- Inzerce -

Škvíry & Spoje: Stanica Žilina-Záriečie; FonoKlub

Škvíry & Spoje: Stanica Žilina-Záriečie; FonoKlub

Vlastní náklad (https://skviryspoje.bandcamp.com)

 

Slovensko-český kvartet zformovaný během loňského roku zahájil ten letošní poměrně aktivně. V lednu podnikl několik vystoupení po Slovensku a ze dvou z nich bleskurychle vytvořil a skrze svůj profil na bandcampu publikoval dvě kolekce nahrávek.

Dvojjediný název v sobě připomíná také dvě samostatná dua – za Škvírami se skrývají kytarista Michal Matejka a Petr Vrba experimentující s dechovými nástroji a objekty, Spoje pak tvoří vibrafonista Dalibor Kocian a bubeník Jozef Krupa. Základním tvůrčím prostředkem výsledného kvartetu je kolektivní improvizace, v níž hráči sice uplatňují také své nemalé zkušenosti s takzvanými rozšířenými technikami hry na své nástroje, avšak při výstavbě každého svého celku se nebojí ani standardnějších stylových idiomů či například pravidelných až repetitivních rytmických struktur. Výchozí šíře zkušeností a výrazových možností společně se sehraností této čtveřice zajišťuje, že nejde v žádném případě o cestu zpět. Se vším se tu počítá jako s rovnocennými prvky jedné osobité sémantické hry, a to hry moderní a velmi zábavné.




Obě nahrávky přinášejí mnoho perfektních barevných i stylových kombinací. Krystalicky čistý vibrafon si tu rozumí s rozskřípanými souzvuky preparované elektrické kytary, někdy hráči vedou jakýsi freejazzový rozhovor ovšem téměř bez přítomnosti jazzových výrazových prostředků, jindy se komunikace zahloubá do porovnávání různých témbrových plošek a výsledkem je skoro ambientní pasáž, u níž ale stále zvažujeme, jakýmže to folklórem ze světa nebo jakým evropským skladatelem posledního půlstoletí byla inspirována. Vždy je ve správné míře přítomen řád a zvuková čistota spolu s dávkou nestability v podobě náhodných nesouher, neopakovatelných ruchů a protirytmů.

I přes neurčitost tohoto novinářského klišé si tu můžeme vzpomenout na jistou „filmovost“, která může plynout z toho, že si lze při poslechu často představovat i neviděné či neslyšené. Ať už s tím kapela počítala nebo ne, dosáhla výrazové konstelace, která nabízí zároveň individuální sledování latentních melodií, souzvuků, rytmických groovů, ale třeba také obrazů statických i pohyblivých. Škvíry & Spoje toto posluchačovo výsostné právo podporují oběma kolekcemi jako málokterá kapela. Podobně individuální potom bude také zařazování do kontextu dosud slyšené hudby. Mně osobně se v různých souvislostech vybavily některé fáze vývoje například rakouských Radian či německých Kammerflimmer Kollektief. Obě alba ale také mohou komunikovat s kontextem nějaké více iracionální psychedelie a posluchači třeba z oblasti moderního jazzu zajisté řeknou, že se jim to líbí z úplně jiných důvodů. Je to každopádně velmi živý materiál nabízející luxus mnoha možností interpretace, a tak se s ním prostě poperme každý sám. Obě nahrávky lze stáhnout za příspěvek libovolné výše, Stanica Žilina-Záriečie je tady a FonoKlub zde, a pak už si myslím vedle dalšího můžeme začít představovat, co nám asi tato kapela naservíruje po nějakém studiovém session, a těšit se na to.


Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.