Elektro-akustická tvorba a práce s field recordings v podání respektovaného Simona Whethama je domácímu publiku známa nejen díky mnoha nosičům na řadě renomovaných vydavatelství, ale i díky zdejším koncertům a workshopům, i z našich stránek.
Na svých současných vystoupeních nazvaných Channeling AV nechává Whetham znovu ožít stará odložená zařízení či součástky, jako jsou poškozené hardisky, mechaniky CD přehrávačů, nebo třeba rotační hlavy VHS recordérů. Z nich vytváří nové zvukové zdroje, které následně spouští pomocí terénních nahrávek v programu Ableton, aby je dále živě velmi dynamicky a expresivně mixoval. Vystoupení v Galerii města Pardubice (27.9.2022) bylo navíc obohaceno o projekce ze dvou kamer, jež celou jeho kutilskou “dílnu” detailně snímaly. Whethamovy kroky z Pardubic dále pokračují do Rakouska a Slovinska. V příštím roce u nás plánuje opět novou sérii koncertů.
V jeho tvorbě je vždy nádherně cítit otisk daného tvůrčího prostoru i postupu a alba jsou tak zároveň jakýmisi dokumenty. Je tomu tak i v případě nového alba, které je pokračováním titulu InTolerance z roku 2017 a vydala jej taktéž italská značka Kohlhaas. V práci na (II)nTolerance mohl pokračovat jen díky výjimečné možnosti cestovat v době pandemie. Čtrnáct dynamických kompozic, které mnohdy jak rychle započnou, tak i nečekaně končí, tak mají možnost představovat velmi odlišné zvukové krajiny. Album je pestrou koláží barevných témbrů od vzdálených nebo velmi subtilních na samotné hranici slyšitelnosti v harmonii i s velmi silnými. Jak mi autor sám řekl, tyto zvukové střípky „oživují kaleidoskop jeho osobních vzpomínek.“ Není však pro něho podstatné, aby se jednotlivými názvy (tématy) řídil i posluchač. Tomu ponechává svobodu a představivost i možnost luštit hádanky o původu různých zvukových zdrojů. I když se to nemusí zdát, na albu nejsou použity žádné syntezátory nebo tónové generátory (pokud tedy není i zpětná vazba klasifikována jako tónový generátor).
Na otázku, zda jsou na novém albu (II)nTolerance také použity terénní nahrávky a jak je s nimi dále manipulováno, Simon odpověděl, že termín “field recordings” pro něj vlastně v tomto pojetí postrádá smysl. Pokud tím myslíme nahrávání mimo studio, je vlastně termín nepřesný, protože i kapela může být snímána stejnou metodou třeba na několik mikrofonů při hraní v přírodě, ale nebude se jednat o field recordings. Na (II)nTolerance jsou zkrátka slyšet kinetické aktivity a události v různých prostředích, ve vnitřních prostorách i venku. Vybrané nalezené či připravené objekty byly rozeznívány např. počasím či jinými co možná nejméně záměrnými intervencemi. Valná většina materiálu byla nahrána během covidové pandemie, Whetham záznamy doplnil i staršími ze svého archivu a vše pak podrobil rozsáhlé postprodukci.
Jako celek se album velmi příjemně poslouchá (i díky výbornému masteringu Phila Juliana) a mnohdy ani nepostřehneme předěly mezi skladbami. Zůstává na posluchači zdali se nechá unášet svými myšlenkami a svou fantazií, nebo se nechá ovlivnit nápovědou v podobě názvů kompozic.
P.S.: Z pardubického vystoupení přikládáme též fotografie.
Simon Whetham: (II)nTolerance
Kohlhaas (https://www.kohlhaas.it)