- Inzerce -

Berke Can Özcan – Skvělá deska je skvělá deska

Ocelové bubny, zvonkohra, gongy, aquadrum, vibrafon, preparované piano, indické harmonium, dřevěné kulatiny, různé kalimby a vlastnoručně vyrobené nástroje ze starých klíčů, květináčů, bambusu, zvonků z kol, slámových košťat, starých dětských hraček a zahradní hadice, dokonce i hrací automat s buddhistickou modlitbou, tak na to všechno hraje i s pomocí elektroniky na svém prvním sólovém albu Berke Can Özcan.

O tomto tureckém improvizátorovi jsem se zmiňoval nedávno v souvislosti s duetovým albem Lover and Beloved, jež natočil s kontrabasistou Esatem Ekincioğlu. Tentokrát jde více o komponované skladby, jež v sobě pojí ambient, elektroakustickou a elektronickou hudbu s bezmála šamanskými rytmy a polyrytmy. Özcan ostatně hraje nejčastěji sám, neboť, jak říká, „založil a zabil mnoho kapel“. A je neustále na cestách za zvuky různých koutů planety, o kterých se téměř neví. „Všechny zvuky vznikaly, nebo byly přinejmenším zdobeny smutkem, vášní, agónií, zvědavostí, vzrušením, osamělostí, blažeností, nostalgií, hořkostí, radostí,“ dodává tvůrce. Album natočil ve studiu Blue Kite Audio v Istanbulu, masteroval jej pak Andreas Kauffelt v berlínském Schnittstelle a jako digitalní album a LP ho 7. srpna vydal progresivní berlínský label Bohemian Drips.

Celým albem se proplétají ty nejroztodivnější rytmické a zvukové vrstvy. Ty jsou nebývale plastické, šťavnaté, čerstvé, kontrastní, živé. A to doslova. Ve vrcholné skladbě Giant´s Sleep znějí zvířata, děti; brunátný elektroakustický monolit navíc prorůstá vinylovým praskotem, hrozivým žesťovým zvukem, šelestěním a oddychováním. V Mouth Of a Volcano se alikvótními vlnami a zvrásněným elektronickým mračnem proplétá hejno kejhajících tažných hus; ovšem posléze je smete rytmická tlaková vlna, gradující a intuitivně proměnlivá. A také závěrečný Sonar, drásaný minimalistickými vrypy a prosycený roztodivnými zvuky, který ústí nakonec do akordeonové toccaty, zvuků města a klapotu koňských kopyt. Ovšem každá z desítky skladeb stojí za soustředěný, ponorný a opakovaný poslech. Úvodní The Shepherd čpí čerstvým horským vzduchem, Roots jsou vrostlé do preparovaného piana a poškrábaného vinylu, aby z nich pak vykvétaly bicí nástroje, v Membrane kouzlí Özcan zvukový prostor, v němž se line drone, perkusivní tep, vibrafonové perlení a vše elektroakusticky graduje. Kompozici Low Tide and High Tide vládne rytmicky a dynamicky kolísavý minimalismus s několika freejazzovými bouřkami preparovaného klavíru v závěru. Enovským ambientem je sycen Mangrove, rozčepýřeným, šťavnatě čerstvým a intenzivním ambientem zase Igloo. Skvělá deska!

Berke Can Özcan: Mountains Are Mountains
Bohemian Drips https://bohemiandrips.de/


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.