Moderní black metal, často ve značně neortodoxním hudebním i ikonografickém hávu, je jedním ze sílících trendů na poli nezávislé hudby. Kapela Smuteční Slavnost se zdá být po boku uskupení jako Marnost či Daerrwin docela rozjetým tuzemským zástupcem této vlny, jež zde nemá zatím příliš velkou odezvu možná i proto, že se jedná výhradně o antifašistické a celkově názorově progresivní kapely, zatímco mnoho českých black metalových fanoušků stále jede ve zdejších „tradičnějších“ kolejích pivo-klobása-příležitostná hajlovačka. Jak působí v těchto kontextech její nová nahrávka Zahrada Krkavců?
Kapela prošla v loňském roce podstatnými personálními změnami, jež s sebou nesly i částečnou změnu stylu. Žánrově se nyní antifašističtí pro-vegan kozlíci posunuli více k post-metalu až k shoegaze pojetí, z nové nahrávky je již od prvních tónů cítit snaha o posun k progresivnějšímu modernímu blacku na lehčích kytarových plochách, i vokál se posunul od depresivního kvilu k ploššímu a táhlejšímu řevu. Smuteční Slavnost se zdá být též inspirována soudobými zahraničními spolky, jež si získávají značnou reputaci, jako příklad by mě napadli třeba takoví Weigedood, Harakiri for the Sky, ale i v podstatě celé scéna amerického cascadian black metalu, razící poselství new age environmentalismu, novo-pohanství, odporu proti modernímu světu, zároveň však s vypuštěním jakýchkoli šovinistických konotací či přímo „hate“ sebeprezentace, čímž se „chlubí“ mnoho tradičnějších black metalových kapel. Ostatně Slavnost má žánrově blízko i ke kapelám prolínajícím punk a black metal jako Downfall of Gaia, Abstracter či Ancst, s nimiž ostatně i vydala splitko.
Smuteční Slavnost dříve hrála atmosferický a chvílemi i řádně depresivní black metal řízlý post-metalem až screamem, který obohacovala lo-fi samply a noisovými vložkami. Sklady jako „Jak se rozloučím“ či „Národ věčného podzimu“ byly dle mého názoru skvělé a připomínaly mi o generaci starší tuzemský depresivně black metalový nářek Trist. Deska Zahrada Krkavců vznikla v době, kdy se nová sestava teprve sehrávala, navíc nešlo o čistě studiový počin, deska se nahrávala v podstatě v rezidenčním prostoru kapely v pražském klubu FAMU. To se ovšem vůbec nemuselo zdát jako špatné rozhodnutí, neboť naživo umí Smuteční Slavnost odpálit slušný ušní teror a v podstatě především díky koncertům se kapela dostala do širšího povědomí.
První skladbě „Moc sžírá vědomí“ se čerstvě dostalo i videoklipu na bázi počítačově zpracované zimní krajiny v temnějších konturách. Jedná se dle mého soudu jistě o dosti netradiční dílko, ovšem nejsem si jist, zda se to k skladbě a tvorbě kapely celkově úplně hodí. No, ponechám na názoru každého z vás. Nyní ke skladbě samotné – shoegaze intro na pomezí kytarového ambientu kapela rozsekne výtečným breakdownem, jež se nadále střídá s post-metalovým základem za jekotu potemnělého zadumaného vokálu. Rychlou sypací pasáží však píseň dle mého názoru ztratí, jednak tím, že zde ta rytmika působí docela šablonovité, ale především po zvukové stránce znějí bicí až příliš utopeně, nikoli lo-fi zkresleně, jak to možná kapela plánovala. Poprvé se tak objeví nešvar nahrávky, ovšem zároveň to, podobně jako v „Moc sžírá vědomí“, kapela kompozičně ustojí.
Tremolové intro jak z pokojíčku s opět velice přidušenými bicími a basou, jež zní jak výtahový jazz, příliš k poslechu druhé skladby „Zákonitost střídá chtíč“ nenaláká. Jakmile však kytara přejde do zemitější riffáže, kterou postupně zabarví a zdynamizuje i vokál, atmosféra slušně houstne.
Pauza a následná sypačka ale satanužel skladbě opět spíše uškodí, snaha o gradaci se příliš nedaří, třebaže je „Zákonitost střídá chtíč“ poměrně komplikovaná záležitost a některé jednotlivé plochy, pokud se na ně posluchač soustředí, mají potenciál lehce ochladit kosti.
Třetí „Když procházíme světem“ je první skladbou, která se z novinky dostala na světlo. Palbu na bicí, jež vystřelí z počáteční zpětné vazby, tentokrát skupina vystihla na výbornou, tempo i náladu se nyní daří držet celou skladbu a zpěvákovi je navíc rozumět text. Zajímavé kytarové linky občas zahučí do vazby a podobných „nepřesností“ se najde ve skladbě víc, vše ovšem působí konstruktivně a naprosto přirozeně. Kompozičně, náladou i zvukem se „Když procházíme světem“ na nahrávce povedla, možná akorát příliš kvapí a celkem rychle skončí, dle mého názoru mohla být klidně o třetinu delší, atmosféra by byla hustší a posluchač by měl možnost se do desky ještě více ponořit.
Úvod závěrečné „Jistota na konci řady“ pak patří dvojšlapce a post-rockově křehkým kytarovým tónům, tvrdost se tak střídá s atmo tremoly, které jako bych již někde v tvorbě Slavnosti zaslechl, což ale nevadí. Podstatné je, že se po většinu závěrečné skladby daří jednak zvuková kulisa, atmosféra, jež nepustí, ale i gradace za příjemné závěrečné melodie, dostatečně silné, aby dokázala směřovat i složitou skladbu. Tuto, dle mého soudu nejzajímavější píseň desky, si jako jedinou nemůžete (zatím) pustit na bandcampu labelu, který desku vydával, tedy Stoned to Death. Medvídek talent scout, jenž label řídí, má tedy možná stejný názor.
Největší slabinou této vlastně nestudiové nahrávky je bez překvapení zvuk. Ten je často nestabilní, chvílemi je jedna kytara příliš vytažena nad tu druhou, každopádně nejvíce utrpěla rytmika, jak už tu ostatně padlo několikrát. Kazeta jako formát rozhodně neublíží, ale i tak bych řekl, že se jedná o zvukově nejslabší nahrávku Slavnosti, přednost jejich nařvaného živého soundu se zachytit nepodařilo. Kapela se rozhodně vyšvihla po technické a skladatelské stránce, chvílemi se mi sice snaha o co nejpropracovanější a klišé se zbavující kompozici zdá lehce křečovitá, ale to nic nemění na faktu, že hoši umí. Pokud bychom měli srovnávat s například výše uvedenými zahraničními kapelami, k nimž má Smuteční Slavnost celkem právem ambice se přibližovat, tak nahrávka neobstojí, ale v rámci českého prostředí se jedná o velmi povedenou desku, která má navíc potenciál oslovit i širší posluchačskou obec, než jen post-metalové publikum či přelétavé hipstery.
Smuteční Slavnost: Zahrada Krkavců
Stoned to Death (https://stoned-to-death.bandcamp.com)