- Inzerce -

Skrytý půvab byrokracie: Ouředníkovy referáty

Pro sběratele nahrávek této „soudobé undergroundové“ formace byl rok 2010 velmi plodný. V souvislosti s odchodem bubeníka Romana Kollinera vyšlo album 18.20.5.16. .11.8.12.9.12.4 komponované z živých nahrávek, v důsledku těchto změn se však kapela pustila také do tvorby nového materiálu. Dříve čerpala inspirace z textů mnoha myslitelů, básníků i nebásníků a nemyslitelů, nyní se zaměřila pouze na jediné literární dílo, Europeanu Patrika Ouředníka (Paseka 2001). Pod titulem Ouředníkovy referáty se tak skrývá nejen koncertní program (premiérovaný loni v lednu při desátém výročí kapely), ale též nové CD a dvanáctipalcové vinylové EP pohromadě v působivém výtvarném provedení – variaci na Munchův Vý-křik.

Ouředník svými čtrnácti referáty Europeany shrnul dějiny nejen dvacátého století v koláži, která staví na roveň banální události s netradičními po-hledy na velké historické milníky. To vše vždy s velkým nadhledem a s velkou dávkou autorovi vlastního černého humoru. Dodatečně téměř neupra-vovaný živý záznam SPB pořízený ve zkušebně po několika koncertních provedeních (ale poté podrobený kvalitním postprodukčním úpravám On-dřeje Ježka ve studiu Jámor) transformuje původní referáty do ještě absurdnější podoby. Bicí zastoupí občas tympány, jindy elektronický beat, oproti dřívější produkci přibylo klávesových barev i riffů. Zvuk kapely na první poslech evokuje svou spontaneitou i nezpěváckým projevem frontmana návaznost na tradici klasického českého undergroundu, v mnoha ohledech však pokračuje dále v rozvíjení vlastní estetiky. Vedle potemnělého soundu zacituje saxofon v zájmu větší působivosti třeba i Bolero či irskou lidovku nad textem o nekrokanibalismu při Hladomoru v SSSR, nebojí se ani hlavní vokál působící jako „odlidštěná hlásná trouba“ (jak napsal Karel Kolařík) podbarvit staře znějícím slaďákem s nepatřičným textem, jenž nám připomene stále otevřené filozofické otázky o absenci smyslu dějin. Zpráva o tom, že se v koncentračních táborech děje něco špatného, je podána hospodským popěvkem, refrén Sperma kvalitních mužů se už jen pořvává, ale jak říká poslední kousek na CD, umění se dere ven. Jakoukoliv cestou.

Na jednostranném vinylu pak najdeme vedle alternativních verzí skladeb též dva remixy, za nimiž stojí jednak zmiňovaný Ondřej Ježek a také Bourek známý z formace Sporto. Zkrátka: půl milonu padlých u Verdunu, choroba AIDS i Cyklon B, pád komunismu v Rusku i příchod tohoto alba – v Bibli je všechno zapsané v anagramech a permutacích.

Skrytý půvab byrokracie: Ouředníkovy referáty
Polí5 (www.poli5.cz)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.