- Inzerce -

Slivovitz: Bani Ahead

Slivovitz: Bani Ahead

MoonJune Records (www.moonjune.com)

 

Italská skupina Slivovitz představuje fůzi progresivního rocku a avantgardního jazzrocku. Kapela vznikla v roce 2001 v Neapoli a své debutové album vydala v roce 2005. Další vyšlo roku 2009 pod názvem Hubris. Tento vskutku delikátní ansámbl je složený z trumpety, saxofonu, houslí, elektrické kytary, harmoniky a rockové rytmiky a i tak je velice sourodým celkem.  Poslední album Bani Ahead obsahuje závratné unisono pasáže či do sebe zapadající melodické linky. Hudba je plná zvratů a zajímavých nápadů. Nepostrádá ani podmanivou atmosféru. Není nouze o vášnivá sóla a bezpočet působivých kontrastů. Patrný je vliv Soft Machine, Franka Zappy, Henry Cow, Gentle Giant a klasického italského progresivního rocku. Na své si přijdou i milovníci balkánské lidové hudby. Charakteristický zvuk má harmonika Dereka Di Perriho. Na rozdíl od mnoha kolegů, dokáže na tomto nástroji hrát špinavé blues stejně jako jemně vycizelovaný jazz.

Úvodní skladba Egiziaca je souzněním jazzrocku a balkánského folklóru, který se představuje v podobě dechů a podmanivé harmoniky. Silným dojmem působí zejména kontrastující pomalá pasáž. Sóla na trumpetu a kytaru zde nepostrádají atmosféru, vše podtrhává dynamická rytmika. Poté se na způsob sonáty vrátí úvodní motiv. V následujícím čísle Cleopatra Through se sólem houslisty Ricarda Villariho ve stylu Mahavishnu Orchestra se projevuje znamenitá souhra souboru. Není nouze ani o freejazzové elementy. Poslední slovo má se svým sólem saxofonista Pietro Santagelo. Tesklivá a něžná Fat nabízí bohaté harmonie a působí silně na emoce posluchače zejména díky ústřednímu kytarovému motivu Marcella Gianniniho. Zvolna navazuje velice kompaktní kus Vascello, kde se skvěle doplňuje rozdováděná kytara s unisono hrajícími dechy. I tato skladba obsahuje překvapivý kontrast. Dobře načasovaná zpomalená část se saxofonovou improvizací se zase vrátí do původního dynamického motivu.

Následující 02-09 začíná krásným kytarovým motivem. Spolu s křehkou melodií postupně plyne přes působivé crescendo, až se nakonec všechny nástroje odevzdají k šílenému vibrujícímu běsnění. Uklidňujícím dojmem působí atmosférická Opus Focus. Podobně jako Fat, zní trochu v duchu nahrávek labelu ECM a představuje introdukci pro rychlou a výbušnou titulní skladbu. Úvodní silně balkánský motiv vyústí do ucelené podoby, která uspokojí fanoušky jak jazzového fusion tak progresivního rocku. Tento útvar je bohatý na dramatické zvraty, postupně přechází z funky do avantgardnějších poloh. Tečkou celého alba je jemný a krásně podmanivý celek Pocho. Ústřední melodie je inspirována brazilskými vlivy.

Bani Ahead je komplexní počin. Nabízí bohatou strukturovanost, rytmickou variabilitu, řadu působivých melodií a bohaté je i na zdařilá sóla. Album je zajímavé od začátku až do konce a jeho poslech může být až návykový. Snoubí v sobě celou paletu emocí – křik, šepot, smích i pláč v hudební podobě. Slivovitz dokážou dobře pracovat se staršími žánry a umně a osobitě je zapracovat do současné alternativní podoby. Nepředstavují žádnou nostalgii. Spíše ztvárňují oživení staré jazzrockové fůze a progresivního rocku. Za zmínku stojí i pěkný přebal, který se dobře doplňuje se zvukem alba.

 

Jan Štefan


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.