až po skotačení. Aranžím dodává výraznou šťávu klarinet Hadise Hendarismana řečeného Hulhul, který etnický esprit dotváří hrou na trompetu pencak či indonéskou dřevěnou flétnu. Autor opět pracuje s náladotvornými plochami, ale začasté je rozvlní nečekanými zvraty, špílci a finesami. Nápady však nepoužívá zbytečně zbrkle, ale dokáže si s nimi vyhrát. Veskrze pestrá hudba, kde se zadumání symbioticky kloubí s humorem a vtípky. Někdy se pohybuje na poli čajového jazzu jindy zařadí břitký pochod či kytarové vychytávky methenyovského typu a mnohdy zde formuluje řadu novotvarových poloh. Je to fúze složená z prvočástic nikoliv módní směsice stylů. Sled neustálých překvapení, která vás nenervují, ale královsky baví.
Poznámka: Ukázky z recenzovaných alb si můžete poslechnout v rámci pořadu Svět jiné hudby na stanici Vltava v pondělí 16. 3. 2015 a v pondělí 23. 3. 2015 od 22:30
